Bitva o život [TV film]

Příběh: Bystré v Orlických horách je zdánlivě stejně obyčejné jako všechny vesnice v české kotlině. Spousta lidí je tu bez práce, k tomu navíc rychle umírá jediný zdejší podnik. Bystřané ale v žádném případě nechtějí svoji Bitvu o život vzdát. Místo toho, aby těžkostí života „řešili" rezignovaným posedáváním se svěšenýma rukama, celé dny se zuřivě baví. A je úplně jedno, jaké je v kalendáři datum a jestli má místní hospoda otevřeno.

Málokterý český dokument má tu „drzost" a dere se do filmové distribuce. Naposledy se o to pokusil lehce rozpačitý dokumentární životopis Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský režírovaný Ondřejem Havelkou. Jeho následovníky se stali Miroslav Janek, Vít Janeček a Roman Vávra, kteří dostali poněkud šílený nápad převést do filmové řeči osudy obyčejných obyvatel jedné neobyčejné vesnice. „Příběh" se odehrává ve dvou rovinách. V té první kamera intimně zkoumá konkrétní lidské životy obyvatel Bystrého v nejprostších každodenních situacích a v té druhé se zaměřuje na tytéž lidi v nesčetných chvílích originální vesnické zábavy.
Při úvodních, nesnesitelně statických záběrech čtyř stařenek, které stojí v jedné řadě a několik minut střídají vzpomínky na své mládí
s přesvědčováním kameramana, aby je proboha přestal „fotit", si asi položíte otázku, jestli chlapec za kamerou neusnul. Podobné strnulé záběry slouží k důkladnému představení bezejmenných hrdinů a také jako protiklad k zuřivému veselí, které se zmocňuje každého, kdo má ruce, nohy a odvahu. Jedno by bez druhého nemohlo fungovat.
U „Příběhů opravdového člověka" byste při nejlepší vůli do deseti minut usnuli nudou a ta druhá polovina, naplněná společnými oslavami Silvestra, Prvního máje, zatmění Slunce a čehokoliv dalšího, by zase bez bližšího poznání jednotlivých aktérů vyzněla ploše.
Je velká škoda, že střihač zpočátku šetřil nůžky, protože kdyby se
v první půlce nebál trochu víc zajet do filmového pásu, mohl mít celý dokument stejně strhující tempo jako posledních patnáct minut, ve kterých si Bystřané hrají na rekonstrukci jednoho z minipříběhů druhé světové války - bitvy o samotu Janov, při němž shoří kadibudka, zahradní traktůrek a Němci jsou na hlavu poraženi. Závěr vás strhne, jen budete možná marně přemýšlet proč trojice režisérů tenhle film vlastně natočila. Že by jen tak?
Pavel Novák Totalfilm 2000/9/111

