Nejmladší z rodu Hamrů [TV seriál]

takový jsme byli
K seriálu bych chtěl   dodat,že jsme na něj koukali   jinnýma očima než   dnes,neměli jsme skoro   žádný televizní výběr   programu.Myslím,že by si   černobílý seriál našel i   dnes diváky,ale seriál jeho   typu,už se nenosí.Ať si na   něj kdo chce nadává,ale   Libuše Havelková je   senzační a role maminky   Honzíka Hamra byla její   životní role. Děkuji. A   Regině Rázlové to také   slušelo..

Tohle seriálové dílo   považuji za neprávem   označované jako seriál   silně formalistický,   přisluhující době. Podle   mne jde o hraný dokument,   přičemž na rozdíl od   dnešních seriálů dokázal   štáb tohoto díla za   minimální náklady natočit   seriál, který je o   obyčejných lidech, a pro   obyčejné lidi, což Jaroslav   Dietl jako autor scénáře,   velmi dobře pochopil.

Ve své době byl tento   seriál naprostá bomba - a to   právem. Dnes mu mnozí   nemůžou přijít na   jméno,ale podle mé   babičky,pamětnice oné doby,   to bylo vcelku pravdivé   vylíčení dlouhé cesty   českého venkova. I ona a   její bratr byli jedni z   těch,kteří nevěřili,že   by je kolektivní   hospodaření mohlo uživit. S   očima plnýma slz vzpomínala   u obrazovky na těžké   začátky a dřinu na poli i   ve stájích,kde chyběla   mechanizace. Jako důchodkyně   pak ale obdivovala nový   kravín, kde, jak říkala   "bydlí teď dobytek   líp,než kdysi lidé".   No,dnes už je zase všechno   jinak... Lépe nebo hůře -   kdo ví???

Abych mohla zhodnotit tento   seriál "mistra   pera" J. Dietla,   oprostím se od hodnocení   doby, v níž se příběh   Jana Hamra a jeho rodiny   odehrává. Shlédnutí   seriálu po dlouhých letech   jsem díky své švagrové,   která mi jej nahrála,   prožívala s chutí a   zvědavostí. Z dětství jsem   si ho příliš nepamatovala,   jen jsem si příběh čas od   času připomněla   přečtením knihy, která je   takřka doslovným přepise   scénáře. Věděla jsem   tedy, do čeho jdu. Pokud by   mi věci, které příliš   protežují tehdejší dobu,   byly nepříjemné, nedívala   bych se vůbec.

Kronika rodu Hamrů je v   prvé řadě obrovsky lidským   příběhem. Rodina odchází   do pohraničí, začíná od   nuly, buduje si svou   existenci, sice ve vidině   lepších zítřků, ale díky   pracovité a střízlivě   uvažující mamince, vědí   všichni, že zadarmo a bez   práce se jim lépe nepovede.   Také Honzík je odmalička   veden k práci,   zodpovědnosti, úctě ke   starším. Ani jeho zdánlivě   jednoduchá kariéra v JZD   Bernartice není tak snadná,   nástrah a nepříjemných   překážek musí překonat   také dost. Oč se mu pak   více daří v práci, o to   víc bojuje o své štěstí v   soukromí. Láska k sousedce   Marii končí takřka před   oltářem. Oceňuji, že   postava Jana Hamra není ani   veskrze kladná, ani   záporná. Je to chybující   člověk, žádný vyložený   Mirek Dušín protkaný   bezchybností. Jeho   protipólem je mírná a   tichá Marie, žijící ve   stínu svého otce, který   však si chtěj nechtěj také   získal mé sympatie. Starý   pan Zajíček je poctivý   prototyp starého sedláka,   dříče, pro něhož je jeho   grunt kus vlastního života.   Největší osobností je   bezesporu maminka Hamrová, k   níž cítíte chvílemi   nesympatie i obdiv zároveň.   Na jedné straně máte pocit,   že je to typická tchýně,   která se snaží své syny   chránit před nevhodnými   nevěstami, na straně druhé   však hluboce přemýšlící   žena s tzv.   "čuchem" na lidi.   Však ona Štěpánova žena   Jiřina, která má s maminkou   časté spory, není ukázkou   vzorné snachy a pro ostré   slovo nejde daleko. Mé   sympatie si získala i Věra,   Janova spolužačka a později   manželka, na jedné straně   rozmazlená slečna z města,   avšak ruku na srdce - kdo by   na druhé straně si uvykl   žít ve zcela jiném   prostředí, než žije celý   život? Mám to přesně   opačně - pocházím z   vesnice a nepřivykla bych   životu ve městě. Někoho to   prostě táhne tam, kde jsou   jeho kořeny a přirozenost.   Rozuměla jsem ale i mamince   Hamrové v celkem nenápadné   scéně sporu o hrnec na   ohřev mléka. I pro mne jsou   různé novoty často   španělskou vesnicí a   říkám, že dokud něco, co   je osvědčené, funguje,   není nutné to vyměňovat a   modernizovat. Seriál je   zkrátka ukázkou   mezilidských vztahů,   pochopení, houževnatosti a   touhy po osobním štěstí. V   tom tkví jeho hlavní   hodnota. Smekám před   Dietlovými seriály, neboť i   přes určitou poplatnost   době jsou i dnes, po   dlouhých letech, přínosnou   ukázkou lidských vztahů,   morálky a vzájemného   porozumění.

Tak jsem po více než 38   letech od natočení poprvé   zhlédl seriál Nejmladší z   rodu Hamrů. Autorem seriálu   je nepřekonatelný Jaroslav   Dietl. Preciznost   scénáristického textu je   vidět i na tomto z části   agitačním seriálu. Je to   vlastně jiný pohled na dobu   poválečnou a na dobu   prvních dvou dekád   svobodného Československa.  
Seriál by si jistě   zasloužil podrobnější   rozbor. Hlavního hrdinu   poznáváme na počátku   mírové doby jako   třináctiletého či   čtrnáctiletého chlapce.   Sledujeme jeho životní osudy   až do doby, kdy se stane   šéfem velkého   zemědělskovýrobního   podniku. Cestou zažije první   lásky, svazácké nadšení,   tvrdou práci, těžké   učení, zklamání ve   vztazích i životní křivdy.   Honza Hamr je však člověk   poctivý a ač "k nim   nakonec vleze" si   zachovává svůj chartakter   poctivého muže a pracanta.   Jeho slabostí je to, že   nerad chodí do konfliktů,   kterým se nakonec stejně   nevyhne.
Seriál má   hodně svých kritiků,   kteří jej považují za   lživý. No, ona třeba   dnešní Ordinace v Růžové   zahradě je plná pravdy, že?   :-) Seriál má však také   své zastánce.
Seriál je svým způsobem   povrchní a má v určitých   místech velké časové   skoky.
Kulaci jsou zde   vykreslováni jako padouši,   kteří nakonec pochopí, že   kolektivizace a budování   velkých podniků a   velkovýkrmen má smysl.   Diváci však ví, že   některé věci byly jinak,   než je znázorněno v   seriálu. Ale to nic nemění   na tom, že tento seriál je   koukatelný a má dobrý   scénář.

Jaroslav Dietl uměl psát   seriály ze života. Jako   všechny i tento je mnohem   lepší, než ty, které   dávají nyní v televizi. Je   zde popsáno krásně, jak se   zakládala JZD, jak se mnozí   lidé nechtěli vzdát svých   políček, zkrátka, jak se   žilo na venkově v   padesátých letech.

Typicky socialistický   budovatelský seriál od   Jaroslava Dietla o době, na   kterou snad někteří   vzpomínají s nostalgií, ale   většina se pokouší   zapomenout.

Charakterní sestava   českých herců, děj, i   dialogy napsaný mistrem   svého pera, přesto bych   doporučoval jiná díla,   která neobsahují tolik   komunistického podtextu a   propagandy.

