30 minut po půlnoci

30 minut po půlnoci skončil jeden příběh

Termín Zero Dark Thirty je slangový vojenský výraz pro časový úsek třiceti minut po půlnoci a podle režisérky Kathryn Bigelow zároveň symbolizuje míru utajení celé desetileté operace. Brzy nad ránem 2. května 2011 speciální jednotka americké armády dopadla a zastřelila nejhledanějšího teroristu světa, Usámu Bin Ládina.

Desetiletý hon na démona zaznamenala ve svém dalším filmu s válečnou tématikou, což se dá říct, oscarová režisérka Kathryn Bigelow. Jak se jí to povedlo? Jednoznačně se čekalo, kdo a jak natočí příběh, který vešel do dějin. Ať už jako mistrná propaganda USA nebo jako vyprávění o dopadení nepřítele číslo jedna, díky jehož moci zemřely stovky nebo spíš tisíce lidí. Opustím od všech konspiračních teorií (některé dokonce popírají samu existenci Usámy Bin Ládina) a zaměřím se na samotný film. Dva roky po událostech 11. září se agentka CIA Maya (Jessica Chastain) přesune z bezpečí washingtonských kanceláří do epicentra honu na Usámu, na americkou ambasádu v Pákistánu. Byť relativní zelenáč, brzy pochopí pravidla hry, do kterých patří i mučení lidí, kteří by mohli poskytnout vodítko k dopadení nejhledanějšího teroristy. Navzdory permanentnímu nebezpečí a řadě situací, kdy jen tak tak vyvázne smrti ze spárů, krok za krokem rozplétá složitou síť vztahů v teroristických buňkách, až narazí na jméno, které by ji mohlo přivést až k samotné ikoně teroristů. Tenhle Abu Ahmed je však stejně nepolapitelný jako Usáma, situace se navíc povážlivě mění, Američané v Pákistánu jsou v čím dál větším nebezpečí, samotná CIA se dostává pod intenzívní palbu politiků a veřejného mínění kvůli nestandardním vyšetřovacím metodám svých lidí a Usáma, je-li vůbec naživu, už vlastně nikoho nezajímá. Snad kromě Mayi, která je odhodlána dovést svůj osobní boj až do konce. Tolik k obsahu filmu podle distributora, kterým je Bontonfilm.

Kathryn Bigelow natočila thriller, u kterého se místy přistihnete, že napjatě očekáváte každý další záběr, ačkoli dopředu víte, jak film skončí. Rozporuplné vyprávění, které zahrnuje hodně diskutované mučení vězňů i vyhrocené osobní konflikty a bezmoc tváří v tvář vládě najít správné argumenty pro podporu svého přesvědčení. Těžko říct, nakolik se film drží reálných situací. Faktem je, že film je značně kritizován nejvyššími představiteli USA a dokonce se dostal na černou listinu některých politiků a operativců CIA, kterým dílem vadí to, že se filmaři před natáčením dostali k citlivým informacím a pak také to, že celkem bez obalu ukazují používání nepřípustných výslechových metod. „Jsem celoživotní pacifistka a podporuji protestní akce proti mučení, stejně jako jakékoliv formy nelidského zacházení. Mučení nebylo klíčem k nelezení Bin Ládina. Bylo součástí příběhu, kterou jsme nemohli ignorovat,“ říká Kathryn Bigelow. Snahu o realističnost dokumentuje i věrná rekonstrukce závěrečného útoku na Bin Ládinův úkryt, která svou syrovostí připomíná dokumentární záběry. Protože film se snaží opravdu působit maximálně realisticky, jako hraný dokument, i z jiných stran byl přijat s výtkami nebo minimálně rozpaky. Podle Českého rozhlasu například Polska se dotkl záběr v 31. minutě filmu, kdy se na plátně objeví záběr na Gdaňský přístav s titulkem „Tajné místo CIA“. Poláci se prý obávají, že „divák může mít pocit, že americká výzvědná služba mučila vězně právě v Gdaňsku, kolébce polské solidarity“.

Různé „skandální“ prvky jsou však především zárukou komerčního zájmu diváků a návštěvnosti kin. I když tuzemskou návštěvnost asi ovlivní fakt, že od premiérového uvedení filmu v USA už uplynulo poměrně dost času a řada zájemců o film se možná rozhlédla i po jiných zdrojích. Nicméně podle mého je „Zero Dark Thirty“ přesně film, kterému sluší velké plátno. Když se podíváme na výkony představitelů výraznějších rolí, zřejmě budou diváci spokojeni. Bigelow natočila snímek s málo známými tvářemi, i když například představitelku Mayi (Jessica Chastain) si budou diváci určitě pamatovat z filmů „Strom života“ a „Černobílý svět“ (oba 2011), ale hlavně díky její roli ve filmu „Dluh“ (2010) kde si zahrála se Samem Worthingtonem. V dalších rolích se pak objevují spíše australští herci, českým divákům takřka neznámí, což ale ve výsledku podtrhuje záměr filmu, protože představitele postav nespojujeme s čímkoli jiným. Jednou z výrazných tváří je Jason Clarke, australan, který se narodil 17. července 1969. Jeho postava Dana, specialisty CIA, patří k těm zajímavým a vlastně je to právě on, kdo divákům i Maye představuje tajené způsoby výslechu některých zajatců.