Autor/Zdroj: Novák Pavel/Total Film


Dokument o lidech ze zapadlé vesnice v Orlických horách Bitva o život natáčeli hned tři režiséři, kteří snímkem obyvatele dotyčné vísky rozdělili na dva tábory. Místní evangelický farář dokonce jedno kázání věnoval boji proti filmu. Bitva o život bude k vidění na Febiofestu, ale setkáte se s ní i v běžné distribuci.
Tři dokumentaristé - Miroslav Janek, Vít Janeček a Roman Vávra – chtěli po svém vzdát hold vstupu České republiky do NATO. Osmého května 1999 přijeli do vesnice Janov v Orlických horách. Rozhodli se natočit každoroční rekonstrukci bitvy o Janov. Hromadnou rvačku německých vojáků s ruskou, případně americkou armádou a janovskými partyzány organizují obyvatelé tři sta metrů vzdálené obce Bystré. Z krátkého filmu o jedné „fantasmagorické megalomanii" se postupem času stal celovečerní dokumentární snímek Bitva o život. Se svébytnou komunitou obyvatel Bystrého se Mirek, Víta a Roman poprvé setkali jako lektoři na tradičním semináři amatérských filmařů v Deštném v Orlických horách. Jistý pan Schejbal jim promítl svůj nesestříhaný záznam janovské bitvy. „Fascinovalo nás totální nasazení všech aktérů," vypráví Roman Vávra. „Sám jsem si říkal: to by se možná do něčeho hodilo... Když záznam skončil, Míra Janek se na mě významně podíval. Je nejspíš menší sobec, proto automaticky předpokládal, že myslíme všichni na totéž. Kývl jsem, že ano."
Natáčet dokumentární film ve třech je pitomost, tvrdí dnes Míra Janek. Ale na počátku se trojhlavý experiment všem zamlouval. „Lákalo mě pracovat na společné látce. Vím, že Míra a Víťa jsou sice dvě naprosto rozdílné bytosti, ale sebe i svoji práci navzájem tolerují," říká Roman Vávra. Míra souhlasí: „Roman je naštěstí daleko otevřenější poslouchat názory toho druhého. Já rovnou řeknu, že je to pitomost. Na některých věcech si tvrdohlavě stojím. A Víťa ještě tvrdohlavěji." (Má dokonce
v plánu sestříhat z nepoužitého videomateriálu svou vlastní podobu Bitvy o život) Do Bystrého jezdili filmaři po dobu jednoho roku, vždycky při příležitosti nějaké události. A o ty nebyla nouze. Podnikaví obyvatelé pěstují vášnivě ochotnické divadlo, pečlivě vedou obecní kroniku, organizují sentimentální vzpomínky na prvomájové oslavy. Spolek Vag-I-Noviny pořádá pekelně odvázaný pyžamový bál... Během natáčení přežila vesnice zatmění slunce, silvestr 2000 a samozřejmě bitvu o Janov. Žádný ráj se ale v obci na periferii geografického i mediálního zájmu nekoná. „Žít v Bystrém znamená bojovat s velkým problémem
- nezaměstnaností," brání se romantizaci vesnického života Roman Vávra. „Mám radost, že se tamní lidé dokážou bavit navzdory blbým náladám společnosti. A navzdory pak můžeme žít kdekoli." Během natáčení prý trojice cítila úlevně třetinovou zodpovědnost. Úplná selanka to ale nebyla: „Každý máme jiný způsob práce," vysvětluje Roman: „Vífa prosazuje, aby filmař byl přítomný nejen hlasem, ale i vizuálně. Já mám radši, když lidé na kameru zapomenou. Upřímně říkám, několikrát jsem si myslel, že ho snad zabiju." Třetí mušketýr bral okamžiky natáčení jako zajímavý experiment: „Energie tří lidí najednou vytvořila situace, které by jinak nevznikly," říká Míra Janek. Opravdová bitva ale propukla až ve střižně. „Na povrch začala vylézat rozdílná stanoviska a my nejsme komunikační géniové," říká diplomaticky Vít Janeček. Střihačka a Mirkova žena Tonička Janková nechala ty tři vysvětlit si svoje představy a pak se na měsíc zavřela do střižny. Nikoho tam nepustila. Ani manžela - přestože mají střižnu vedle kuchyně. „Přišli jsme až k hrubé verzi - což bylo od Toničky jasnozřivé. Jinak by asi vůbec nebylo možné k nějakému tvaru dospět," naznačuje atmosféru ve střižně Roman. „Nezažil jsem ale, že bych se do střižny netěšil. Bavil jsem se i v napjatých fázích. Jen mě někdy frustrovalo, že už to možná baví jenom mě." Míra Janek výhodu domácího prostředí nepociťoval: „Ve střižně na sebe trojhlavá saň začala prskat. Proto je to i Toniččin film. Užila si z nás všech možná největší peklo."
Potom přišel happy end - slavnostní premiéra v kulturním sále v Bystrém. „Největší filmová událost mého života," vzpomíná Roman Vávra. „V sále vznikla metafyzická atmosféra." Publikum se prý chovalo neuvěřitelně spontánně. Narvaný sál k prasknutí se dostal do varu, ještě než se začalo promítat. Protože se film pouštěl ze šestnáctky, objevilo se na plátně odpočítávání. A všichni hromadně skandovali: 8, 7, 6, 5... Když například ve filmu říká Lád'ovi Ptáčkovi jeho stará maminka: „Já už tady za rok nebudu, ty mě utrápíš," a on jí odpovídá: „Ne, ty utrápíš mě," vstal uprostřed publika Lád'a a zařval na maminku vedle sebe: „A vidíš, bábo, jsme tu oba!" - „Byly okamžiky, kdy jsme se s Mírou objímali," říká Roman. Mirek dodává: „Ve střižně jsem někdy pochyboval, jestli to za to stálo. Na premiéře jsem se ujistil, že určitě."
Filmaři vytrhli z realného života v Bystrém kus, který přetvořili - oni sami se ale zároveň stali trochu bizarní součástí komunity. Jejich přítomnost zaznamena la místní kronika (která hraje ve filmu důležitou roli). Na premiéře byli Mirek, Vítek a Roman jmenováni čestnými člen spolku Vag-I-Noviny.
HANA MALANÍKOVÁ Premiere 2001/1/24

