Bigfoot [TV film]

Babicův recept
ak natočit film pro americkou mládež očima   tvůrců tohoto filmu: Vezměte nejlevnější   digitální kameru jakou lze sehnat (nejlépe   točte mobilem), napište scénář pro lidi s IQ   40 po úrazu mozku (ale film se dá udělat i bez   scúnáře, že...). Do hlavních rolí obsaďte   své známé a učesejte je na   Bíbro-Zacoefronmany a nakažte jim, ať se   tváří jako Šaning Tetjům říznutý Robertem   Patyzónem. Pobíhejte si po lesíku za Horníma   Kotěhůlkama, padejte do exkrementů, na hýždě   a chovejte se jako puberťáci. Hotovo? Právě   jste vytvořili světový 10D klenot světové   kinematografie - nejenomže máte tři rozměry -   délku, šířku, hloubku - dostanete také   další rozměry jako tepelnou energii ve vaší   hlavě, když se o vás pokouší infarkt,   halucinogenní prožitek s netušeným pátým   rozměrem... Divíte se Glumovi, že vyzradil na   mučidlech, kdo má Prsten? Kdyby mi tohle   Nazgulové pouštěli, tak taky zradím!!!

Když jsem to viděl poprvé někdy v polovině   90. let, docela dost se mi to líbilo; před 2   lety to už nebylo úplně ono, ale stále to má   něco do sebe...
Myslím, že podtextem mnoha   filmů, kde se objeví ať už legenda (Bigfoot,   přežívající dinosauři) nebo zcela fiktivní   tvor (Godzilla, King Kong) je otázka, jak na něj   lidi zareagují - jen zpracovaná někdy líp,   někdy hůř. Co by se stalo, kdyby se potvrdila   existence něčeho takového? Vyšinutí boháči   by ho chtěli "vlastnit", vědci   studovat (v přírodě, nebo v kleci?), vzniklo by   nové náboženství...?