Pokud bych měl zmínit také něco negativního, pak by to nejspíš byl výkon Jennifer Ehle, která ztvárnila postavu Jessicy. Není to jistě špatná herečka (u nás ji známe nejspíš hlavně díky roli Myrtle Logueové z filmu „Královská řeč“), ale v „Zero Dark Thirty“ je její hraní jaksi víc „herecké“, než u ostatních. Chvílemi tak nepříjemně vybočuje a působí, jako by přehrávala. Zkrátka její výkon není tak civilní, jako u všech ostatních. Další výtka by patřila faktu, že scénář měl občas okamžiky, kdy divákovi servíruje na stříbrném podnose něco, čím se snaží vzápětí překvapit. Těžko mohu uvést konkrétní příklad, aniž by to byl spoiler. Uvidíte sami. Nebo možná taky ne. Jinak se totiž jedná, jak už jsem uvedl, o dobře natočený film, který vás vtáhne do děje, aniž byste měli militantní sklony. Šperkem na díle je pak hudba Francouze Alexandra Desplata, který patří k mým oblíbencům. Jeho hudba dotvářela například filmy „Harry Potter a relikvie smrti: část 1 a 2“ (2011), „Králova řeč“ (2010), nebo „Julie a Julia“ (2009). Určitě si film svých pět oscarových nominací zaslouží. Je nominován v pěti kategoriích: nejlepší film, nejlepší scénář, nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, střih a také střih zvukových efektů. Kterou z nominací promění ve zlatou sošku, na to si počkáme. Já dávám filmu 70%.

Ivan Hladík

Zero Dark Thirty
Thriller / Akční / Drama / Historický
USA, 2012, 157 min
Režie: Kathryn Bigelow
Hrají: Jessica Chastain, Jason Clarke, Joel Edgerton, Mark Strong, Jennifer Ehle...
ČR premiéra: 21. 2. 2013, Bontonfilm
www.zerodarkthirty-movie.com

Celých deset let se elitní tým vojenských a speciálních agentů, kteří pracovali v utajení po celém světě, věnoval jedinému cíli - najít a zneškodnit Usámu bin Ládina. Tento film dal znovu dohromady Oscarový tým – režisérku a producentku Kathryn Bigelowovou se scénáristou a producentem Markem Boalem (Smrt čeká všude), kteří stáli u zrodu příběhu největšího honu v historii lidstva na nejbezpečnějšího muže světa.

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: dabing
Premiéra: 10.08.2014 HBO

Po strhujícím válečném dramatu Smrt čeká všude (2008, FP 4/2010) natočila režisérka Kathryn Bigelowová opět ve spolupráci se scenáristou Markem Boalem v obdobném stylu snímek 30 minut po půlnoci (přesný překlad „vojenského“ anglického názvu). Tentokrát tvůrci ještě více vycházejí ze skutečných událostí a sledují v průběhu deseti let hon na nejhledanějšího teroristu Usámu bin Ládina (1957-2011). Protagonistkou je fiktivní agentka CIA Maya, jež jde neúnavně po stopě muže jménem Abú Ahmed, který je podle ní bin Ládinovým kurýrem a který ji může přivést k samotnému vůdci organizace al-Káida. V jednotlivých kapitolách jsou kromě toho zachyceny další teroristické akce; při jedné z nich zahyne i Mayina kolegyně Jessica. Mladá žena svou neústupností přesvědčí nakonec nadřízené, kteří souhlasí s akcí, ačkoliv není stoprocentně jasné, zda v domě, k němuž CIA dovedl Abú Ahmed, se opravdu skrývá hledaný zločinec. Kromě charakterizace hlavní postavy jako osamělé ženy, jež svůj život naprosto podřizuje práci v nebezpečných podmínkách, přináší film věrohodný pohled do zákulisí americké tajné služby, jejíž lidé v zájmu ochrany státu a jeho obyvatel neváhají použít proti zajatým islamistům fyzické i psychické týrání (otevřeně se tu např. přiznává existence tajných věznic). – Film je po emotivním prologu, v němž z potemnělého plátna zní útržky z autentických telefonátů obětí útoků z 11. září 2001, rozdělen do pěti kapitol. Odehrává se jak v předpolí pátrání, tedy v Pákistánu a v Afghánistánu (natáčelo se ovšem v Indii), tak v centrále CIA, v Pentagonu či v Bílém domě. Vyvrcholením je sekvence přepadení bin Ládinova domu v Abbottábadu v noci 2. května 2011, která trvá skoro tak dlouho, jako skutečná akce. – Snímek, natočený téměř ve formě hraného dokumentu, vzbudil zejména ve Spojených státech kontroverzní reakce spíše politického charakteru. Bylo mu vyčítáno, že navzdory realitě potvrzuje efektivnost brutálních vyšetřovacích metod, a zároveň to, že až příliš „prozrazuje“ činnost tajných služeb i konkrétní akce, jež ovšem vedly k zásadnímu zlomu v boji proti terorismu. Nikdo však nezpochybnil jeho filmové kvality.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2013/3,