Obsah filmu Cesta
Zvykli jsme si už, že Československá televize reaguje na významná politická výročí i dramatickými pořady. Pokud tato praxe nesvádí jen k příležitostným gestům, může při sledování propagandistických a osvětových cílů nabídnout skutečný umělecký zážitek. Bratislavská dramaturgie volila z tohoto hlediska náročnou cestu, když k šedesátému výročí úmrtí
V. I. Lenina připravila do vysílání inscenaci divadelní hry A. Remeze CESTA. Avšak jednu věc představuje správná volba výchozího textu a druhou odpovídající televizní realizace předlohy. Hra z prostředí simbirské rodiny Uljanovových...
Zvykli jsme si už, že Československá televize reaguje na významná politická výročí i dramatickými pořady. Pokud tato praxe nesvádí jen k příležitostným gestům, může při sledování propagandistických a osvětových cílů nabídnout skutečný umělecký zážitek. Bratislavská dramaturgie volila z tohoto hlediska náročnou cestu, když k šedesátému výročí úmrtí V. I. Lenina připravila do vysílání inscenaci divadelní hry A. Remeze CESTA. Avšak jednu věc představuje správná volba výchozího textu a druhou odpovídající televizní realizace předlohy. Hra z prostředí simbirské rodiny Uljanovových působila tematicky objevně, zejména tím, že se soustředila na osud nejstaršího syna Alexandra, potýkajícího se v myšlení i revoluční praxi se silnou tradicí ruského anarchismu. Kromě zvláštnosti tematické zaujala hra rovněž neschematickým úsilím autora zprostředkovat nám poněkud patriarchální idylu života staré ruské inteligence. Jenže právě odtud pramení už některá rizika, spjatá bezprostředně s formálním zvládnutím inscenace. „Skupinová intermezza“, zobrazující harmonická rodinná setkání, umísťoval filtr obrazovky až nebezpečně blízko tuctovým žánrovým obrázkům, jaké známe dobře z expozic řady realistických románů minulého století. Čtyři výlučně dialogicky pojatá „jednání“ ponechal úpravce a režisér Tibor Rakovský zřejmě dost věrně podle divadelní předlohy, a způsobil si proto dost problémů s tím, jak dynamizovat obsáhlé statické bloky. Teoretizující rozmluvy vždy pouze dvou protagonistů zasluhovaly nemilosrdnější škrty a za druhé prakticky nový, televiznější kompoziční princip. I když šlo, přes některé odlehčující a psychologizující odchylky, vlastně o divadlo idejí, poskytoval text přece jen možnosti kontinuálnější příběhové výstavby, která by měla zároveň větší šance oslovit různorodou diváckou obec. Podíváme-li se však na druhé straně na předloženou podobu Cesty z hlediska herecké realizace, musíme zaznamenat, že relativně široký prostor využili Alfréd Swan, Elo Romančík, Viera Strnisková, Anna Javorková a Peter Kočiš se zjevným zaujetím a gustem. Dvojlomnost či rozdvojenost charakteru této inscenace se tím jen dále potvrzuje.
[po] Týden v televizi. Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1984 [25. leden], č. 4, s. 19. [upraveno, zkráceno] < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Přidat komentář jako první.