Film a realita
Jako školák 1976 - 1984   (tedy vrstevník filmových   školáků) si velmi dobře   pamatuji na svá školní   léta v další sidlištní   škole nepříliš vzdálené   od této filmové. Tento film   je pouze idylickým   vykreslením socialistického   školství a nenáročnou   oddechovkou. My jsme jej na   tehdejší dobu vnímali jako   téměř porno (Radka na okně   s vyhrnutou sukní a   vykukujícími kalhotkami,   podprsenky holek v šatně   atd.) s tehdy oblíbenými   melodiemi Kotvalda s Hložkem.   Realita byla ovšem jiná,   škola byla socialistická   pakárna, naše třídní   doslova gestapačka, před   níž se třásli i rodiče a   vedení školy kované   komoušské kádry. Přísné   tresty do důsledků za   kdejakou prkotinu, v   případě maléru nikoho   nezajímal viník a   spravedlnost, odskakáli to   šeredně i ti, přišlí k   tomu jak slepý k houslím,   jen byli v nesprávný čas na   nesprávném místě. A   hlavně už se to s nimi   táhlo až do konce, i kdyby   byli vzorní a zlatí,   nevyřešené průsery se na   ně automaticky hodily a   obhajoba a odpor byl vnímán   jako nepřípustná drzost.   Vím, co píšu, i já tím   byl postižen. Kdo nebyl v   pionýru, nešel do průvodu a   neangažoval se až na půdu,   toho posudek zničil. I když   jsem patřil k lepším   žákům, bylo mi třídní   vmeteno, že mne na   průmyslovku nedopručí ani   náhodou, ať jdu k lopatě.   Naštěstí boží mlýny   semlely třídní, rakovina v   sedmičce a tak jsem během   osmičky mohl s novou   třídní zachránit, co se   dá. Můj komentář není až   tak k filmu, ale jako   poučení pro současné   generace, aby věděly, že   škola nebyla vždy taková,   jako je teď.