Anna, sestra Jany

Hezký film, který mne sice   moc nenadchl svou love story,   ale zase mi přinesl hezké   vzpomínky. Také tím, že   mne donutil dohledat si   informace o spartakiádě   právě z toho roku, kdy jsem   cvičil i já. Hlavně kvůli   filmové chyby, kde se děti   baví o vysvědčení. Už je   mají v ruce a pak jedou na   Strahov. Což je blbost,   protože spartakiáda   proběhla koncem června. Až   pak jsem si uvědomil, že v   tom roce měli někteří   vysvědčení dříve, tedy   ti, kteří do Prahy jeli.   Takže se filmová chyba   nekonala. Pěkné holčiny,   nesympatický Dlouhý, takže   takový střední průměr.

bla bla bla
Otec:"Pojedeš se mnou   domů!!!!"
Učitelka:"NE nikam!   Zůstane tady a bude cvičit   místo Podivínské."
Dcera:"...přece bys   tati nezničil celou   Spartakiádu..."
Otec:"No, když jí   tady teda vážně   potřebujete, tak to je v   pořádku..."
Učitelka:"Já jsem   tak šťastná, že dívky   cítí s   kolektivem..."
Bla   bla bla. Absurdní doba dala   vzniknout mnoha absurdním   scénářům,které nám měly   vsugerovat, že se vlastně   máme báječně.
Anna   sestra Jany není z agitek   úplně ta nejhorší, ale   perlou kinematografie se též   nedá nazvat. Krom unylých   dvojčat Holcátových, které   hrají ve snímku jen proto,   že jsou si jako vejce vejci,   lze s úspěchem vypíchnout   jen snad tradičně   výborného Vladimíra   Dlouhého, který už jako   dítě dokázal svým výkonem   zastínit mnohem   zkušenější herce.
Film Anna sestra Jany je   obyčejným příběhem,   který bohužel vůbec   nedokázal nic vytěžit ze   záměny jednovaječných   dvojčat. Vlastně se ani   nedá říci, že je nudný.   Deset vteřin po shlédnutí   zapomenete, že jste jej   někdy viděli...

Je to anoncováno jako   rodinný film ale já bych ho   spíš strčil do šuplíku   film pro mládež a o   mládeži. Ať už tak či   onak je to film, který z   mého pohledu patří   jednoznačně do šuplíku   "filmy nepovedené".   Je to přesně to co kdysi v   Semaforu Š+G označili jako   "PLOCHÁ HISTORKA   OKRESNÍHO FORMÁTU".   Děj má členitost asi jako   přistávací plocha na   mezinárodním letišti,   propracovanost postav se   limitně blíží nule a ani   herecky to není žádná   velká hitparáda. Výsledek   tak naprosto postrádá   přesvědčivost a ta   zápletka s dvojčaty už   tehdy byla froláknutá do   bezvědomí. Snad jen nápad   rozeznat dvojčata podle   mozolů v dlaních od   veslování je trochu   originální. Když tenhle   biják neuvidíte nemusíte si   zoufat. O nic jste nepřišli.

Jeden z mnoha socialistických   filmů té doby, který byl o   tom, jak se tady žilo   "dobře" a že   nebylo větší touhy mladých   lidí než si zacvičit na   spartakiádě. Tato díla   točená na zakázaku a pokyn   strany a vlády byla poplatná   své době a dnes slouží jen   jako varující archivní   materiál.