Film, který stojí zato vidět
Je to zvláštní, ale tento   film jsem neznal. Při jeho   sledování jsem se nechal   unášet přirozeným a   přesvědčivým výkonem   Davida Scheinera, který hrál   Jožku. Vzhledem k tomu, že   není ve schopnostech ani ne   8letého kluka naučit se tak   perfektně filmovou roli a tak   prvotřídně ji zahrát,   musel se s ní David Scheiner   opravdu sžít. Filmové   zpracování námětu je   prvotřídní. Děj volně   plyne a má hlavu a patu.   Naprosto nenásilnou a dětem   srozumitelnou formou je zde   podáváno životní dilema   Jožkova dědečka. Jožkův   dědeček býval v   Královicích převozníkem.   Nyní tam je však postavený   most a dokonce se bude bourat   i jeho chalupa. Dědeček se   proto rozhodl odejít do   domova důchodců. Jožkovi se   jeho rozhodnutí však vůbec   nezamlouvá a dědečkovi ho   rozmlouvá. Má se děda   nechat dětskými argumenty   přesvědčit a postavit si   novou chalupu jinde?

V souvislosti s   tímto filmem mě napadá   následující příměr.   Dříve lidi museli při   psaní textů vystačit s tím   druhem písma, které jim   nabízel psací stroj. Když   se však na počítačích   objevily textové editory,   které nabízely desítky, ba   stovky druhů písem, začali   je bezmyšlenkovitě   používat. Jako by platila   zásada, čím víc se jich v   textu objeví, tím lépe.   Dnes mají tvůrci filmů k   dispozici také možnosti pro   tvorbu triků a efektů, o   kterých se jim dříve ani   nesnilo. A jako by i zde   platila zásada, čím jich   bude ve filmu víc, a čím   budou šílenější, tím   lépe. Ano, těmi je potřeba   ohromit diváka. Děj? Ten   nezřídka stojí bohužel až   na druhém místě.   (12.6.2011)

Film mě překvapil několika   věcmi. Především pak   skvělými hereckými výkony,   zajímavou zápletkou i jejím   úspěšným rozpletením s   nulovým výsledkem. U filmu   jsem se rozhodně nenudil.   Dokonce mě film přiměl k   přemýšlení i po svém   konci. Jenže ouha, na řadu   otázek, které ve mně po   skončení filmu zbyly, jsem   nenašel odpověď do teď.   Třeba se najde někdo, kdo mi   na ně odpoví.

1. Policejní   vyšetřovatel čeká v bytě   Jany Jarolímové na její   sestru, aby jí sdělil, že   její setra Jana spáchala   sebevraždu. Když Eva   dorazí, vedou spolu rozhovor,   při kterém se Eva napije ze   sklenice nápoje, který si   nenalila. Že by si ho   připravila do sklenice už   ráno?

2. Proč   Jana Jarolímová páchá   sebevraždu, když si není   jista, že je HIV   pozitivní?

3.   Policejní vyšetřovatel   sděluje Evě Jarolímové,   že výsledek testu na HIV   její sestry Jany byl   negativní. Není však   možno, že výsledek testu   byl negativní jen proto, že   se nákaza dá testem poznat   asi až po šesti týdnech?

4. Proč šla Eva   Jarolímová na pohřeb   Martina Horáka?

5. Proč šel na pohřeb   Martina Horáka policejní   vyšetřovatel?

6. Proč předkládá   policejní vyšetřovatel   fotku Evy Jarolímové lidem,   kteří bydlí v bytě, v   kterém kdysi bydlel Martin   Horák?

7. Kde   vzala Eva Jarolímová v   koupelně baterku, když ji do   koupelny nikdo nepřinesl?

8. Proč se, po   vhození elektrického strojku   do vany „vyrazily“   pojistky v celém bytě a ne   jen v okruhu zásuvek, v   kterém byla i zásuvka   koupelny?

9.   Proč „vyražení“   pojistek způsobilo i   zhasnutí svíčky, která   předtím hořela na okraji   vany?

10. Když   byla policie v koupelně,   světlo v domě již   fungovalo. Ovšem holicí   strojek ještě pořád ležel   ve vaně s vodou. Tentokrát   však už pojistky   „nevyrazil“. Jak je to   možné?

