Inženýrská odysea [TV seriál]

Tohle byl takový nijaký   seriál. Herci se snažili,ale   kde nic není... A tady   opravdu nebylo z čeho brát.   Jediná světlá vyjímka tu   byla role J. Císlera - jeho   úlisný kariérista ing.   Voženílek byl senzační!!!

Nejde jen o ideologii...
...tu nakonec je třeba   strávit u většiny   seriálů, takže v tomto   případě by mi ideologický   podtext až tak nevadil, ale   jde celkově o nezáživný   děj, s hluše znějícími   dialogy, bez jakékoliv   spádovosti, prostě seriál,   který nepřinese absolutně   nic, dá se dosledovat do   konce, občas se divák chytne   na osobní osudy hlavních   hrdinů a pak zase delší   dobu nic...jeden ze slabších   seriálových produktů   minulé doby.

Tento seriál z konca   sedemdesiatich rokov má   vôbec ničím nezaujal.   Každá jedna časť bola   nezáživná, pri niektorých   pasážiach až nudná, boli   tu trápne dialógy a scény,   stále sa tu omieľalo dookola   to isté.

Svýho času oddychový   seriál. Z dnešního pohledu   je až moc poznatelný, že   výrobu neřídili odborníci,   ale všemocná strana. OK,   bylo to tak. Petr Kostka hraje   neschopného karieristu,   který (nebýt slovenským   oligarchou) by dnes byl ihned   odvolán. Nad čím by se ale   měla rada pro televizní   vysílání zamyslet a   přehodnotit, jsou scény, kde   si Petr Kostka drze bez   dovolení pálí jednu   cigaretu za druhou ... fakt   hrůza.

Nemám v oblibě tento   seriál, samozřejmě jsem ho   sledoval, ale nelíbil se mi.   Bylo mi trapné sledovat   "mladé"   vysokoškoláky, jak   kamuflují své nadšení.   Prostě vidět pány Kostku,   Dočolomanského a   Satoranského bylo   směšné.Sledovat ty   napínavé události kolem   jednoho stroje a k tomu   ještě jejich životní   příběhy, ta trapná   Veronika. Seriál k ničemu.

Samozrejme, že zo seriálu je   cítiť ideológia, však bol   natočený v tej dobe. Napriek   tomu si myslím, že to bol   seriál, na ktorý sa dalo   pozerať a patril rozhodne k   tým lepším. V dnešnej dobe   sa bohužiaľ natáčajú   oveľa horšie diela.

Jaroslav Dietl
Jsem přesvědčený, že   kdyby Jaroslav Dietl žil   dnes, byl by absolutní   scénáristickou špičkou,   možná by se i mrknul za   velkou louži.
Jenže   žil v socialistickém   táboře, takže už se nikdy   nedozvíme, jestli srágora   jménem "Inženýrská   odysea" vznikla na   zakázku, nebo protože   prostě přišla nějaká   myšlenka.
Také se   nejspíš už nikdy   nedozvíme, jestli fakt, že   nový, konkurenceschopný   stroj se realizoval téměř   dvacet let, byl Dietlův   vtípek, nebo popis reálného   stavu věci.
Seriál   Inženýrská odysea natočil   režisér Evžen Sokolovský.   Jakýsi dělník televizní   tvorby. Muž, kterému dáte   scénář a on to hodí do   kamery, bez zbytečných   otázek a obav, že se snad   začne zaobírat   smysluplností, nebo snad   "nedejbože"   uměleckými ambicemi.
Inženýrská odysea je   seriál, který na příběhu   tří spolužáků popisuje   vznik nového stroje, který v   příštích letech bude   exportován do celého   spřáteleného, i   nespřáteleného světa.
Hlavní roli outsidera,   který vzešel z nehostinného   prostředí dětského domova,   nicméně je ze všech ten   nejtalentovanější a   nejslušnější, tu stvořil   Jaroslav Satoranský. Právě   on, tu pořádá nelehkou a   zdánlivě neuskutečnitelnou   cestu...
V socialismu   to, milé děti, totiž   fungovalo následovně.   Vyráběly se výrobky   vymyšlené a zkonstruované v   letech 1920-1948. Nejprve o   ně byl celosvětový zájem,   protože to byly špičkové   výrobky. Později se   prodávaly do zemí   Varšavské smlouvy (tedy do   tábora míru) a nakonec se   prodávaly tomu zbytku, to   jest do Ugandy, Kambodži a   podobných zemí na vzestupu.   Když už pak naše zavedené   superstroje, které se za   čtyřicet let výroby   maximálně vylepšily jinýmy   čudlíky, nechtěl už vůbec   nikdo, pak se na stranických   (KSČ) výborech začalo dumat   nad výrobkem inovovaným,   nebo !!! zcela novým. Ano, v   dnešních podmínkách   tržního mechanismu, kdy se   výrobky inovují i   několikrát do roka, to zní,   jako čistá fantasmagorie,   nicméně takhle to tenkrát   fungovalo.
A v tu   chvíli do seriálu vstupuje   superstar svého oboru Jarda   Satoranský. Je to člověk,   který má vizi. Je to   génius, leč v běžném   životě je zcela   nepotřebný. Naštěstí má   dva kamarády ze studií.
Oba dva jsou v podstatě k   ničemu, ale každý umí   něco. Jeden (Petr Kostka)   umí lézt lidem do prdele.   Druhý, (Milan Dořolomanský)   umí anglicky. A díky   "superschopnostem"   těchto tří borců, se   během dvaceti let dostane   téměř na trh, nový   tkalcovský stav.
Celé   nám to režisér Sokolovský   podává v totálně unylém   tempu, takže nikoho   nepřekvapí, že Satoranský   miluje Jakoubkovou, ale 24 z   třinácti dílů jí vyká a   tváří se na ní, jako   výběrčí daní.
Jedině fakt, že v   seriálu hrají hvězdy   minulého režimu a že dílko   sesmolil génius   scénáristiky Jaroslav Dietl   zaručují, že se nad   Inženýrskou odyseou neslehly   vody. Jinak už by dávno   skončily na smetišti dějin,   společně se srpy a kladivy,

