Velice pěkná televizní   inscenace s dobrými výkony   známých i méně známých   herců. Příběh chlapce,   kterého měli sousedi na pár   hodin pohlídat lidem, které   ani neznali. Tragická   autonehoda rodičů chlapce   způsobí, že si malý Honza   pobyt v rodině nepříliš   úspěšného spisovatele a   jeho ženy, divadelní   herečky poněkud prodlouží.   Spřátelí se velice rychle s   jejich malým synkem Petrem.   Ze začátku jsou manželé   Fischerovi zaskočeni a pan   Fischer odváží Honzíka k   jeho tetě, ale nepodaří se   mu ho tam "udat".   Když zjistí, co je teta   zač, raději chlapce zase   odveze k nim. Honza je   zakřiknutý a téměř   nemluví. Ani nijak nepláče   po rodičích, i když mu   muselo být sděleno, že mu   zemřel otec a později   umírá v nemocnici i jeho   matka. Proč tomu tak je, nám   filmaři pouze naznačí,   když jsou v záběru vidět   stopy po bití na chlapcově   holém těle a to nejen na   zadečku, ale hlavně na   zádech, tedy byl doma   týrán. A pak je ještě v   jednom záběru naznačeno,   že byl bit gumovou hadicí.   Pan Fischer ji náhodou   objeví, pověšenou pod   taškou, když přišli pro   chlapcovi věci. Snaží se s   ní vyklepat prach z tašky a   Honza se při tom bázlivě   skrčí v koutě. K tomuto   problému se film pak už   nijak nevrací. Manželé   váhají, zda si mají chlapce   nechat a pro se rozhodnou,   když se o chlapce náhle   začne zajímat jeho teta, ze   zištných důvodů. Sejdou se   u soudu a chlapec je jim   svěřen do péče, takže   šťastný konec.

Celkem pěkný, dost   realistický film. Tedy co se   týče způsobu mluvy mezi   dětmi a některých   nepěkných praktik mezi nimi   - Žluťák museL na ulici   vystrčit holý zadek.Možná,   že kdyby přes tu holou taky   dostal,nepapadlo by ho   vykrádat poštu...Myslím,že   loupež pošty moc do   dětského světa nepatří, i   když plánovaly jen ukrást   pohledy.