11.   Když byla policie v   koupelně, svíčka na okraji   vany opět hořela. Že by si   ji policisté zapálili, aby   na práci lépe viděli?

Film, který stojí zato zhlédnout!
Myslím, že sepisovat   pochvalná slova na tento   film, by bylo nošením sov do   Atén. Ale o jednom zážitku   ze zhlédnutí tohoto se zde   zmínit musím. Byl to první   a zatím i poslední film, kdy   jsem zažil, že po jeho   skončení diváci v kině   vstali a dlouho, předlouho   tleskali. Chápal jsem a   sdílel jsem sice jejich   nadšení, ale na druhou   stranu mi nebylo jasné, komu   vlastně tleskají. Že by   promítači?

Totální odpad!!!
Gympl řadím mezi nejhorší   filmy, jaké jsem kdy viděl.   Úroveň filmu nedokázala   pozvednout ani Eva Holubová.   Herecké výkony (až na   výjimky Holubová,   Bydžovská, Hanák, Kraus)   nulové. Děj žádný, hudba   příšerná. Vyloženě   trapné bylo, když   češtinář (Jan Schmitzer)   napsal na tabuli větu   určenou k větnému rozboru a   udělal v ní chybu, kterou by   jako češtinář udělat   rozhodně neměl. Aby si   češtiny lačný čtenář   nemusel tento hrozný film   pouštět znovu, větu   uvádím zde: „Stromy se   ohýbaly pod náporem větru,   jež hlasitě skučel do   přívalů deště.“ Nevím   sice přesně v jakém roce se   děj filmu odehrává, ale moc   rád bych viděl tu policejní   služebnu, v které ještě   provádějí zápis na psacím   stroji. Mezi herecké postavy,   které filmu neuškodily, ale   ani ho nepozvedly, bych   ještě zařadil Maxe Kušiaka   (filmový bratr Petra   Kocourka).

Nevšední film o nevšedním člověku.
DVD s tímto filmem jsem si   koupil jen proto, že bylo   skutečně za pakatel. Dnes   vím, že jsem udělal moc   dobře. Ne že by pro mne   sourozenci Saudkové byli   neznámým pojmem, ale byli mi   lhostejní, stejně tak jako   mi byla lhostejná jejich   tvorba, i když jsem znal jsem   jak Janovy fotografie, tak i   Kájovy kresby. Teprve   zajímavý „skorodokument“   Adolfa Ziky mi Jana   přiblížil. Byl jsem mile   překvapen, jak pěkně se Jan   Saudek vyjadřuje, třeba i ve   srovnání s vyjadřováním   tvůrců v rozhovorech v   bonusech. Soukromý život   dílo Jana Saudka jsou velmi   zvláštní. Já bych tak   žít nemohl a ani nechtěl.   Na druhou stranu je také   pravda, že bych ani   nedokázal vytvořit to, co   vytváří on. Ve filmu jsem   postrádal přiblížení   technik, kterými vznikají   fotografie s podivným   nábojem.

Největší demagogie, jakou jsem kdy viděl.
Abych řekl pravdu, nevím,   jak mám tento film hodnotit.   Námět? Zpracování? Obsah?   O hereckých výkonech se   mluvit nedá, protože to je   dokument. Jako dokument je   film zpracovaný docela   dobře, Námět dokumentu je   zajímavý. Ovšem co mě   děsí, je obsah filmu. V   nebetyčné demagogii   spatřuji obrovské   nebezpečí. Hlavní řvoucí   protagonista je pro mne   ztělesněním ďábla. Je do   nebe volající, že   uzdravoval jen zdravé lidi,   zatímco u lidí na   invalidním vozíku se o to   ani nepokusil. Kdyby to   opravdu fungovalo, tak bychom   neměli lidi s amputovanými   končetinami, protože dle   fimu, v pohodě dorůstají   lidem končetiny nové.   Takovými a ještě horšími   nesmysly je film doslova   prošpikován. Měl jsem co   dělat, abys se na něj   dodíval až do konce.

