Cabiriiny noci

Prostoduché děvče z ulice   Cabirii zneužívají muži.   Potom , co jí její pasák   ukradne vydělané peníze a   shodí jí do řeky, pozná   herce Alberta. Ale i pro něho   je pouze milenkou z nouze.   Chlapi, znáte to. Vopustí   Vás ženská, tak hned ten   den nebo druhý se vyspíte s   holkou a vono to srdíčko už   tak nebolí. Jde To! Je to   sprosťárna první třídy,   ale funguje to.

První film s Masinou, který   jsem viděl. Film se mi velice   zalíbil už v ukázce vypadal   slibně a také, že slibný   byl. Oscarová nominace byla   zcela zasloužená, šlapalo   to jak hodinky - Dámy se   praly, tancovaly, vtipkovaly.   Masina se opravdu předvedla.   Nic z toho jsem nečekal.   Čekal jsem prostitutku   nespokojenou s životem, sice   to film také obsahoval v   menší míře, ale zároveň   byl i na vtipnost plný, což   musím chtě nechtě do   hodnocení započítat.

"Můžeme se tvářit   jako cynici, ale když se   náhle setkáme s něčím   opravdu krásným, čistým a   nevinným, maska cynismu   padá." Tento citát asi   nejlépe charakterizuje tento   dojímavý film. Ale vystihuje   jej i výjev po vypjaté   náboženské pouti, kdy   Cabiria zdánlivě   "opile" volá:   "Nezměnilo nás to, jsme   stále stejní!"
Felliniho šťastnou   Múzou je jistě výrazná   herečka Giulietta Masina, zde   v ústřední úloze   prostomyslné šlapky, která   tře veselou bídu (trochu   svým projevem připomíná   naši Jiřinu Bohdalovou).
A scénou s varietním   kouzelníkem-hypnotizérem se   zřejmě nechal inspirovat   Woody Allen ve své komedii   Prokletí žlutozeleného   škorpiona.