FDb.cz - filmová databáze

Jsou díla, která navzdory   popularitě semele čas a díla,   které zub času nepoznamená.   Ale je tu ještě třetí   kategorie - filmy, které   stárnou jako víno a po letech   dostávají nový, obdivuhodný   rozměr. Sísova adaptace, jež   osciluje mezi divadelní hrou a   studentským happeningem, tvoří   svébytný a vpravdě ojedinělý   útvar, který má své kouzlo   samozřejmě především pro   obdivovatele dnes již   zlidovělých písniček. Ale   vidět dnes mladého Polívku a   Donutila, k nezaplacení!

Filmy, jejichž gloriolou se   před uvedením stane rekordní   rozpočet, to mají těžké, a to   v globálním měřítku, viz třeba   Vodní svět. Očekávání vysoká,   kritika neúprosná, a při   hodnocení je těžké od takové   startovní čáry odhlédnout.   Možná v tomto případě nemusel   být rozpočet tak velkorysý:   např. třízáběrový stěk krále   Matyáše by místo Franca Nera v   pohodě zvládnul třeba Luboš   Kostelka, ušetřit se mohlo i   za technické vynálezy jako   byly kolečkové brusle, které   film zbytečně vykolejily nebo   padák Bolka Polívky, díky   němuž film padl do bahna   nechtěné karikatury. Zbytečnou   investicí byla i celá role   Jiřího Mádla, který chvílemi   snad hrál podle scénáře z Roku   podvraťáků. I bez něj by ve   filmu byla spousta legrace:   Upír hraje mnicha, král   /valašský/ dokonce žebravého   mnicha :-)

Nicméně, finanční osud   Andělské tváře zřejmě Bathory   nepostihne, protože hrozí   reálné nebezpečí, že se zalíbí   Američanům, pro které byl   možná především natočen. Pokud   se filmu podaří v Americe   prorazit, možná, že to pomůže   vynikajícímu Karlu Rodenovi   katapultovat se mezi   hollywoodskou elitu ...

Když mohl Woody Allen točit ve   filmu Hollywood v koncích film   ve stavu psychosomatické   slepoty, proč by nemohl Joel   Schumacher točit film bez   scénáře. Ale výsledek se   dostavil: nedá se na to   koukat. Kaleidoskop   načičnaných scén netvoří ani   jednoduchý příběh a jediný   vzrušující aspekt pro diváka   je zjistit, jestli nedošlo   omylem místo filmu k   prezentaci zbylého materiálu z   natáčení. I dva body jsou   hodně, tohle dílko aspiruje na   nějakou speciální kategorii.

Tak tohle jsem měl problém   dokoukat - podobně jako   Grinche nebo Batmana a Robina.   Jsem v rozpacích - tvůrci se   při natáčení určitě ohromně   bavili, ale na mě z toho zbylo   málo. No more comment.

"Tak kde jsou sakra ty   prachy?"
"Možná jsou v tom   hajzlu, ještě se tam   podívám."
Film,   příjemnou, ale nijak   vyjímečnou kriminální komedii   Chandlerovského střihu ,   povyšuje na nevšední zážitek   životní výkon Jeffa Bridgese,   jehož salámista Lebowski,   chlápek bez perspektivy, který   si ale nedělá z ničeho vrásky,   je ztvárněn s tak hřejivým   člověčenstvím, jakoby sám   herec v civilu neměl na nájem,   vyhýbal se práci a věnoval se   jen válením kuželek se sobě   podobnými ztroskotanci.

Očekával jsem lepší služby! Očekávejte je venku!
Některé sitcomy prostě po   divákovi vyžadujou, aby si na   ně zvyknul a hrál tu hru spolu   s hlavním hrdinou, jinak se   nepobaví. Platí to typicky   třeba o Fawlty Towers, ale   určitě i o Black Books. Pokud   si obhroublého, věčně   nachmeleného sympaťáka, u   kterého není jasné, jak kdy   mohl rozjet vlastní živnost,   neoblíbíte, nemá to cenu. Ale   jestli se vám to podaří, je to   opravdu /většinou/ povedená   taškařice. A pokud si někdy   řeknete "tak tohle už je   vážně moc", doporučuju   podívat se ještě jednou, ono   se to poddá.