Film, který stojí zato vidět!
Vynikající dětský film. Na   jeho kvalitě nijak neubírá   ani to, že byl natočen v   druhé polovině 80. let   minulého století. Tvůrcům   filmu se mistrným způsobem   podařilo do života   neskonalého kutila ze šesté   třídy zařadit prvky sci-fi.   Přestože se jedná o sci-fi,   neoplývá film   počítačovými triky, s   jakými se setkáváme v   dnešních filmech. Řekl   bych, že to je právě jeho   plus, protože díky tomu   působí neobyčejně   reálně. Ve filmu se   setkáváme i s šikanou.   Nemusíme se však bát, že   by si z ní děti vzaly   příklad, neboť bude po   zásluze potrestána. Děj   filmu má přiměřený spád   a nepostrádá jak humorné   scény, tak i scény k   zamyšlení. Nelze si   nevšimnout, jak Pavel a   Luboš Divišovi (dvojčata)   skvěle zahráli trojčata.   Jejich výkon působí   naprosto přirozeně a   přesvědčivě. Filmu lze   vytknout snad jen   nevěrohodnou scénu, kdy   Pavel krkolomným způsobem   dostává nemocnou paní   Mrázovou kladkostrojem do   postele. Zdlouhavě také   působí Pavlovo   přesvědčování pana   Mráze, aby se dostavil k   nemocné manželce. A přesto,   že právě toto   přesvědčování zabírá   několik minut filmu, se   divák nakonec ani nedoví,   zda bylo úspěšné. Film lze   jednoznačně dětem   doporučit, ale nudit se   nebudou ani dospělí.

Film, který stojí zato vidět!
I když děj je nereálný a   některé situace víc než   přitažené za vlasy, dávám   plný počet bodů.   Především za vynikající   herecké výkony Roberta   Stadlobera v roli Tobiho a   Kostji Ullmanna v roli Achima.   Dabing byl ve většině   případů velmi dobrý.   Skláním se před   překladatelem německého   textu, protože vymyslet na   otázku: „A kde jsou ty   holky z Berlína?“   odpověď: „Abys doudil   moudí, co?“ považuji za   skvělý husarský kousek.

Kachyňovo mistrovské dílo!
Myslím, že slovy ani   nedokážu popsat toto   Kachyňovo mistrovské dílo.   A nejen Kachyňovo.   Nadstandardní herecké   výkony všech kvalitu filmu   jen podtrhují. To se prostě   musí vidět. Jen bych   připomněl to, o čem se tu   zmínili už i jiní, že to   je sice film s dětmi, ale ne   nezbytně pro děti. I já   musím pochválit skvělou   hudbu, která film perfektně   dokresluje. O tomto filmu se   nedá psát, ten se musí   vidět.

Na svou dobu slušná kriminálka.
Slušná kriminálka.   Některé herecké výkony na   dobré úrovni. Poslední   třetina filmu dosti   podprůměrná. (Sobota   31.07.2010)

Krátký, ale skvělý!
Film je opravdu svérázný.   Natočený byl původně   černobíle, ale nakonec ho   jeho tvůrce koloroval do   hnědavého odstínu. Děj má   rychlý spád. Nezabíhá do   nepotřebných detailů a   soustředí se jen na to   podstatné. Snad i proto mu   pro vyjádření děje   postačuje 26 minut. Bohužel   rád věřím, že film má   – nebo může mít –   reálný základ. Velmi,   řekněme opovážlivý, mi   film přišel v okamžiku, kdy   Bartkův trenér vpadne k   Idczakům do bytu a vrhne se   na otce, aby mu   „vysvětlil“, že nemá   fyzicky týrat svého syna.   Nic nebere ohled na Bartkova   mladšího bratra ani na   plačící matku. Myslím si,   že i když byl trenér svým   způsobem v právu, tak jeho   způsob zjednávání nápravy   do současné společnosti   nepatří. Nejsem detektiv,   ani policejní vyšetřovatel,   profesionální ani   neprofesionální zloděj a   přesto, že jsem strojař,   nejsem odborník na zámky.   Snad jen proto mi zůstává   záhadou, jak se Bartek do   psího kotce zamknul. Podle   mě, ho tam někdo musel   zamknout. A tak nevím, je to   moje „zámková“ neznalost   nebo chybička ve filmu?

