Beránek s pěti nohama

Až tady mě poprvé napadlo,   jaký je to fascinující   fenomén, když se nepříliš   pohledný herec s koňským   chrupem stane velkou filmovou   hvězdou. Aby toho nebylo   málo, Fernandel tady hned v   šestinásobném provedení.   Nelogické uvedení Françoise   Arnoul na druhém místě v   titulcích je dobově   odůvodnitelné, ovšem její   role nepolíbené panenky   musela už tehdy působit   nevěrohodně. Louis de Funes   v roli funebráka   zajímavější než v jiných   filmech z padesátých let.   Bonusově překvapivě mnoho   odhalených dámských   poprsí. Celkově to žádná   hitparáda není, milý výlet   do starší francouzské   kinematografie ale určitě.

Když diváci šli do kina na   film, tak šli na Fernandela a   ne Louise de Funése, ten si   na červený koberec musel   počkat ještě téměř deset   let.Fernandel je výtečný   herec ale poznat Louise de   Funése v roli bez grimas je   také dobré, filmu se dá   jenom vytknout, že se zdá   dost dlouhý a byly by   zapotřebí nůžky...

Tak snímek rozhodně stojí   za pozornost všech fandů   velkého Luise de Funése. Ne.   Nemá zde velkou roli, ale je   dabován „normálním“   hlasem. Snímek jako takový   také není špatný. Je   trochu veselý, ale zase to   není něco, na co budete do   smrti vzpomínat. Já bych to   hodnotil jako takový zlatý   střed. Mé hodnocení   snižuje zbytečně zdlouhavá   karetní scéna plus moucha.

Ve svém smyslu se jedná o   povídkový film, jen   netradičně odvyprávěný.   Máme tu zapadlou vesničku   Trézignan, ve které se   starosta rozhodl nechat najít   pět synů, přesně řečeno   paterčata, starého bručouna   Édouarda a to pro reklamní   účel vesnice v rámci   většího zatraktivnění.   Starý lékař a kmotr všech   chlapců se vydává na cestu   a samozřejmě je postupně   nachází. A my máme možnost   sledovat jejich životní   osudy. Každý syn má tedy   svůj příběh a   zajímavostí je, že si otce   i syny, tedy dohromady šesti   rolí, střihl francouzský   herec, říkající si,   Fernandel. Jeho výkon není   špatný, ale důrazu na   rozdílné charaktery moc   nedal. Další zajímavostí   je, že si v jedné povídce   zahrál i Louis de Funès, ale   o, snad, očekávanou   komediální roli se zrovna   nejedná. On ten film, jako   celek, vůbec komediálně   nevyznívá a spíše to   připomíná povídky Otakara   Batličky. Některé jsou   spíše úsměvné, některé   mají dobrodružný kabát.   Svůj účel však snímek   splňuje i po tolika letech od   natočení, takže jen tak na   odpočinkovou podívanou se   zcela hodí.

Mě se to docela líbilo, i   když podle mě není   Fernandel bůhví jaký komik,   ze snímku sálá příjemná   atmosféra a Louise si moc   neužijete. Taky ho dabuje   Tomáš Juřička, což že je   pěkně...divný