Austin Powers: Špión, který mě vojel

Slavný a neodolatelný módní fotograf a současně neporazitelný špionátor Austin Powers musí opět do akce, protože jeho úhlavní nepřítel doktor Zloun se vrátil. Objevil se jako překvapení pro syna Scotta v pořadu Jerryho Springera a okamžitě se ve studiu popral. Vzápětí Austin přežije útok své manželky, ze které se vyklubal Zlounův ženbot. Zloun se ve svém sídle v Seattlu sejde se svými podřízenými, Číslem Dvě a Frau Farbissinou, kteří mu představí jeho naklonovanou zmenšenou kopii, jež dostane jméno Mémini. Kromě obligátního vydírání velmocí, hodlá Zloun získat Austinovo libido, mužnou sílu, které říká mujo. Pomocí stroje času se vrátí do roku 1969, sejde se se svými pomocníky a jeden z nich, přezdívaný Tlustý Parchant, se pomocí vrtáku dostane ke zmrazenému Austinovi a ukradne mu jeho mujo. O tom, že se Zlounovi jeho záměr vydařil, se Austin přesvědčí, když zklame roztouženou milenku, zlounovu agentku Radanu, která podlehla jeho kouzlu a prozradila mu pravdu o své proradnosti. Aby Austin zachránil svou čest, musí se vydat do minulosti za Zlounem. Jen o vlas unikne jeho nástrahám a je v poslední chvíli zachráněn sympatickou Felicity, zkušenou agentkou CIA. Zatímco si s ní užívá, ochutná Zloun Austinovo mujo a pod jeho vlivem neodolá touze. Pomiluje se s Frau Forbissinou, a protože mu chybí Austinova zručnost, oznámí mu vzápětí Frau, že je s ním těhotná. Austin s Felicity vypátrají tajné sídlo, odkud se Zloun snaží realizovat další ďábelský plán. Zastavit ho nebude snadné.

Zdroj: Nova

Austin Powers má tušení - na svatební cestě zjistí, že jeho manželka je ve skutečnosti Ženbot, ženský robot ovládaný ve skutečnosti doktorem Zlounem! Je tedy opět starým mládencem a může si užívat svobody. Ve věcech lásky je však akce neschopný - doktor Zloun se totiž vrátil pomocí stroje času do roku 1969, kde se mu podařila loupež století, která se intimně týkala právě Austina Powerse. Zlomyslně, přímo ďábelsky rafinovaně, mu ukradl poklad nejvzácnější - jeho libido Múžo. Sexuálně zneuctěný a neschopný agent má jediné štěstí - britská tajná služba má vlastní bránu času, tak se Austin vydá do minulosti aby zde spolu s agentkou Felicity Shagwellovou překazili doktorovi Zlounovi jeho šílený plán. Zloun chce pomocí laserového děla na Měsíci ovládnout celý svět.

Austin Powers je na první pohled londýňský floutek, obklopený krásnými ženami, ale v noci pracuje jako tajný agent, připravený zasáhnout na Středním východě, v zamrzlé ruské tundře nebo v podzemí Východního Berlína. Austin nikdy neodmítl žádnou misi, a co je hlavní, nikdy nezmeškal následující party. Teď se musí nechat na 30 let zmrazit, aby porazil zákeřného zločince, který vydírá svět. S krásnou pomocnicí musí proniknout do zločineckého centra, odkud se jim s pomocí zubní protézy a zubní pasty podaří uniknout, ale ještě musí porazit ženské roboty v minisukních. Na této nebezpečné misi se musí Austin vypořádat se svojí sexualitou, která zaspala třicet let, a získat lásku krásné pomocnice.