Proboha proč?
Nudná, užvaněná slátanina,   která nejméně třikrát   terorizuje diváka falešným   zdáním, že už je konec ... a   ještě další epizoda ... a   ještě další scéna se zbytečným   rozhovorem ... a ještě   rádobymoudrý monolog ...   prostě peklo, včetně toho, co   nám producent chtěl prodat   coby velké finále /po kterém   následují samozřejmě další   žvásty/. Kdyby si autoři   odpustili natáčení a místo něj   koupili odpad ze střižny z   nejhoršího dílu Dannyho   parťáků, výsledek mohl být o   hodně lepší.

Jsou filmy, které svojí   hloupostí baví alespoň   nechtěně, ale ani takových   kvalit bohužel tento   "film" nedosahuje. A   tak zůstává záhadou, proč   odborná kritika tohle dílko   nestrhala, a namísto toho   vyzdvizuje herecké výkony,   přehršel zápletek a nápadů a   "milé detaily".   Skutečnost je taková, že   Rachel Weisz je průměrná, Mark   Ruffalo divákovi naprosto   lhostejný a jinak celkem   sympatický Adrien Brody se   tváří pořád tak stejně, že   strčí do kapsy i Orlando   Blooma.

Byt může sloužit jako důkaz,   že nemusí jít o detektivku,   thriller, akční nebo scifi,   aby byl film dokonale napínavý   od začátku do konce. Příběh   Lemmonova dobráckého hrdiny,   který na sobě nechá dříví   štípat /a proto ho všichni   štípou až třísky - z jeho   postele - lítají/ je podán s   velkou noblesou a výbornými   hereckými výkony hlavních   postav. Lemmon tak trochu   chvílemi připomíná svojí   stylizací Stana Laurela, a   když si zkouší   "jeho" klobouk,   nemůže to nikomu uniknout.   Přitom je ale jeho výkon nejen   skvělý, ale i originální. A   Shirley to v těch krátkých   vlasech opravdu sluší! Kdyby   byl film o 20 vteřin kratší,   bylo by to za desítku. Ale   kašírovaný happyend je asi   prostě nutnost ...

Uspěli tvůrci tohoto řekněme   filmu? Možná ano, pokud jejich   cílem bylo splácat něco ještě   horšího než je legendární Od   soumraku do úsvitu. Všichni   museli být při natáčení určitě   namol, a Jarda Dušek při   podepisování smlouvy pod   drogama. Masochisticky jsem se   díval až do konce jen proto,   abych měl za sebou nejhorší   kinematografickou demenci,   kterou jsem v životě viděl.   Štěstí, že tohle vedelílo je o   nějakých dvacet let mladší než   Kubrickův Mechanický pomeranč.   Protože kdyby pouštěli   Malcolmu MacDowellovi tohle,   asi by se jim chudák v ústavu   oběsil.

Důstojná dělostřelecká   příprava Víta Olmera /v době,   kdy měl ještě jako režisér   invenci a soudnost/ a Zdeňka   Svěráka na pozdější Jako jed.   Příběh lyrický svou všedností,   nenásilným idealizmem i tichým   odhodláním plyne proti proudu   zavedených konvencí ... přáli   byste si happyend, ale když   ten náhle přijde ve formě   filmově ztvárněné holé věty,   je vám líto, že už u toho   příběhu dál nebudete ...

Mistrovské dílo, tu   andersenovsky temnou atmosféru   někde mezi pohádkou a horrorem   by lépe nezvládnul ani tim   Burton. Zlatý fond   československého filmu.

