Bez konce

Jako reakci na politické události počátku 80. let v Polsku, tedy období tzv. výjimečného stavu, chtěl Kieślowski původně natočit dokument z prostředí polských soudů. Film měl pojednávat o tom, jaká rozhodnutí činili soudci pod politickým tlakem doby. Spisovatelka Hanna Krallová seznámila režiséra s advokátem Krzysztofem Piesiewiczem, jenž hájil politické vězně proti tehdejšímu režimu. Piesiewicz přiblížil Kieślowskému zákulisí soudnictví, ale z původního záměru nakonec sešlo. Společně však napsali scénář k hranému filmu Bez konce, čímž začala jejich spolupráce, ze které vzešly scénáře všech následujících Kieślowského titulů.
Snímek Bez konce je spjatý především s dobou svého vzniku. Skrze duchovní téma se v něm režisér vyrovnává se smutnou polskou realitou 80. let a zároveň začíná novou, metafyzicky laděnou linii své tvorby. Zvolil netradiční zpracování námětu: hlavním hrdinou příběhu se stává postava, která už není mezi živými. Obhájce politických vězňů advokát Antoni Zyro se po svém pohřbu jako neviditelný vrací zpět ke své ženě Urszule. Nemůže se smířit s tím, že jeho klient Darek, který vyprovokoval stávku v továrně, nemá kvalitního obhájce. Procesu se nakonec ujme starší advokát Labrador, jenž Darka přesvědčí, aby se ve svých výpovědích uchýlil ke kompromisům a docílil tak co nejnižšího trestu.
Filmem se prolínají tři roviny. V první - veřejně-politické, týkající se procesu s mladým dělníkem - Kieślowski zobrazuje realitu jako dobu, z níž nemohou vzejít vítězové. Další rovinou je osobní život Urszuly a její vztah k manželovi. Ztráta milované osoby hrdinku utvrzuje v jejím citu - absolutní lásce, která ji nakonec zavede ke smrti. Ve třetí rovině metafyzické pak tvůrci sledují, co zbylo z člověka, který zemřel, a ptají se, v jaké podobě může zůstat přítomen na tomto světě.
Bez konce je svým způsobem kontroverzní film, v jehož výstavbě sám Kieślowski spatřoval řadu zejména formálních nedostatků, přesto patří k jeho nejoblíbenějším. Ve své době byl nadšeně přijat diváky, ovšem kritikou i oficiálními politickými kruhy byl odmítnut. S Kieślowským začal také poprvé spolupracovat vynikající skladatel Zbigniew Preisner, jehož melodie tvoří nedílnou součást všech dalších režisérových filmů.
Pavla Bergmannová
Letní filmová škola 2011

Píše se rok 1982. V Polsku je vyhlášen výjimečný stav a organizace Solidarita postavena mimo zákon. Urszulu potkává životní tragédie - ztratí manžela. Aby se psychicky nezhroutila, zaměřuje veškerou pozornost na překlady Orwellova díla a na svého syna. Její manžel Antek se k ní však stále vrací. Býval totiž obhájcem politických vězňů a trápí ho, že svůj poslední případ nestihl dokončit. Metafyzická a politická rovina příběhu se prolínají...

Tímto filmem se započíná Kieslowského spolupráce s Krzysztofem Piesewiczem, varšavským právníkem, s nímž se režisér seznamuje při přípravných pracích na dokumentu o politických procesech v době výjimečného stavu. Dokument nikdy nevznikne, "náhradou" je za něj příběh, který se žánrově pohybuje mezi politickým dramatem, duchařskou story a pochmurnou úvahou o romantické lásce. Urszule, vdově po obhájci politických vězňů, nedá spát manželův duch, který se nemůže smířit s tím, že jeho klient Darek, jenž v továrně vyprovokoval stávku, nemá kvalitního advokáta. Jako neviditelný se vrací na pozemský svět, aby dovedl celý proces do šťastného konce. U nás méně známý titul s Grazynou Szapolowskou v hlavní roli byl pro Kieslowského významný ještě z jednoho důvodu. Poprvé se na něm jako autor hudby podílel Zbygniew Preisner, jehož melodie tvoří nedílnou součást všech ostatních režisérových filmů.

Autor/Zdroj: /Kino AERO