Austin Powers je prvotřídní tajný agent hrající ve stejné lize s Jamesem Bondem, Ethanem Huntem či Dickem Steelem. Svoje mise řeší se stejnou bravurou a elegancí jako Hunt, ženy svádí stejně úspěšně a konzistentně jako Bond a je podobně zábavný jako Steele. Ale potom, co mu jeho úhlavní nepřítel doktor Zloun ukradne jeho „mujo", v němž spočívá veškerá Austinova mužná síla a agentské schopnosti, nezbývá nebohému agentovi nic jiného, než se za pomoci stroje času vydat po Zlounových stopách zpátky do šedesátých let - a pokusit se získat svoje drahocenné „mujo" zpátky.
Hlavní hvězdou filmu a představitelem agenta Powerse i doktora Zlouna je americký komik Mike Myers, který je ve Spojených státech hvězdou první velikostí, ale u nás je známý snad jen díky prvnímu dílu Austina Powerse, který před několika lety vyšel na videu pod názvem Špionátor. Ze srovnání s ním vychází Špión, který mě vojel jako jasně slabší. Řada vtipů je recyklovaná z prvního dílu, filmové odkazy a zábavné dialogy se téměř vytratily a nedostatek komických situací Myers vynahrazuje přebytkem hrubozrného fekálního humoru. Pokud je tohle váš „šálek čaje", tak prosím, ale jestli čekáte vtipnou parodii na bondovky, budete se muset poohlédnout jinde.
Jan Rudovský Total Film 2000/7/95

Autor/Zdroj: Rudovský Jan/Total Film

Bláznivá parodie s dalším zbytečně vulgárním českým názvem Austin Powers: Špión který mé vojel je pokračováním úspěšného dílka, uvedeného u nás jen ve videodistribuci pod titulem Špionátor (1997, Austin Powers: International Man of Mystery; r. Jay Roach). Tvůrci v čele se spoluscenáristou a hereckým představitelem Mikem Myersem ( známým z Wayneových světů) a s režisérem Jayem Roachem těží především z parodování "zlaté éry" konce šedesátých let a starých bondovek. (Odtud ostatně i název upomínající na bondovku Agent, který mne miloval.) - Austin Powers je módní fotograf a také agent britských tajných služeb. Bojuje s doktorem Zlounem, usilujícím se svými nohsledy o světovládu. Zákeřný ničitel se zmocni Powersovy mužské síly a pomocí laserové zbraně, umístěné na Měsíci, vydírá amerického prezidenta. Austin však ve spolupráci s půvabnou agentkou CIA Felicity Šukwellovou opět zvítězí. Důležitou roli hrají různé přesuny v čase (od sklonku století do šedesátých let a zase zpět). - Komický účin vyvolávají především ad absurdum dovedené situace či charaktery (Powers se například pyšní abnormálně chlupatou conneryovskou hrudi, což je v příkrém nepoměru s jeho nehezkou vizáží a atletickou neschopností). Parodie těží především z doslovnosti nejen v jednání postav, ale i v charakterizaci prostředí (mj. bondovský "soundtrack", dobové módní mejdany či londýnské ulice, pastelové barvy a výstřední kostýmy). O sexu se pouze (vulgárně) mluví. - Mike Myers představuje postavy špiona i zloducha a ještě si s pomoci trikařů ze Studia Stana Winstona přibral roli nechutně odporného Tlustého Parchanta. - Ve Spojených státech se snímek zařadil k nejúspěšnějším titulům loňského roku.