Film, který pohladí po duši
Úžasně milá komedie.   Nenáročný děj,   odpočinkový film. Pravda,   neznám sice nikoho, kdo by se   u sledování tohoto filmu   řehtal na celé kolo, ale o   to víc je film pohodový.   Dodnes si pamatuji, jak mě   už v době svého vzniku film   udivoval úslužností   hotelového perzonálu, jakou   si může majitný host   zajistit. V době mrzkých   diletantských dabingů musím   u tohoto filmu upozornit na   prvotřídní český dabing.

Průkopnický film s odvážnou myšlenkou
Tento film jsem viděl kdysi v   době jeho vzniku a musím   přiznat, že mě nejen že   nezaujal, ale dokonce se mi i   nelíbil. V květnu 2009 jsem   měl možnost ho opět   zhlédnout. Musím přiznat,   že jsem se na něj tentokrát   díval úplně jinýma očima.   Ne snad že by ten film léty   nabral na kvalitě, ale   vnímal jsem ho pod vlivem   jiných souvislostí. Jestli   mi v 70. letech přišlo   přetváření zvířat v lidi   jako totální nesmysl, tak   dnes v době genového   inženýrsví se na tento film   dívám jako na průkopníka   ve věcech, o kterých se mi   dřívě nechtělo ani   uvažovat.Poutavá je zejména   první část filmu. Druhá   část mi přišla spíš už   jen jako taková zběsilá   honička, kdy jsem se už   nemohl dočkat nějakého   konce. Film má celou řadu   nedostatků a slabých míst,   ale za jeho nosnou myšlenku   si podle mě těch ********   zasluhuje.

Dobrý film s dobrým dabingem
Po všech stranách precizně   udělaný film, který stojí   zato vidět. Prakticky   okamžitě jsem se rád nechal   vtáhnout do děje a kochal   jsem se skvělými a   propracovanými záběry. Snad   jen připomínku k překladu:   věta „O čem je ten tvůj   byznys?“ se mi jako moc   šťastná nejevila. U   skvělého dabingu mně ze   začátku trošku rušilo, že   se některé české hlasy   podle mě ne úplně hodily k   dabovaným postavám, ale pak   jsem si přivykl. Ještě   něčeho jsem si všiml.   Nevím, odkud má FDB název   filmu „The First Great Train   Robbery“. Já jsem na   obrazovce jasně viděl „The   Great Train Robbery“.

Mimořádně kvalitní filmová klasika
Perfektní herecké výkony.   Za zmínku stojí skutečnost,   kterou objeví pouze ten, kdo   má možnost porovnávat   originální verzi s českou   verzí, která vznikla s   největší pravděpodobností   ještě za socializmu. V   české verzi je totiž   vystřižena scéna s pohřbem   zavražděné holčičky.   Čert ví proč byla   vystřižena, ale nabízí se   zdůvodnění, že to je   proto, že se jednalo o   klasický pohřeb do země, na   němž hovoří farář o   Bohu. Ovšem důvod mohl být   i časový. Třeba musela mít   česká verze filmu jen zcela   určitou minutáž. Film je   vystřižen ještě na jednom   místě, ale to mohlo být i z   důvodu poškození filmu.   Jedná se jen o několik   sekund, které děj filmu   nijak neovlivnily.

Film plný Hašlerek
Udělat film s písničkami   není lehké. Stává se, že   písničky jsou do děje   vkomponovány násilně nebo   se nevztahují k ději nebo   jsou písničky pěkné, ale   děj filmu nestojí za nic...   Je milé, že nic z toho se   tohoto filmu netýká! Navíc   sledovat české zpěváky z   druhé poloviny 60. let je   víc než zajímavé. Je to   taková „Babiččina   krabička“ ve filmovém   podání. Toto dílo pana   Podskalského se mi zdá jako   skvělá pocta písničkáři   Hašlerovi a skvělé   připomenutí jeho písniček.   Těch dodnes živých i těch   už pozapomenutých.

