Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 7.6.2009
CENZURA
CENZURA - je slovo, proti kterému se většina z nás už z principu postaví. Chceme být svobodní, nechceme, aby nám někdo říkal, co máme a hlavně co nemáme. Nebudu tu psát o filmu nebo jeho ději, ani o tom, jak hodně je zvrácený. V komentářích výše se dočtete především o znechucení, deviacích a pocitech - většinou negativních. Ti, co si chtějí zachovat nadhled a profesionalitu, se snaží nastínit, co tím Pasolini chtěl říci. V Cinemě z tohoto měsíce se kolega snaží nastínit, co všechno se nechá na filmu ukázat a jaké mohou být paralely se současnou dobou.
To je ale nesmysl. Vykřikovat a upozorňovat se nechá i jinými formami (účinnost se nechá opět napadnout), to ale nechci rozvádět.
Je nerozumné, snažit se něco hledat tam, kde není. Snažit se obhajovat, vysvětlovat, snažit se o to, aby ostatní pochopili, co tím asi autor chtěl říci. Hledat možné výklady a převážně Ty kladné, abychom obhájili něco, čím by nikdo z normálních nechtěl být svědkem, natož obětí...
Chci psát o zamyšlení nad cenzurou, kdy už někdy moc je příliš. Osobně jsem film viděl, ustál, zlé sny jsem z něho neměl. Ano, nic příjemného, ale - na světě se stále dějí horší zvěrstva. Ale neukazujeme je! Rádi bychom je eliminovali tak, aby nebyly. Rád bychom, abychom se nemuseli bát o naše děti a bližní, co se s nimi může stát, protože na světě je zlo. Je tu zlo a je ho samozřejmě hodně. Ale neukazujme ho touto formou či formou jinou (Mučedníci (Martyrs)). Proč?
Lidská mysl je sama o sobě schopná obrovské zvrácenosti, není třeba jí ale napovídat a živit jí.
Ano tvrdím, můžeme motivovat filmem a to bohužel i špatným směrem.
Když jsem byl jako mladý zapálen do kung fu filmů, dovedlo mě to až ke cvičení bojového umění, když sleduji porno, mám chuť na sex, když sleduji pořady o jídle, mám chuť na jídlo. Pakliže je lidské podvědomí zvrácené a tíhne k deviaci, nepopouzejme je těmito filmy. Pomůžeme tím slabším jedincům (a to zdůrazňuji, protože ne každý, kdo se bude dívat na akční film bude střílet do lidí..), překonat jejich přirozené obranné mechanismy proti páchání zla. Zasej myšlenku a zklidíš čin.
Ano, je s podivem, že v poledne v sobotu je k vidění v televizi rozřezané tělo a to dost podrobně, ale to není až zase tak ono, jako výše zmiňované snímky.
Vize utrpení a pocitu nadřazenosti může vzbudit touhu toto prožít. Mrtvé tělo snad až tak ne. Budu doufat.
Proto jsem pro cenzuru takových filmů. Když to někdo přetáhne, tak prostě zakázat. Braňme se. Jaká je pak hranice mezi filmem a snuff?
Film by měl být k relaxaci, odpočinku, navození příjemných pocitů, zasnění, romantice, dojetí, ale i vybití zadržených impulzů při sledování akčních nebo erotických filmů, ale neměl by podněcovat k deviaci.
A nezapomeňme na ty druhé, kteří jsou pohoršení. Co jejich noční můry a hlavně strach - z utrpení a smrti, které je v takových filmech ukázána. Proč budeme strašit naše děti, které toto náhodou shlédnou? Proč v nich vzbuzovat strachy, kterým se mohou vyhnout?
Shrnu-li - dvakrát NE.
- nepodněcovat devianty
- neděsit a neznechucovat ty slušné, s kouskem citu
Přemýšlejte...
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 7.6.2009
Steven Seagal mě velice mile překvapil. Od dob, kdy nastolil nový styl akčních filmů a nasadil si i sám sobě vysokou laťku, se mu doposud z mého pohledu nevedlo. Tento snímek má ale něco do sebe. Ne že by se jednalo a návrat k Seagalovým kořenům, ale jedná se o odlišný snímek lišící se od jeho posledních. Nestojí ani tak na akčních scénách či soubojích jako v jeho prvotinách (i když finální přestřelka na hřbitově je velmi nápaditá), ale spíše na temné atmosféře, která z filmu dýchá. Seagal není typickým klaďákem, má své výrazné lidské chyby a přesto je ve filmu tím světlejším bodem. Jedná se o stav, kdy nikdo není čistý a všichni mají svou temnou stránku. Možná trochu přehnaně, ale přesto jako v životě. Nevadí, že soubojů je málo a již to není to co bývalo, nevadí, že Seagal již není tak fit, podstatný je ten chmur a beznaděj, která na Vás dýchne. Rozhodně doporučuji. Donutí Vás k zamyšlení nad světem a dokáže, že Vaše životy nejsou až zase tak špatné...
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 5.10.2009
ano
Nemám moc času se tentokrát sáhodlouze rozepisovat, ale po dlouhé době jsem viděl něco, co opět rozvířilo emoce, probudilu víru a naplnilo mě blahem. Sice je to bráno asi jako pohádla, ale spíše pro dospělé. To co bez povšimnutí přehlížíme ve filmech, které se nám snaží něco říci, nemůžeme přehlédnout při sledování pohádky s dětmi. A v ten okamžik si musíme uvědomit, jak daleko máme od našich původních ideálů a přesvědčení a jaký je vlastně opravdový svět s porovnáním světa, jaký jsme si ho představovali. Příběh prasátka a pavoučice, nevinnost a jednoduchost sama a přesto je v této jednoduchosti vše, co bychom si měli upamatovat, oprášit a začít žít. Hodnoty na kterých stavíme, nejsou objektivně tak podstatné, jako hodnoty prasátka a pavoučice. Brečel jsem. Kdo nebudete brečet, zaplačte nad sebou, protože Vám zamrzlo srdce...