Nový Seagal
"Síla úderu" pokračuje v linii dosavadních Saegalových filmů. Je to vzácná směs napětí, akce, odvahy a razantnosti a etického přístupu. Saegal v tomto smyslu nemá slabé filmy. Jistěže se kvalita jednotlivých filmů mění, ale vždy si udržuje základní úroveň, podobně jako Chandlerovy knihy s Phil Marlowem. Jak Saegal stárne, proměňuje se podoba jeho rolí, jistě už nebude pět minut běžet za lumpem, aby ho dohonil. Je méně akční, jednání a síla jsou spíše vnitřní, vycházejí ze slova, z pohledu, gesta nebo z mlčení. Napětí to však spíš zvyšuje. Příkladem budiž např. film "Profesionál", "Na pokraji smrti", či "Stíny minulosti". Doba z "Nica" se samozřejmě nevrátí.
Síla úderu má dějový spád jako snad žádný z dosavadních Saegalových filmů. Skvělá kamera, tradičně přiléhavá hudba, v závěru filmu přestřelka v šeru, kde nelze rozeznat kdo je kdo a při které mrazí. Saegal je veterán, mnoho toho ve filmu nenamluví, ale o to více z něj vyzařuje charisma duchovní jistoty.