Film, který zklamal
Sice Hřebejkův film, ale s   přečetnými neduhy.   Například jsem nedokázal   sledovat film bez dálkového   ovládání, kterým jsem   musel neustále ztlumovat   příšernou a příšerně   řvoucí hudbu. Byla do děje   zakomponovaná tak necitlivě,   že na mnohých místech   znemožňovala rozumět   slovům herců. Film byl   slepencem filmových   záběrů, které spolu často   nijak nesouvisely a ani   později se k nim děj filmu   nijak nevracel a ani na ně   nenavazoval. O to víc snad v   té hrůze vynikl Boleslav   Polívka. Role mu náramě   sedla – narozdíl třeba od   filmu ROMing. Nevím, kolik   triků se musel opravdu   naučit a kolik bylo   vytvořeno filmovými triky,   ale už kvůli panu Polívkovi   by stálo se na tu slátaninu   podívat ještě jednou. Mrzí   mě, že filmová role nedala   vyniknout Miroslavu Vladykovi.   Titulky, jsou kapitolou samou   pro sebe. Úvodní zanikají v   obraze a závěrečné jsou   zase tak mrňavé, že ani na   velké obrazovce nejsou   čitelné a tudíž slouží   jen k tomu, že vyzvou   diváka, aby už přestal film   sledovat.

Každý někoho potřebuje
S plným vědomím dávám   tomuto filmu nejvyšší   ocenění. Už jsem ani   nevěřil, že ještě někdo   natočí normální film o   normálních lidech,   žijících v normálním   prostředí normálním   životem. Myslím, že   zvolené prostředí –   venkov – tuto snahu   výborně podtrhlo. Kdybych   však filmu přece jen chtěl   něco vytknout, tak pak by to   byla na několika místech   příliš hlasitá hudba,   která přehlušovala hlasy   herců. Také děj filmu byl   natočen velmi realisticky.   Bylo snad jediné místo, kde   si myslím, že to nebylo   reálné. Mariin syn se v   podnapilém stavu dopotácí   do postele. Zanedlouho,   jakmile zjistí, že se ho   učitel dotýká, z ní však   vyskočí jako křepelka. Jak   zvuk, tak i tato zmiňovaná   scéna však jen málo ubírá   na vysoké kvalitě tohoto   jedinečného díla. Hlavní   postavy předvedly skvělý   herecký výkon. Z   vedlejších postav se mi   velmi líbil výkon Petrovy   matky – Zuzany Kronerové.   Motto filmu „Každý někoho   potřebuje“ je trefné a   nutí k zamyšlení.

Film, který stojí zato zhlédnout
Pozoruhodný film, o jehož   existenci jsem neměl ani   tušení. Jedná se o   mimořádně zdařilý pokus   zachytit začátek   padesátých let 20. století   očima páťáka. Velmi   přesvědčivě na mě   působil zmatek Jana   Domnosila, když se obracel o   pomoc zpočátku k Bohu,   později k Leninovi.   Obdivuhodné je i to, že film   období budování socializmu   jen slepě nekritizuje, ale   právě na matce Honzy a   Petrušky ukazuje, že   existovali i opravdu   přesvědčení lidé. Ale   abych jen nechválil. Zjistil   jsem, že tento film dnešní   mládeži bohužel nic moc   neříká. Pořádně   nevědí, kdo to byli a jak   vypadali Lenin, Stalin,   Gottwald nebo Slánský. Film   má bohužel i své   nedostatky. Nechci na ně   upozorňovat nějak   obšírně, protože si jich   jistě všiml každý pozorný   divák. Uvedu tedy stručně   jen čtyři.

1.
Ve filmu se   vyskytuje státovka v hodnotě   5 Kčs ještě za života   Klementa Gottwalda. Gottwald   zemřel 14. března 1953, ale   jmenovaná státovka byla v   oběhu až od 1. června 1953.  

2.
Klikový hřídel kradlo   sedm dětí, do sběrny s ním   však dorazilo dětí pouze   šest a také jen šest jich   bylo předvoláno k řediteli   školy. Hmotnost klikového   hřídele byla 415 kg. To   znamená, že když s   hřídelem děti manipulovaly,   muselo každé z nich nést   téměř 59, potažmo 69 kg,   což je víc než nereálné.  

3.
Honzík se ve filmu   mnohokrát objeví v tzv.   švédské košili (švédce).   Tyto košile se však v   Československu objevily   nejdřív na konci 50. let,   dost možná, že dokonce až   začátkem 60. let.

4.
Na   začátku každé hodiny   náboženství, která   probíhala ve třídě,   pověsil katecheta do třídy   kříž tak, aby byl po celou   hodinu dětem na očích. Ve   filmu jsem ho ve třídě   neviděl.
(čtvrtek   15.10.2009)