Balada o siedmich obesených [TV film]

Tohle drama je obrovská   emoční síla!!! Svým   vyprávěním ždímá pocity   tak zdrcujícím způsobem,   že jsem nemohl ani dýchat.   Zejména závěr a odsouzenci   když jdou na popravu a řadí   se do dvojic a rozdělují se   kdo s kým půjde do oprátky,   to je strašlivý peklo!   Balada o siedmich obesených   je další zdárný příklad,   co se v Československu   natáčelo v 60. létech. 7   lidí se střetnou ve   vězení, kde jsou odsouzeni   na smrt. V retrospektivách se   jim vracejí vzpomínky na   dřívější život a skrze   co se do vězení dostali.   Obsazení všech osob je   fantastické a z výkonů, co   tam všichni předvádějí   dokonale mrazí po celém   těle. Tohleto je absolutní   špička a nejvyšší   úroveň. Nádherná Emília   Vašáryová dokonce odhalí   svá krásná ňadra (nikdy   už to ve filmu neudělala,   zde to ale má svoje   opodstatnění a není to na   sílu). Z dalších hereckých   osobností je těžko někoho   vyzdvihnout, nejvíc mě ale   asi utkví v hlavě neustálý   křik Jansona (Viliam   Polónyi) "já nechcem   obesiť!!" Další mocná   scéna je, když atentátníka   Golovina (Igor Čillík) ve   vězení navštíví jeho otec   a matka (L´udovít Greššo a   Naďa Hejná). Dlouho mě   takto nějaký film nedostal   na kolena. Všude ve světě   snímek sbíral různá   ocenění, jen u nás ho   komouši na popud ruské   propagandy, které se   nezamlouval zavřeli na 21 let   do trezoru. Hovada, kteří   ubíjeli jakékoliv umění.   Martin Hollý patřil k   nejlepším slovenským   režisérům, u mě je na   prvním místě a jeho filmy   mluví za vše, namátkou   připomenu například :   Hriech Kataríny Padychovej,   Smrť šitá na mieru, Signum   Laudis, Zámek v Čechách,   Tichá bolest, Noční jazdci,   Muž, ktorý luže....Génius!   K naprosté dokonalosti se   počítají perfektně   nasnímané záběry a detaily   kameramana Stanislava   Szomolányiho (také špička   ve svém oboru) a jak jinak   než úchvatná hudba Zdeňka   Lišky, složená převážně   z recitovaných chorálů   Kuhnova smíšeného sboru.   "Hospodin pomiluj"   mě pořád zní v uších.   Tento filmový skvost je   dokonalý zážitek pro   každého opravdového   fanšmejkra. Opravdu se   skláním před prací   dřívějších filmařů,   bylo v tom sakra cítit   srdéčko!!! Ještě musím   dodat, že v nově   restaurované verzi je to   totální pastva pro oči!!!

Už po sedmnácti minutách   jsem ztratil zájem, ale z   povinnosti jsem se díval až   do konce. A konstatuji, že to   byl děs a utrpení. A je mi   úplně jedno, jak to celé   veledílo hodnotí někdo   druhý. Možná je to   umělecké   zpracování psychologie, ale   mne to celé spíše   iritovalo. To podání je   prostě příšerné. Nemluvě   o hudbě. Jinak bývá pan   Liška skvělý, ale zde mi   oblíbenou skladbu   "Hospodine,   pomiluj ny!" akorát   zhnusil. Neustálým   opakováním jednoho motivu to   skutečně zvoral. A o   popravě je hanba psát.   Technický nesmysl s lany   přímo bije do očí i   laikovi. A poznámka pod   čarou. Někde je psáno   o Musie a jejím záběru v   rakvi. Asi jsem viděl jinou   kopii, protože paní   Vašáryovou jsem v žádné   rakvi neviděl.  
  

To, že chápu
pohnutky, které v daném   období vedly ke vzniku   takových a podobných děl,   nemusí znamenat že s nimi   souhlasím. Film se emotivně,   romanticko-dramaticky nimrá v   pocitech vrahů ve snaze   uchvátit mysl diváka   hlubokomyslnými vhledy do   duší zločinců. Nebo snad   poukazuje na křivdu, kdy   političtí atentátníci,   odhodlaní zabíjet v   usilování za lepší svět   (ehm, za čí lepší svět?!)   jsou popraveni stejně jako   "sprostí vrazi bez   vyšších pohnutek"?
Proč se film nevěnuje   osudům obětí?! Ty na to   snad nemají právo? V čem   jsou horší než jejich   vrazi, že je film tak   masivně adoruje?! Ó, jak   dojemné, když se domlouvají   kdo s kým půjde viset!   Dostaly snad jejich oběti   šanci pronést před svou   smrtí aspoň slovo? Stihl   snad jejich oběti před   smrtí srdcervoucně   navštívit nějaký jejich   příbuzný?? Těžko. Ale   čekání na popravu a poprava   samotná je přece veliké,   duši drásající drama,   kdežto zabití obětí je...   nejspíš epizoda která   stěží stojí za zmínku.
Asi budu sám proti všem,   ale takhle soudruzi fakt ne.   Pokud si mají tuto   překroucenost vychutnávat   opravdoví fajnšmekři, nic   proti tomu, ale stát s nimi   na stejném břehu nebudu.   Dílo zpracováním skvělé,   vyzněním však příšerné.