Kdysi za totality jeden z   vrcholů akční dobrodružné   podívané, o které kormidelníci   socialistického realizmu   usoudili, že nebude pracujcí   příliš vyrušovat od práce u   soustuhů. V osekané konkurenci   podobných oddychových děl se   proto stal Černý tulipán   snadno klasikou, a nutno říct,   že právem. Kupodivu se ovšem   dá vidět i po letech. Alain   Delon je úchvatný, dámy pořád   stejně krásné, a dobro zase   zvítězí. A pak, že v dnešní   době nejsou žádné jistoty ...

Luxusní výkon Meryl Streepové,   švih a spád, vše podpořeno   především dokonalým střihem,   za jaký by se nemusel stydět   žádný akční film. Příběh sám o   sobě není nic extra   zvláštního, ale řemeslná   dokonalost a herecké výkony   jej povyšují na kvalitní   netuctovou podívanou. Z paní   Mirandy jde strach, který se   skoro fyzicky přenáší z   okolohrajících podřízených až   na diváka. Ale panika není   namístě - i ona nakonec svoje   ostny /poněkud/ obrousí ...

Velká noblesa a skvělá zábava.   Už samo obsazení je okázalé /v   případě role Julie Roberts až   marnotratně/, zápletka   propracovaná a finále, tedy   realizace loupeže, je taková   jízda, že se ani nedá všechno   pochopit hned napoprvé. Takže   i když sám koncept filmu není   nijak novátorský, hranice   žánru se posunuje zase o   kousek dál.

a ještě pštrosa
Film stejně jako jeho hlavní   hrdina od začátku do konce   vrávorá na hraně vkusu, a   hodně často spadne do sraček   za ní. Polívkova postava zlýho   a egoistickýho hlupáka může   budit sympatie snad na začátku   děje, ale postupem času je   člověku trapně za něj. To je   Chytilový parádní disciplína -   kladných postav netřeba.

Takřka celý film se tváří   použitelně jako mysteriózní   thriller s kriminální   zápletnou, děj je poutavý,   slušně natočený /zvlášť scéna   s invalidním vozíkem   pracujícím jako perpetuum   mobile je působivá/ a Johnny   Depp samozřejmě sázkou na   jistotu. Škoda že se v závěru   neukáže, že šlo o prachy,   pomstu, podvod, patologickou   sběratelskou vášeň nebo třeba   sabotáž. I když, poslední   scéna vlastně jako sabotáž   funguje. Pocit naprosté   slátaniny, který se například   v Šifře mistra Leonarda   poctivě buduje v průběhu   celého filmu, zaskočí totiž   diváka náhle v poslední scéně,   a spolehlivě mu film znechutí.   Ale přepnout už je pozdě,   takže Polanski vlastně vyhrál   ...

Není to film o životě, ale o   přežívání bez motivu, o   bloudění v kruhu. V panoptiku   zbytečných postav není těžké   najít svého souseda, kolegu   nebo vesničana, kterého znáte   od vidění z obchodu. Jediný,   kdo snad někam spěje, je   Matonohův mimozemšťan, ovšem   neví se kam, a proč. A tak   jedinou postavou, která ušla   kus cesty, je Michael Jackson,   který musel využít služeb   smečky předních vizážistů a   choreografů a stát se obětí   pochybných plastických   chirurgů, než se mu podařilo   vypadat jako Pavel Liška.

Životopisných westernů je   pomálu/a to ještě dobrou   polovinu obstarává Wyatt   Earp/, takže se jedná o film v   mnoha ohledech neotřelý.
Kariéra slavného a   obávaného pistolníka je za   zenitem, když přijíždí do   města Deadwood, aby napsal   poslední kapitolu svého   života, a při té příležitosti   zavzpomínal na ty předchozí.   Na řadu vyhraných   pistolnických soubojů, a   hlavně na svojí životní lásku,   ženu, kterou opustil, i když   jí miloval. Tohle období jeho   života ale Billovi připomíná   hlavně Jack, její syn, který   ji přišel pomstít ...

