Bílý pudl

...jen hrej, jen hrej, kolovrátku hrej a po celém světě nás doprovázej.Tak zněla slova písničky, kterou na svém flašinetu hrál stařík Lodyškin, když mu bylo smutno.Sovětští filmaři vybrali jednu drobnější povídku A. Kuprina, a tak vznikl dojemný příběh staříka a jeho malého svěřence Sejožky a jejich bílého pudla Arta. Především psík byl zdrojem obživy této nesourodé dvojice. Rozmanité kousky cvičeného Arta za doprovodu flašinetu a chlapcových artistických cviků, obveselovaly náhodné publikum skládající se z krymských obyvatel.Těm třem tulákům to zaručovalo skromnou až nuznou obživu.Film byl režisérskou prvotinou dvou debutantů a to Marianny Rošalové a Vladimíra Šredela, kteří po praxi v populárně vědeckém studiu, si to tímto filmem zkusili ve studiu filmů hraných.