Autor/Zdroj: Malaníková Hana/Premiere


Časosběmé svědectví o neobyčejných lidech z vesničky Bystré v Orlických horách, které zachycuje rok života zdejší výjimečné komunity. Bývalý textilácký kraj je v současné době v hluboké krizi, nezaměstnanost dosahuje až 20 procent a mladí odcházejí za prací a snažším živobytím jinam. Navzdory situaci se zde ale stále vede „bitva o život" a celý mikroregion pulsuje barvitým společenským děním…
Kino AERO

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Celovečerní film ze současnosti, který se natočil za spolupráce tří režisérů. Film, který měl být nejprve filmem o jedné zvláštní události v obci Bystré v Orlických horách, jenž ale spontánně přerostl v celoroční sledování života zdejší výjimečné komunity. Film, který už nečiní rozdíl mezi skutečností a karnevalem, jež se na sklonku tisíciletí přibližují až na dotek objektivu, byt - tak jako vždycky - stále jde o život. Viz slova autorů:
„Tradiční centrum tkalcovství dnes už připomíná jenom specifická architektura malých manufaktur či přístaveb k chalupám podél říček a potoků, jedna z posledních funkčních tkalcoven zanikla ještě v průběhu natáčení. Celá oblast je vystavena hledání nových možností podnikání či zaměstnání. Bývalý textilácký kraj je v současné době v hluboké krizi, nezaměstnanost zde místy dosahuje více než 20%, mladí lidé odcházejí jinam a lze jmenovat řadu dalších obecně příznačných jevů v takovýchto situacích. Nám však nejde o obraz této situace, ale o obraz toho, co se děje jí navzdory.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Bylo? Nebylo? Kdo ví. Janovští partyzáni sedávali v hospodě, popíjeli a teprve, když už bylo o konci války s definitivní platností rozhodnuto, vyběhli do lesů, kde v opilecké euforii přespali, aby se druhý den ráno vrátili do vsi s pusou plnou velkých činů. Na památku tohoto vskutku typicky českého hrdinství Janovští každoročně pořádají věrnou rekonstrukci této velkolepé bitvy. Rusové, Američané, partyzáni. Přestřelky, souboje muže proti muži, sajdkáry, výbuchy. Jinak ale v Janově a v sousedním Bystrém žili, žijí a nejspíš i budou žít docela normální lidé. Tedy, normální. Kdo z nás je normální, že?
„Že nevíte, na co myslím," pravil přední český dokumentarista Miroslav Janek, když skončilo na nejmenované přehlídce amatérského filmu promítání snímku Bitva o Janov. Oči Víta Janečka, Romana Vávry a Bohdana Slámy mluvily za vše. Ano, i je napadlo natočit o této svérázné „cimrmanovské" akci opravdový film. Zatímco Bohdan Sláma okamžitě vlastní podíl na realizaci zavrhl, zbývající trojice vytrvala a vydala se do zapomenutého kouta Orlických hor s kamerou. Výsledkem byl dokument, který překročil hranice dokumentu, film, jenž překročil hranice filmu - Bitva o život se stala svéráznou kronikou 20. století, výstředně barvitou mozaikou jednoho magicky kulatého roku i uhrančivě podmanivou zprávou o člověku vůbec. To vše v balení šťavnatém a neobyčejně chutném. V místě, kde stále víc sílí sociální nejistota a kde se vzdor všem odosobněným vynálezům moderní doby daří zachovávat duch lidské sounáležitosti, trojlístek režisérů dokázal prostřednictvím několika málo příběhů věčných outsiderů vylíčit spalující rozměr hořkosladkých výšin jednoho lidského života i celého lidského společenství. Je tu místo pro sílu osobní výpovědi, prosté pozorování, „formanovsky" nemilosrdnou trapnost, humor, napětí i neskrývané dojetí.
Bitva o život je zkrátka víc než poctivou filmařinou, kde došlo hned k několikanásobnému šťastnému prolnutí. Velmi dobrému nápadu a výborné mnohaměsíční práci, kterou podtrhl skvělý střih Toničky Jankové, vyšel vstříc skutečný život - spontaneita a autenticita skutečných lidí. Snad proto může po emočně silném filmu v divákově duši rezonovat s takovou silou starostovo závěrečné účtování: „Tady je bývalá škola, tady je bývalé kino, tady je bývalý kravín a tady prostor, kde se dá stavět." Bylo? Nebylo? Nejspíš bylo. A stále je!
Jaroslav Sedláček Cinema 2000/11/107

Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema


Celovečerní filmový esej Bitva o život vznikl jako společný projekt tří filmařů, Romana Vávry, Miroslava Janka a Víta Janečka. Zachycuje různé aspekty života na konci tisíciletí ve vesnici Bystré v Orlických horách. Jeho stěžejním obrazovým tématem jsou různé oslavy, od vystoupení místního spolku Vag-i-noviny přes silvestrovskou zábavu, parodický prvomájový průvod až po velkou rekonstrukci „bitvy" z druhé světové války. Objevují se však také výjevy ze soukromí několika protagonistů či vzpomínky na relativně nedávné doby, kdy byl v kraji rozšířen textilní průmysl. - Snímek je pravým opakem lapidární, „objektivní" slovníkové informace o velikostí obce a počtu obyvatel, jíž je uvozen. Tvůrci se zaměřili na vykreslení událostí prostřednictvím veskrze osobní optiky zúčastněných osob: historie vesnice či kraje vyvstává ze vzpomínek, které mají někdy až charakter místních legend (např. historka o zásahu strážných andělů při střetu evangelického věřícího s katolíkem, který ho napadl). Jiným zajímavým zdrojem informací jsou zápisy z obecní kroniky, pocházející z různých období posledních desetiletí a prozrazující kromě samotných událostí také osobnost jejich autorů či dobový kontext. (Namísto obvyklého spíkra čtou z kronik místní obyvatelé.) Tvůrci filmu zachycuji také současnou situaci v regionu, jehož hospodářství se výrazně opíralo o výrobu textilu. Tradice však v devadesátých letech neunesla přechod na tržní hospodářství a zcela vymizela. - Mezi protagonisty tvoří přirozenou dominantu lidé, kteří se svou povahou ze společenství nějakým způsobem vydělují, avšak kteří jsou neodmyslitelnou součástí všech společných zábav (zejm. svérázné „figurky" válečného veterána a jeho dvaadevadesátileté matky). Zprofanované pojmy folklór či lidová zábava vnímají tvůrci jako výrazy pro spontánní, bytostně lidské veselí, jež se často projevuje karnevalovou jadrností, avšak jež nemá nic společného s pokleslostí moderní televizní zábavy či s falešným optimismem někdejších socialistických slavností. - Film, jehož součástí jsou i amatérské dobové záběry) je uváděn i v 16mm kopii s monofonním ozvučením. Pro TV vysílání je určena verze v délce 88 minut (závěrečné titulky nejsou uvedeny zvlášť; nýbrž vkopírovány do obrazu).
Zdeno Kubina Filmový přehled 2000/11/5

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled