Bitva o Alžír

Film Bitva o Alžír nám s názorným realizmom predostiera Alžírsku vzburu proti Francúzom v rokoch 1954 až 1962. Režisér Gillo Pontecorvo pomiešal hercov zo skutočnými účastnikmi z ulíc. Táto zmes drámy a dokumentu je pozoruhodná divokými a autenticky vyzerajúcimi bojovými scénami. Pontecorvo nepoužil ani jediný meter skutočného dokumentárneho materiálu, a divoké scény sú tak životné, že získal cenu za najlepší film na benátskom filmovom festivale v roku 1946 a bol nominovaný na Oscara za najlepší zahraničný film.

Množstvo pôsobivých detailov a dlhé pasáže násilných scén, pojatých takmer surrealisticky, dodávajú filmu anarchistický obraz. Oslobodenie Alžírska je vyfarbené len v epilógu. V hlavnej časti filmu symbolizuje jedna určitá časť partizánskych akcii všetky revolučne operácie v celej zemi. Ako išli roky, získavala FLN (názov povstaleckej skupiny) stále viac stúpencov oproti pôvodnej vzbure v roku 1954. Zdalo sa, že ich nič nezastaví, i keď zúfalí a stále izolovanejší francúzsky vodcovia používali všetky opatrenia, ktoré ich napadli: polnočné zatýkanie, stupňované mučenie zajatých povstalcov a náhle nájazdy v dobe, kedy sa to najmenej čakalo, a na miesta ktoré sa považovali za „nedotknuteľné“.

Film nám tiež predostiera organizovaný zločin v Alžírsku, ktorý po väčšinou nejako spojený s povstalcami a tiež bol politizovaný, čo vyvrcholilo v množstvo zranení a smrť. V tejto nekonečne vyčerpávajúcej vojne občas uviazli i nevinný, ale to i iné podobné okolnosti brali povstalci len ako smutný, ale nevyhnuteľný vedľajší produkt všeobecného boja za oslobodenie od francúzskej vrchnosti.

Alžír, 7.října 1957. Francouzští vojáci donutí zajatce vyzradit adresu jednoho z posledních vůdců povstání Aliho Bodáka. Následuje retrospektiva. Bodák si s nejvěrnějšími připomíná klíčové okamžiky národně revolučního odboje, který trvá již tři léta. Nejprve zkouška: Ali dostane zbraň, kterou má zabít policistu, chybí mu však náboje... Po vyčištění vnitřních řad se odboj zaměří na přepadávání veřejných složek a krádeže zbraní, následují teroristické atentáty...

Závěrečné záběry ukazují vítězství revoluce, která Alžír osvobodila 2. června 1962. Režisér Gillo Pontecorvo, původním povoláním novinář a aktivní účastník antifašistického odboje italské mládeže, se rozhodl Bitvu o Alžír natočit dokumentaristickou metodou. Po ročním studiu pramenů a zkoumání autentických míst alžírské revoluce realizoval "nezapomenutelný obraz", sugestivní výpověď, která má v řadě sekvencí sílu a věrohodnost autenticky snímaného materiálu.

Ke zobrazení často naivní, primitivní metody osvobozeneckého boje v němž neexistuje objektivní etika dodává režisér: "Je to jako podzemní řeka, která se nakonec objeví na denním světle, je to neústupnost sdílená milióny lidí, kteří se domnívají, že všechny prostředky jsou dobré k dosažení svobody."

ZDROJ: Martin Jiroušek, Seminář italského filmu 2003