9 1/2 týdne

Film 9 a V2 týždňa vzbudil v druhej polovici osemdesiatych rokov búrlivé diskusie vďaka svojej otvorenosti v zobrazovaní intímnych a erotických vzťahov. Príbeh krásnej newyor-skej galeristky a citovo otupeného milionára je navyše nakrútený veľmi moderne a atraktívne, i keď nijako nezakrýva svoju inšpiráciu starším Bertolucciho Posledným tangom v Paríži. Dramatický vzťah trvajúci deväť a pol týždňa je oprostený od citov a vyvíja sa „len" ako erotický ohňostroj splnených predstáv. (Mimochodom, veľa explicitných sexuálnych scén sa do distribučnej verzie nakoniec nedostalo, boli vystrihnuté kvôli tomu, aby sa film neocitol v kategórii pornografie a mohol sa premietať v bežných kinách.) Lenže postupne sa vzťah kazí, pretože najprv jedna a potom i druhá z postáv pocíti potrebu citovo sa angažovať... Film je možné interpretovať rôznym spôsobom. Nejde teda len o prvo-plánovú erotickú melodrámu, skôr o psychologickú štúdiu odcudzenosti a nemožnosti komunikácie v dvadsiatom storočí prezentovanú pomocou erotických motívov.
katalog 17.ArtFilmFestu 2009/132

Příběh o vášni, jež se vymyká kontrole. Žena, která vede úspěšnou uměleckou galerii, pozvolna shledává, že se propadá hlouběji a hlouběji do děsivého vztahu s mužem, který otevírá její nitro a posunuje rozkoš za hranice všeho, co kdy poznala, neboť je jím svedena k takovému odevzdání, jež nezná žádných zábran.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

S výjimkou série o láskychtivé Emmanuelle jsou snímky erotického zaměření na plátnech našich kin dosud řídkým jevem. Slavný americký film režiséra Adriana Lynea 9 1/2 týdne je zřejmě špičkovou ukázkou tohoto dráýdivého žánru. Autoři jako základu použili novely Elizabeth McNeiIlové a prostou dějovou konsfrukci rozvinuli v rafinovaných scénách hrátek tajemného byznysmena Johna s nevýbojnou křehkou blondýnkou Elizabeth. Obsahové schéma sadomasochistického vztahu dvou nerovnocenných partnerů, vytvářejících si svůj dusný tělesný mikrosvět, vychází z Posledního tanga v Paříži (1972) Bernarda Bertolucciho; zůstává mu však mnoho dlužno. Skandálnost je zde pouze zdánlivá, a mění se v konformní moralitu o nevinnosti, která je obětována, ale přispěje k polidštění bezcitného netvora. Pýcha, s níž John manipuIuje osobností i tělem své partnerky podle svých představ, nemůže po devíti a půl týdnu soužití zůstat nepotrestána; vědomé přehlížení citů a tajnůstkářství jej uvrhuje do osamělosti. - Prostředí, v němž se příběh odehrává, dokonale splňuje představy diváků videoklipů o blýskavém, bIahobytně konzumním způsobu života. Na rozdíl od kronikáře manhattanského života Woodyho Allena působí Lyneovl hrdinové s jejich pojetím problémů značně nevěrohodně. Snaha dodat jednotlivým vzrušivým scénám širší dějový i myšlenkový rámec se tříští o režisérovu neschopnost odpoutat se od prázdné efektnosti a povrchní typizace postav. Svým tématem i pojetím si 9 l/2 týdne jistě získá značnou přízeň publika, které pravděpodobně nebude zneklidňovat vykonstruovanost zápletky a podbízivá faleš Lyneova Iehce stravitelného konzumního výrobku.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled


„Když jsme spolu poprvé spali, držel mi sepjaté ruce za hlavou, přitisknuté k prostěradlu. Líbilo se mi to..."
Tak začíná Elizabeth McNeillová svou novelu 9 1/2 týdne, vydanou v roce 1978. Je napsaná v první osobě, v téměř autobiografickém tónu. Nicméně jméno Elizabeth McNeillová je pseudonym, protože příběh 9 1/2 týdne je jako dynamit, tak třaskavý, že Tri-Star Pictures (hollywoodské studio, které mělo film původně produkovat ) se tři dny před zahájením natáčecích prací v roce 1984 od projektu distancovalo.
I proto byl film ještě před začátkem natáčení senzací. Je to s podivem, protože nenabízí nijak zvlášť šokující ani příliš odvážné scény, není to tvrdě erotický film. Naopak, je velmi kultivovaný a... rafinovaný. Celým příběhem prochází vysoké napětí, jemné násilí, oděné do neodolatelného úsměvu a něhy.
Elizabeth opravdu může mít pocit, že konečně našla svou pravou lásku. Úspěšný, pohledný a velmi přitažlivý John je plný zdrženlivého tajemství, něhy a skryté agresivity. Je štíhlý, chlapecký, citlivý. Už závěr jejich prvního společného dne však ukazuje, jakým směrem se bude tento vztah ubírat. John doprovodí Elizabeth domů a zcela samozřejmě, bez lascivnosti, beze spěchu ji vyzve, aby se svlékla. Elizabeth strne. Nato se jí John laskavě zeptá, zda jí může zavázat oči.
„A co když nechci?" odpovídá. John drží v ruce šál, který jí před několika hodinami věnoval.
„Máš strach?" ptá se, když jí zavazuje oči.
„Ano."
„Vzrušuje tě to?" ptá se.
„Ano."
John se úplně zmocňuje Elizabethina života. S ostýchavým úsměvem prosí, ale jeho přání jsou rozkazem. Zahrnuje Elizabeth dárky. češe ji, krmí... a ona se, postupně přestává bránit. Čím více ztrácí vlastní vůli, tím je John nežnější. Genu, přirozeně toužící po lásce redukuje na bezmocný objekt své voyeurské a lehce sadistické žádostivosti. Jsou ale meze, které už nelze překročit...
Přestože režisér Adrian Lyne počítal púvodně s Jacqueline Bissetovou a Samem Shepardem, ukázali se Kim Basingerová a Mickey Rourke jako ideální představitelé Elizabeth a Johna. Role jim zcela pochopitelně přinesly obrovský úspěch, protože jejich sugestivní herectví povýšilo efektní inscenaci na psychologické drama, uhrančivé svým nejednoznačným tajemstvím.
I když vztahy při natáčení nebyly patrně nejlepší, Rourke s režisérem se ještě dlouho po dokončení filmu vzájemně napadali v tisku a ani spojení Basingerová Rourke v podstatě nefungovalo, odhodlali se nakonec všichni zúčastnění překonat svůj odpor a natočit film, který by byl pokračováním 9 1/2 týdne. Měl by se jmenovat 4 dny v únoru.
Cinema 1991/1/16

Autor/Zdroj: /Cinema