Kozí roh

Už nevím, ve které třídě jsem tehdy byl, ale   všichni to viděli, jen já ne, protože to bylo   s hvězdičkou. Tedy asi od patnácti? A moje   matka na tohle byla velmi přísná. No, nic, to   jen taková vzpomínka. Nyní k filmu. No, moc   řečí se tu nenadělá. Nevím kolik je filmů,   které se prvních dvacet minut obejdou beze slov.   Snímek mi chvílemi asocioval ten švédský film   s podobnou tématikou. Někdy mi hlava nebrala   chování toho tatíka, ale nechtěl jsem se   vracet, tak jsem to pominul. Například ty   kameny. Proč to udělal? A na dvou místech,   přece musel vědět, že je to netrefí. Anebo ta   dcerka. Vyvádí jak prvnička, když chce tatík   zaříznout kozu. To to v životě neviděla? Film   je to dobrý, ale nevidím důvod dávat více   než šest z desíti.

Balada, která poukazuje na to, jak zlo plodí   jenom a jenom další zlo. Mariina matka byla   znásilněna a zavražděna osmanskými Turky,   přičemž zaslepený otec se s tím nikdy   nedokázal vyrovnat, od mladí svou dceru   vychovával jako syna a vedl ji k nesmyslné   honbě za krevní mstou. A to i v případě, že   žena chce být ženou, lásce ovšem přáno   není.
Nepočítala jsem věty, ale bylo jich tu   velmi po skrovnu, přesto je film jako celek   obrovsky výmluvný. Ve své podstatě zde dialogy   nejsou vůbec potřeba.
Krásný a drsný obraz   bulharské vesnice za dob osmanské nadvlády.