Seriál poplatný své době,   ale jako sonda do povah často   jednodušších lidí je   vlastně geniální.   Politické scény mě   nebavily, ale uznávám, že   to k tomu prostě patřilo.   Dějová linka není špatná.   Nemám rád Havelkovou, a to v   žádné roli, tu hnusnou   babiznu matku / tchyni, co má   tendenci do všeho strkat   svůj odpudivý rypák, snad   ani nehrála. A nebo možná   hrála, pak ale výborně.   Postavu matky Hamrové jsem   nenáviděl od první chvíle,   být snachou Věrou, tak té   čarodějnici roztřískám   hrnec na mléko o hlavu.   Satoranský hraje sice na   jedné straně docela   pokrokového jézedáře, na   druhé straně je to maminčin   pucínek, co si snad bez   svolení té čarodějnice   nedojde ani na záchod.   Výborný výkon podal Ilja   Prachař v roli starého   Zajíčka, já bych se ten   šílený moravský hantec   nenaučil :-)

Dedinská poľnohospodárska   kronika mapujúca obdobie od   obsadzovania gazdovstiev po   vyhnaných sudetských Nemcoch   do rozbehnutia normalizácie,   kombinovaná s históriou   jednej rodiny. Na to, že sa   jedná sa o propagandistický   seriál ma prekvapuje, že   udalosti nie sú popisované   nijak extra ružovo.   Osídľovanie pohraničia je   pre niektorých len   príležitosťou ako sa   rýchle obohatiť,   kolektivizácia nie je napriek   dychovke pri rozorávaní   medzí príjmaná nijako   nadšene, ľudia plačú a   vrhajú sa pod traktory,   jemnej kritike sú podrobené   aj budovateľské heslá a   eštébácke metódy 50.   rokov, svoje si samozrejme   odnesú kulaci a iní   škodiči. Na druhú stranu   predseda Hamr, tajomníci a   iní členovia strany to vždy   myslia dobre a napriek tomu,   že majú plné ruky práce v   boji za lepšiu budúcnosť,   nestrácajú pri občasných   cholerických výbuchoch   kontakt s obyčajnými ľudmi.   Po zakolísaní v   šesťdesiatom ôsmom sa veci   navrátia do správnych   koľají a nás čaká svetlá   budúcnosť...
Herecky   zahviezdila pani Havelková   ako dominantná matka, ktorej   ide o blaho rodiny, niekedy   bez ohľadu na jej členov,   ktorí pozvoľna opúšťajú   rodné hniezdo. Jaroslav   Satoranský je uveriteľný   ako obetavý predseda, ktorý   si spočiatku nechá po hlave   skákať. Najsympatickejší   mi asi boli Ilja Prachař v   kulackom tréningu na   Trautenberka a Václav   Lohniský ako pohotový   prezliekač kabátov a   oznamovateľ veľkých   vecí.
Trochu ma   prekvapil ešte v polovici 70.   rokov pri tak rozsiahlom diele   čiernobiely obraz, ale nejako   k tomu celému pasuje a   dotvára atmosféru. Celkovo   sa jedná o veľmi kvalitnú   záležitosť, po   scenáristickej, režisérskej   aj hereckej stránke. A že   sú v nej zmanipulované a   zidealizované dejiny,   vtedajšia súčasnosť aj   medziľudské vzťahy? V   dnešných filmoch a   televízii sa nemanipuluje a   neidealizuje o nič menej.

Dá se to snést, hlavně   když se na děj díváte s   nadhledem a vezmete si z něj   ponaučení. Protože takhle   nějak to tehdy opravdu bylo a   (nedej bože) to tak může   být zas!

Mimochodem - černobílý   obraz spolu se zvláštně   "zadumanou" hudební   složkou vytvářejí   neskutečně depresivní dojem   z celého seriálu, ačkoliv   to zřejmě nebylo záměrem   tvůrců :-). Ale aspoň to   není typicky socialisticky   jásavé.