Ať žije svoboda! / Bažanti a cizinecká legie

´Ať žije svoboda!´ zní originální název   dalšího snímku s francouzskou hudební kapelou   ´les Charlots´, ve které chlapci prožívají   další ztřeštěné dobrodružství, tentokrát   ve válečném Alžírsku, kam byli vysláni na   speciální misi. Tentokrát už však poprvé bez   jeana-Guye Fechnera, který na dlouhých takřka   dvacet let s filmem skončil. Jestli to bylo   právě tímto vlivem, nebo již byli diváci   tímto stylem humoru již přesyceni, těžko   posoudit, každopádně o film již nebyl ve   francouzských kinech již valný zájem. V   pořadí devátý film této party a v podstatě   stále jedno a to samé. Jen se, jako obvykle,   změnilo prostředí. Je to zvláštní, neb   filmografie Louise de Funese či Pierra Richarda   na tom byla stejně a takový závratný propad   zájmu diváků nezaznamenali. Skopičiny,   groteskní scény a k tomu kupodivu impozantní   záběry pouště. V jádru věci je na celém   počinu pacifistický náboj, kritika válečného   konfliktu a narážky na vznikající hippies.   Ztřeštěnostem je tedy opět učiněno za dost a   co si budeme povídat, zub času prostě zahlodal   více, než je zdrávo. A ano, ta stereotypnost je   již hodně diskutabilní a to dnes již víme,   že ještě nebyl v tvůrčí síle všem dnům   konec.

Takový dost zoufalý pokus. Jako když sebou   zvíře trhá v posledním tažení. Začátek v   Alžíru je dost nudný, pak se to sice rozjede,   ale vzápětí je chvílemi dost nuda. Neříkám,   že je to film k ničemu, to ne. Ale prostě už   to nemá ten spád, tu razanci, ten šmrnc, co   měly předchozí snímky. Gagy tu sice jsou, ale   je jich méně, a vytratila se jejich   promyšlenost. Ne, není to prostě to, co jsem od   Les Charlots očekával.