Film stojí   především na excelentním,   naprosto uvěřitelném Jeffu   Bridgesovi v jedné z jeho   nejlepších rolí. Zajímavostí   je i Christina Applegate,   kterou by nejeden fanoušek   Ženatého se závazky skoro   nepoznal ...

Přátelé, je to vůbec pláč?
Mezi hrami DJC asi největší   klasika /byť konkurence je   veliká/, alespoň co do   množství zlidovělých hlášek. O   tomhle se snad ani nedá psát,   aniž by člověk nezatoužil   vypnout počítač a podívat se   na to podesáté ...

Průměr - dá se to vidět, když   není poruce nic lepšího, ale   nic moc z filmu publiku   neutkví, snad kromě postavy   obchodníka s kořalkou, která   je vydařená. A bitvy, kdy ani   desetinásobná přesila není   indiánům proti posádce   dostavníku nic platná /žeby   nějaký sebevražedný kmen?/.   Velké finále se pak odehraje v   prvoplánovém duchu, aniž by   diváka emocionálně vtáhlo do   děje.

Tahle varianta hry s časem   rozhodně patří mezi ty lepší,   už jen proto, že se nesnaží   bourat časovou posloupnost   pomocí přitroublých časohybů   tak jako třeba Dvanáct opic, v   našich vodách Zítra vstanu a   opařím se čajem, nebo nově   Deja vu. Navíc podpásovka s   obsazením Sandry Bullock a   Keanu Reevese, kteří   "rozebírají" dámskou   i pánskou část publika,   funguje výborně a scénář   odbourává nedůvěru i těch,   kteří se při sousloví   "romantické drama",   otřásají odporem. Celé to   funguje ... divák sice neví,   jak, ale ví, že funguje ...   kdyby byl film o dvě minuty   kratší, tedy s otevřeným   koncem, aspiroval by minimálně   na 9. Ale ten nářez nakonec,   třikrát fuj, tohle bych nazval   smrtícím happyendem. Tentokrát   bez bodování, protože 9+3/2 =   6, a to nevystihuje nic ...

Film s osobitým vizuálním i   hudebním ztvárněním, obdařený   zvláštním charismatem. I pokud   máte pocit, že téma temné   reality v poválečném Německu   vás spíše nezajímá, ani nevíte   proč, a sledujete film až do   konce. Von Trier snad musí   umět čarovat.

Pro českého diváka má   momentálně film i jednu   pikantnost, a to v tom smyslu,   že stejný hlas, který dabuje   roli hlavního hrdiny, je   propůjčen i reklamě na   minerálku, jejíž závěrečný   slogan, pokud by byl připojen   na samý konec snímku, by dal   filmu nový rozměr. Bon voyage.

Technicky jeden z milníků   dějin filmu díky   "spolupráci" živých   herců a animovaných   "herců" je zasazen   do retro hávu detektivky z   chandlerovské drsné školy   meziválečného období, kam   skvělý Bob Hoskins zapadá   daleko líp než všichni filmoví   představitelé slavného Phila   Marlowa dohromady.

Jeden z filmů, ve kterých   Robert Zemeckis udržel na uzdě   svojí patologicku tendenci k   pompéznosti a vytvořil   zábavnou klasiku, ke které   stojí zato se čas od času   vracet.

Originální, napínavý, poutavě   vyprávěný příběh nás zavede do   takové Paříže, jaká vytvořila   kulisu pro knihu E.A.Poea   Vraždy v ulici Morgue /=   márnice, aby někdo nebyl na   pochybách, o co půjde/ koncem   první poloviny 19.toletí, tedy   v době, kdy vznikl literární   žánr detektivního románu.   Temný kriminální thriller   svojí atmosférou ne nepodobný   třeba Purpurovým řekám nebo v   anglofonní oblasti ztvárnění   příběhu Jacka Rozparovače ve   filmu z Pekla. Narozdíl od něj   ale divákům nabídne na konci   překvapivé, ale věrohodné   rozuzlení. Skvělá podívaná,   jednoznačně.

