Block Party

Slavná komediální hvězda Dave Chappelle připravuje svou životní koncertní show přímo v ulicích New Yorku.

Komik a hudebník Dave Chappelle se potuluje po svém rodném městečku. Chystá se zorganizovat největší koncertní párty za účasti slavných hvězd hudebního průmyslu. Pozve desítky svých oblíbených zpěváků a skupin, aby zahráli a zazpívali tisícům lidí pod otevřeným nebem přímo v ulicích Brooklynu. K účasti na jeho koncertu se mu kromě jiných podaří získat i slavnou skupinu Fugees, která veřejně vystoupí po více než 7 letech.

Poté Dave objíždí americká městečka a rozdává lidem lístky na párty zadarmo. Dny zbývající do obří slavnosti jsou naplněny náročnou přípravou. Dave a jeho tým pracuje bez odpočinku, ale s obrovským nadšením a zápalem.

V den D se v Brooklynu shromáždí dav lidí z nejrůznějších koutů Ameriky. Na koncert čekají lidé různé barvy pleti, vyznání, věku... Konečně začíná ta největší oslava života, zábavy, historie a lidské sounáležitosti. Chappellova párty ukáže, že hudba spojuje lidi dohromady a alespoň na chvíli nás může odnést od neklidné a bouřlivé doby kolem nás...

Hudební komedii Block Party o jednom velkém splněném snu natočil režisér Michel Gondry, který je držitelem Oscara za film Věčný svit neposkvrněné mysli.

Dave Chappelle je známý americký černošský bavič, populární zejména díky vlastní Chappelle’s Show na TV kanálu Comedy Central a hudební stanici MTV. Hrál i v několika filmech. V roce 2004 se spojil s režisérem Michelem Gondrym (nar. 1963), který si v hraném filmu udělal jméno fantastickým milostným příběhem Věčný svit neposkvrněné mysli (FP 8/2004) a který se původně prosadil jako úspěšný tvůrce spotů a hudebních videoklipů. Rozhodl se totiž uspořádat z vlastních finančních zdrojů velkolepou show pod širým nebem, jež by byla bez snahy o komerční efekt přátelským setkáním předních interpretů hiphopové a rapové hudby. Gondry o tomto projektu natočil svérázný dokument Block Party. Zachytil v něm přípravy na koncert (včetně zkoušek) a jeho průběh. Průvodcem je sám vitální David Chappelle, který na počátku osobně zve lidi na ulicích megafonem a který se tři dny před „večírkem“ vydá do Daytonu v Ohiu, kde vyrůstal. I tady zve do New Yorku známé ze sousedství a získá dokonce velký černošský pochodový orchestr včetně mažoretek z Central State University (CSU). Chappelle vystupuje na pódiu i mimo ně. Vyprávění nemá chronologický sled. Do jednotlivých čísel jsou prostřihávány záběry ze zkoušek i z dění před bouřlivou „party“. Chappelle mj. vybírá místo akce, jež bylo až do poslední chvíle utajováno. Propagace Block Party byla ostatně minimální a šířila se různými neoficiálními kanály. Diváci byli na místo sváženi najatými školními autobusy. Nakonec se bavič s filmaři rozhodli pro Downing Street v brooklynské lokalitě Bedford-Stuyvesant (Bed-Stuy) před zchátralým domem s názvem Rozbitý anděl, obývaným manželskou dvojicí přestárlých hippies, Cynthií a Arthurem Woodsovými, kteří v den „večírku“ v sobotu 18. září 2004 oslavovali šestačtyřicáté výročí svatby. V ulici je též denní centrum pro děti, z jehož střechy se natáčelo a jehož ředitelka Luz Griceová v jedné sekvenci provádí Chappellea po budově a on si povídá s tamními dětmi. – Těžištěm dokumentu jsou ovšem vystoupení legend zmíněného hudebního žánru. Zajímavostí je zejména závěrečné číslo, v němž se po sedmi letech objevují opět pospolu členové skupiny The Fugees. Společnost Columbia totiž nepovolila „své“ zpěvačce Lauryn Hillové použít její písně, a tak se hudebnice domluvila s bývalými kolegy Wyclefem Jeanem a Prakazrelem Michelem na ad hoc vystoupení bývalé kapely. – Zpěváci a skupiny mají svá vlastní čísla, ale vlivem uvolněné atmosféry také společně improvizují (např. vystoupení Erykah Baduové s Jill Scottovou). Jedním z protagonistů je i Mos Def, který shodou okolností hraje po boku Bruce Willise hlavní roli v thrilleru s podobným názvem 16 bloků (FP 7/2006). Chappelle přispívá k dobré náladě, panující na jevišti i v „hledišti“ navzdory chladnému deštivému počasí, komickými výstupy s často vulgárními vtipy. – Jestliže jsou v hiphopové „kultuře“ zabudovány zmíněná uvolněnost a improvizovanost nebo zlehčování „nebezpečných požitků“, tedy nevázaného sexu, či užívání alkoholu a drog, pak k ní také patří vzpoura proti konvencím a anarchistický protest proti establishmentu se zřetelným rasovým podtextem. Proto se i ve snímku objevují „ideologické výzvy“, například v sekvenci, kdy Wyclef Jean didakticky školí členy orchestru CSU nebo kdy Fred Hampton Junior, syn příslušníka Černých panterů zabitého v bitce s policií v roce 1969, vykřikuje marxistická hesla a zuřivě volá po osvobození politických vězňů. – Koncertu přihlíží asi pět tisíc lidí, téměř výhradně černochů, kteří velmi spontánně reagují. – Michel Gondry využívá několika kameramanských štábů pod vedením Ellen Kurasové a hodně pracuje se střihem, v němž mj. uplatňuje provázanost záběrů ze zkoušek a ze samotného vystoupení. Usiluje o postižení atmosféry v hledišti i v zákulisí a snaží se zachytit i atmosféru zvoleného místa akce. Naplno využívá Chappelleovy bezprostřednosti a často jej staví do centra dění (bavič například vede rozhovory s náhodnými chodci, závodí na ulici s jedním chlapcem v běhu, jindy si zahraje košíkovou na místním hřišti apod.). Právě postava průvodce i samotný princip „večírku pro lidi ze sousedství“ ozvláštňují dokument, který jinak navazuje na legendární záznamy z různých festivalů šedesátých let (mj. Woodstock) a který se inspiroval i hudebním filmem Wattstax (1973, r. Mel Stuart), zaznamenávajícím vystoupení černošských zpěváků a skupin na koncertu v Los Angeles Coliseum ve Wattsu 20. srpna 1972. – Gondryho film je určen především příznivcům hiphopové scény, avšak rozhodně může zaujmout i mnohem širší okruh diváků. Velkou předností jsou české titulky, přinášející překlady zpívaných textů, jimž jinak sotva rozumí i znalec angličtiny.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2006/9