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


Jen nedostatečné úrovni globalizace, amerikanizace a hamburgerizace české společnosti je nutno přičíst fakt, že kanadský scenárista a herec Mike Myers je v Čechách známý asi jako finský básník
Tomi Kontio. Oba díly jinde kultovního Wayneova světa, díky nimž se Myers stal populárním i za hranicemi Spojených států, u nás prošuměly bez většího zájmu. První (a lepší) dobrodružství nejpotentnějšího tajného agenta této planety - Austina Powerse (Austin Powers: International Man of Mystery) se ukrylo na videu pod supervtipným názvem Špionátor, a televizní program Saturday Night Live známe jen z vyprávění Vladimíra Železného ve "Volejte řediteli". Není divu, že američtí komici jsou pro nás španělskou vesnicí.
Neříkám, že budete při sledování Austina Powerse bezmocní - to, že je Mike Myers extrémně talentovaný člověk, odhadnete i bez samostudia. Ale kdo ho jednou viděl dělat královnu Alžbětu, je v obraze mnohem víc. Austin Powers byl první filmovou figurou, která nevzešla z bohaté galerie typů, jež Mike Myers vytvořil během svého šestiletého účinkování v Saturday Night. Wayne Campbell z popularity Saturday Night těžil, Lothar či německý moderátor Dieter těžit budou - objevují se v dalších Myersových filmových projektech. Ovšem Austin (snad vedle Lindy Rich, hostitelky talk-show "Plkání u kávičky") je mnohem lepší. Lev britské vyšší společnosti šedesátých let, ve dne módní fotograf, v noci superšpión, muž, jehož střední jméno zní Nebezpečí a rubriku Pohlaví v dotazníku neomylně vyplní slovy "Ano, PROSÍM!". Austin Powers. To nejsexističtější prase jaké jste viděli. A s ním přichází i doktor Zloun (představovaný také Myersem), jeho alter ego, který s malíčkem dotýkajícím se koutku svých ďábelských úst osnuje ty nejrafinovanější plány ("Rozšíříme falešnou zprávu o tom, že následník britského trůnu má mimomanželský poměr, což zcela otřese základy impéria..:'). Oba jsou ovšem odříznuti od těch nádherných swingujících šedesátých let a dehibernováni v chladných devadesátých letech, kde už je kondom povinný nejen pro námořníky, inflace žene výkupné do pro ně zcela nezvyklých výšek ("Proč vydělat trilióny, když mohu vydělat... bilióny?") a v nichž mimomanželský poměr následníka britského trůnu už nepřekvapí ani anglikánského pastora.
Austin Powens není další bondovskou parodií. Jeho terčem je uslintaná nostalgie po šedesátých letech, která je na "sklonku věku Vodnáře" čím dál otravnější. Věčné zaklínání se Timothym Learym, hledání spirituálních kořenů Ginsbergových a Ferlingettiho textů, omluva fetování "rozšiřováním vědomí" nachází dnes stále více příznivců. A nebýt smrti Jerryho Garcii, Grateful Dead by určitě pořád hráli! Austin je naštěstí pro nás věrozvěstem mnohem méně spirituálního, zato však inspirativnějšího dědictví - připomíná nám, že v šedesátých letech se šukalo mnohem víc než dnes.
Ovšem Špión, který mě vojel představuje Austina už v poněkud znavené podobě ("Drobátko vystříkanej, kotě"). Znovu rozmražený doktor Zloun v něm odcizí Austinovo "mojo", zdroj jeho přitažlivosti. Ale jako by o své "mojo" přišel i celý film. Má všechny špatné vlastnosti druhých dílů komedií - nedokonalý scénář, křeč a hysterickou snahu být vtipnější než ten první. Pár nových vtipů se tetelí mezi spoustou starých. Austin Powers už vyžírá sám sebe dialogy mezi doktorem Zlounem a jeho moderním synem Scottem, který stále nedokáže pochopit, proč jeho otec Austina "prostě nezastřelí", když už ho má ve své moci, a místo toho vymýšlí rafinované způsoby umírání, z nichž Austin vždy brilantně uniká (například za pomoci ňader agentky Shagwellové). Naštěstí je však vývoj jejich vztahu okořeněn společnou účastí v show Jerryho Springera (něco jako Sauna na Primě), kde si snaží své problémy vyříkat za účasti televizních kamer. I tentokrát Austin zápasí s nějakým vozidlem, ovšem už to není legendární skladová ještěrka, ale reklamní Volkswagen New Beetle a tak dál. Ale nebojte se: furt je to lepší než Televarieté.
I Špion, který mě vojel má skvělé momenty, za které ovšem nevděčí ani tak scenáristickému, jako hereckému umění Mika Myerse. Jeho zlodušské kreace dokáží utáhnout i slabý vtip a občas - když se i režisér Roach rozpomene, proč vlastně u té kamery stojí - začnou oči přecházet, jako ve zcela absurdní scéně, v níž se desítky lidí v řadě za sebou snaží pojmenovat část těla, kterou nejvíce připomíná kosmická raketa mířící k Měsíci. Tato sekvence také aspiruje na cenu za Nejsmysluplnější obsazení Woodyho Harrelsona v dějinách kinematografie, to už je však jiný příběh.
Nelze zapomenout ani na další z Myersových postaviček - superobézního Tlustýho parchanta. Nelze, a to i když se budete hodně snažit. Až uvidíte Austina Powerse komentovat obsah konvice, z níž se právě napil, slovy: "To kafe chutná jako sračky", vzpomenete si na mě...

Autor/Zdroj: Baldýnský Tomáš/Cinema