Třícentová známka bude potřeba, až se zdraží pošta
Fargo nestrhává diváky   samotným příběhem, ale   zpracováním a hereckými   výkony, především padouši jsou   úchvatní /i když vydařený   "kuní xicht" Petera   Stormarea asi předčí Jiří   Macháček v Samotářích/.   Nejsem si zcela jistý, jestli   má jít skutečně o film   kultovní, ale některé pasáže   jsou mistrovské - hlavně   samotný úvod filmu s výbornou   hudbou a první scéna, v motelu   ve Fargu. Ale, když se nejvíc   líbí začátek, není to úplně   optimální ... navíc v tomhle   žánru nelze nezakopnout o   Tarantina, jehož nadsázky jsou   přecejen noblesnější, /tak   jako monolog S.L.Jacksona o   burgerech v Pulp Fiction je   víc než probírání problematiky   palačinek ve Fargu/, snad s   vyjímkou tenisky čouhající z   drtiče větví.

Film, který se asi bude líbit   hodně málo lidem. Ale těm,   kterým se bude líbit, se bude   líbit ne málo, ale hodně.   Úžasná freska zobrazující   všední starosti spojené s   nezměrnou chudobou a těžkou   prací židovského obyvatelstva   zakarpatské vesničky, ale i   jeho radosti povolené   židovskou vírou, a někdy i   užívané za zády všemohoucího.   Příběh plyne zvolna, na drobné   nešvary se tvůrce dívá vlídně,   s lehkou nadsázkou a   pochopením pro slabost   člověka. Film je korunován   skvělým hereckým výkonem   Ondřeje Vetchého a Jana   Hartla.

Firmu Coca cola koupila Sodovkárna Lipsko
Originální námět a výborný   příběh, německá obdoba   vypořádání se s přelomovou   dobou roku 1989. Dá se to   vidět, ale ve srovnání s   českými filmy, které si berou   na mušku totalitu /mrazivými   komediemi zmrazenými v trezoru   jako Ucho nebo Žert počínaje a   porevolučními Pelíšky nebo   Černými barony konče/ z filmu   čouhá německá topornost, která   nedovolila nahrávku na smeč   lépe využít. Takový film pro   hurony, podotkl by Jára   Cimrman ...

Zvláštní, sakra zvláštní film,   jehož charakter se zcela   odvíjí od Fleischmanna,   amaterského meteorologa a dalo   by se říct profesionálního   podivína, člověka předurčeného   k tomu, aby neměl přátele a   setrvával uzavřen sám ve svém   světě - a ve svém městě - a   přesto létal do oblak,   zpočátku obrazně, a nakonec i   doopravdy. Film přes všechny   výtky, které lze vůči němu   vznést, má svoje fluidum,   svojí poetiku - tedy ve   chvílích, kdy jí neruší   dementní hulvát Jaromíra   Dulavy nebo sobecký pitomec   Jaroslava Plesla.

Bezduchá slátanina, kterou by   měli pouštět ve věznicích   těžkým zločinům. Možná by pak   konečně ubylo těžkých zločinů.

Hancock v džínách a triku nebo   svetru se mi líbil daleko víc   než Hancock v něčem, čemu ve   filmu říkali uniforma a co   bylo snad křížencem uniformy a   obleku Darth Waidera. Bohužel   se svetrem odložil Will Smith   i specifickou mluvu, kterou si   vytvářel poněkud záporné pýár   u veřejnosti, ale bodoval u   diváků. Půvab Charlize Theron   také vynikl tak nějak víc v   první půlce filmu /kdo ji   viděl předtím třeba jen ve   Zrůdě, jistojistě by jí vůbec   nepoznal/. Efekty mi přišly   většinou opsané ze starších   akčních filmů a závěrečné   rozuzlení mě příliš   neoslovilo. Dá se to vidět,   ale dá se to i oželet.

Ovšem milým   bonusem je termín   "originální dabing"   použitý jedním z   komentujících, LOL.