Chodník cez Dunaj

válečná doba na jiné hranici
Stalo se už zvykem, že   veškeré naše válečné   filmy, odehrávají-li se v   pohraničním pásmu, jsou   zasazeny na západní hranice,   případně ještě možná na   hranice s Polskem. Jiný film   z hranice Protektorát Čechy   a Morava – Slovenský štát   asi neznám, o hranici   Slovenský štát –   Maďarsko ani nemluvě. I tam   se však odvíjely velmi   zvláštní a nelehké   příběhy mnoha běženců.   Už jen pro tento samotný   fakt mě film zaujal. Navíc,   přestože byl uveden   „pouze“ jako film   televizní, je naprosto   mistrně zvládnut po herecké   stránce. Roman Luknár, Vlado   Hajdu i maďarka Georgiana   Tarjan odvedli zcela   nadprůměrný výkon.   Pochvalu však zaslouží   zajímavý scénář, téměř   bezchybná režie i kamera a v   neposlední řadě velmi   dobrá hudba. Celý příběh   je poměrně jednoduchý,   lidský, ale asi proto   působí tak pravdivě a   uvěřitelně. Ukazuje lidi   dobré i zlé na obou   stranách barikád, tak jak to   reálný život přináší.   Snad věku snímku nebo   absenci akčních scén je   možno přičítat poměrně   slabé hodnocení. Mě však   oslovil zcela nadstandardně,   proto pevně stojím za svým   vysokým hodnocením.

Smer juh
Nechápem moc na čo je tu   tento obsah k filmu, lebo   vlastne vyšteboce všetko a   vlastne hovorí ako to   skončí. Ten koniec bol   možno príliš teatrálny,   ale to je asi tak všetko, k   čomu možno mať pripomienky.   A možno ešte mi nesadol   troška začiatok, lebo to   vyzeralo na ďalší   moralizátorsky a svojsky   upravujúci dejiny film.   Nestalo sa tak. Všetko   začína naivným činom   mladíka Viktora a z čoho sa   vykľudjú nedozerné   následky. Námet je   zaujímavý, odohráva sa to   všetko v pohraničí   Slovenského štátu a   Maďarska. Namiesto politiky a   rôznych takzvaných hrdinoch,   tu nachádzame boj o život   dvoch mladíkov, ktorí musia   utekať, jeden kvôli   nepríjemným zomletým   náhodam a druhý preto, že   je Žid. Nečakajte   moralizovanie doby či   obrovské hrdinstvá, všetko   je skôr v rôznych odtieňoch   sivej a nie čierobiele. Po   ceste stretávajú rôznych   ľudí a každý sa chová   inak, v tomto má film výhodu   oproti bežným, zaručene   "historickým"   filmom, ktoré sú často na   hrane propagandy, tu sa rieši   hlavne ľudský charakter,   vnútro a povaha. Bonusom   napínavá púť a útek dvoch   hrdinov a niektoré dobové   metódy prežitia,   prevádzačstva, utekania či   pašovania. Určité veci tu   boli dosť surové (metódy   gestapa, pomsta vdovy), čo   len zvýšovalo strašne   chladnú atmosféru, ktorá   pršťala zo snímky.   Každopádne film mal čosi do   seba

Zajímavý film, který jsem   viděl po 21. letech od   natočení poprvé, oba   hlavní představitelé (   Hajdu a Luknar)to zahráli   velmi dobře, všiml jsem si   drobné role Evy Holubové,   která hraje polku s rodinou.   Asi si toho moc lidí   nevšimlo, ale role jsem si   porovnal s titulkami...