Pokud by byl film kultovní,   znamená to, že jej vyznává   hrstka primitivů, které při   jeho sledování skotačí   okolo ohně a pějí bojové   písně. Ale to je spíš   poznámka k nálepkám, které   bývají mnoha věcem   přiřazovány. Film ovšem za   shlédnutí stojí. A to   nejenom pro typicky české   jméno jednoho z hrdinu   (Victor Lásló). Pro   atmosféru, pro přítomnost   války, pro celkem   realistické vykreslení toho,   jak válka zasahuje do osudů   lidí, i když občas nad   zásahy osudu je třeba trochu   přimhouřit oči.   Přimhouříte je...a barvy se   najednou vytrácejí, vidíte   před očima   obraz...černobílý obraz a   jste rázem v Casablance za   druhé světové války....

Třetí díl přestává být   pohádkou, to dozajista. Ale   film, ten to opravdu není.   První 3/4 filmy odpovídají   tomu, co zažívá člověk   obvykle ve škole - nuda.   Kromě filmových efektů,   které ovšem nepřinášejí   nic nového (ani nemohou) se   tam opravdu nic neděje. A   myšlenka, tak ta se tam též   neobjeví. V tomto ohledu mám   pocit, že druhý díl ten   třetí rozhodně převyšuje.

V roce 1916 maluje Kazimír   Malevič obraz "Bílý   čtverec na bílém   pozadí". Přesně tento   obraz se mi vybavil poté, co   jsem viděl Invazi barbarů.   Je to film, který má mnoho   významů a o co v něm   určitě nejde, to je   umírání ústředního   hrdiny. I když, možná i o   něj. Invaze barbarů je   nejspíš nakonec úspěšná,   ale i to je otázka názoru.   Je úspěšná v konci   "žvanivých   levičáckých   padesátníků", je   úspěšná ve smrti, kdy   barbarská nemoc vítězí a   ničí tělo, z něhož   vzešla, je úspěšná v   banálních věcech, jako je   fakt, že si lze koupit vše,   je úspěšná i v dalších   narážkách, které se ve   filmu jen mihnou. Ale možná,   že úspěšná není...   Silně ovšem pochybuji, že   tyto důvody byly těmi,   které vedly k udělení   Oskara. Ale možná, že se   mýlím...

Tenhle film je obecně o   ovládání lidí. Je platný   skrze celou historii a to, že   platil i na komunisty, je   pouze náhoda. Lidé se v   průběhu historie příliš   nemění a způsoby, kterými   jednají, byly stejné v 17.   jako jsou nyní v 21.   století. Možná vás to   napadne, až film uvidíte   poté, co vás některý z   vašich kolegů objektivně   zkritizuje, dokáže vám, že   máte protifiremní myšlení   a že bude nejlepší, když   odejte dohodou (to jen jako   příklad). A nejlepší na   tom je, že proti tomu   neexistuje obrana.   Neexistovala ve středověku,   neexistovala za komunistů a   neexistuje ani teď. Proto je   tento film jedním z   nejlepších, protože je   obecně, a troufnu si říci i   interkulturálně, platný.

Dojemný slaďák pro   amerického diváka. Naprosto   předvídatelný. Zkrátka to   s evropským filmem nemá nic   společného. Je to movie. Ale   řemeslně je kvalitní.

Temno, temno, ni tucha   jitřního světla. Film se   jmenuje správně. Je to   zkrátka nuda. A nuda není   umělecké vyjádření   skutečnosti. Není v něm   hloubka, je to jen povrchní   vršení situací, které jsou   snad občas vtipné,   ale...jako kdyby už je   člověk někde viděl (scénu   s žárovkou například ve   filmu Děvčátko). Velký   rozdíl mezi tímhle filmem,   který je   "umělecký" a   filmem Kameňák není. I   když jeden přece jenom ano:   Nuda v Brně je černobílá.

Knížku jsem nečetl, takže   mohu hodnotit jen film jako   takový, nikoliv věrnost   předloze - či její   zpracování. Ale očekával   jsem od něj více, je to   schéma na schématu, a   chvění z myšlenky se tam   člověk nedočká. Stejně   tak celkové sdělení je   poněkud chabé. Zkrátka film   jako jich je spousta. Nic   výjimečného, co by mělo   být nominováno na Oskara.   Postavy jsou ploché, bez   výrazu a herecký výkon? Ani   jeden z herců mě nezaujal.   Spíš naopak - Jaroslav   Dušek ve filmu ruší, Anna   Geislerová celý film   "předvede", ale to   je asi vše. Řádění   osvoboditelů je také   přitažené za vlasy. Tím   nechci říci, že se chovali   vzorně, ale jednání postavy   musí mít vnitřní logiku a   ta v těchto scénách chybí.   Ve filmu je celkově vzato   příliš mnoho chyb, které   jsou nepřehlédnutelné. A   abych uvedl srovnání -   má-li film zobrazovat drsnou   a záhadnou povahu lidí,   žijících v horách, nechť   se poučí z vynikajícího   černobílého zpracování   Čapkova Hordubala, má-li   evokovat okupaci, nechť se   poučí z Ostře sledovaných   vlaků, které, třebaže je v   nich řada komediálních   prvků, v sobě obsahují   tragédie, které nelze   odvrátit.