Alpy

Hodně těžkopádný snímek v mnoha ohledech   stavící na surrealistickém stylu a pojmu   komunikace a identity, aniž by zhoršil   singularitu nebo soustředění. Dějová linka je   tedy, jednoduše řečeno, záhadná a svým   pojetím provokativní. Skupina Alpy tak má   přetrvávající sílu a působení, které je   naprosto obtížné definovat. Předpoklad je tím   svým způsobem vzrušující a cítí se jako   tajemství. Příběh se otevírá tajemnou   sekvencí, ve které se dospívající gymnastika   snaží o gymnastický výkon se stuhou na hudbu   pro ní zrovna ne vřelou a to před zraky   vnitřně trpícího trenéra. “Proč nemůžu   cvičit na populární hudbu?” Trenér pohrozí,   že pokud na něj ještě jednou zvedne hlas,   zláme ji ruce i nohy a nebude cvičit vůbec.   “Vy jste nejlepší trenér na světě.!” Co   se za touto hláškou ale skrývá? Má trenér,   jehož nejasný sadomasochistická a zdánlivě   asexuální povaha, stejně neblahý přístup i   ke zbytku skupiny nesoucí jméno Alpy? Pohybuje z   jedné temné roviny do druhé a tyto nesourodé   kompozice s malým zaměřením mají jakoby   snovou, skoro halucinogenní vizualitu   podtrhující onu zvláštnost příběhu. Ano,   hodně těžkopádný snímek, který se musí   poctivě sledovat a nesmí se vynechat jediné   filmové okénko. I tak se divák nestačí divit   nad vším tím tajemnem, o které nic neví a   která jakoby stále zůstává utajena. Jedno je   však jisté. Divák, který pochopil, že se   celý tento příběh dotýká tématu smrti,   ztráty svých milovaných a duševní náhrady za   zemřelého, má vyhráno. Tohle je film, který   osloví velmi málo diváků, neboť pochopit   hlavní myšlenku příběhu je skutečně pro   většinu nad lidské síly. Alternativní artový   snímek, jaký tu snad ještě nebyl.