Inženýrska odysea je   dostatočnou ukážkou   vtedajšieho socializmu.   Jednotlivé továrne sú   závislé od obratu strojov,   ktoré vyrobia, ináč je ich   budúcnosť neistá. Inými   slovami trhový mechanizmus v   socializme. Inovuješ   (navrhneš nový stroj) =   predáš na zahraničný trh =   prežiješ. Aj keď je seriál   agitáciou socialistického   zriadenia, napriek tomu má   silné "Dietlovské"   charaktery postáv a silný   príbeh troch talentovaných   kamarátov. Seriál skôr   beriem ako pohľad do   zákulisia strojárskych   výrobných podnikoch,   vtedajšej obchodnej politiky   a ukážka spôsobu života a   myslenia ľudí. V tej dobe   vytvárali podniky oveľa   lepšie podmienky pre   talentovaných mladých   ľudí, ako je to v   súčasnosti.

I když byl ideologický   záměr díla, jak už jsme u   Sokolovského zvyklí,   zřejmý, nutno zdůraznit,   že teprve v tomto seriálu se   dostal do širokého   diváckého povědomí jako   herec Jiří Císler (hrál   ing. Voženílka, jestli se   nepletu) a začal pak   dostávat významnější   herecké role.

Nebetyčná blbost, která se   směle může rovnat   seriálům, které dnes   produkují naše domácí   televize. Když odhlédnu od   ideologického velmi silného   podtónu, nelze odhlédnout od   těch všech kravin   okolo....děs běs

Seriál
Tři kamarádi a posléze   inženýři jdou každý za   svým štěstím v životě i   v práci.Někdy lehce,někdy   je to těžké a   náročné.Hezké herecké   obsazení.

Socialistická realita
Poměrně solidní příběh s   notně socialistickým   nádechem. Poměrně komické   působí hlavní   protagonisté, kteří v   prvním díle ztvárňují   studenty VŠ, stejně jako Eva   Jakoubková, která hraje   osmnáctiletou maturantku.   Dále jasně boduje Císler,   naopak dívka Satoranského   Veronika je zcela asexuální,   zcela nevzrušivá bytost.   Celkově je to taková   pohodička.

Osobně nemám o tvorbě pana   Dietla valné mínění. Na   druhou stranu beru jeho   snímky jako dobrý studijní   materiál. Například   poukazuje na zkostnatělost   celého systému, skvěle   komentovaný komikem J.   Císlerem. Pokud seriál   sledujeme z rezervou, tak se   nemůžeme divit, že   socialismus chcípl a   nepřežil rok 2000. Fe filmu   se i otevřeně mluví o   emigraci o rozvodovosti a i o   výrobních praktikách v   inovacích plánovaného   hospodářství. Na druhé   straně je velice úsměvné,   že do mezinárodního obchudu   jde pracovat nestraník a   ještě se s tím chlubý.

Dávné časy
Seriál jsem v době jeho   vzniku neviděl a poprvé jsem   si ho pustil až teď, 43 let   od jeho natočení. Doba, ve   které vznikl, se na něm   podepsala dost výrazně. Děj   je místy dost křečovitý a   nereálný, různých   nezáživných, zbytečně   rozvleklých a naprosto   vyumělkovaných dialogů je   tam přehršel. Děj často   působí těžko uvěřitelně   a místy i jako nechtěná   parodie, na druhou stranu jsou   tam dost zajímavé dějové   pasáže. Celé je to   pochopitelně přísně   socialistické, i když   pozorný divák, který z té   doby má zažitou schopnost   vnímat dvojsmysly, si tam i   tak něco najde. Výprava byla   dost odfláknutá, interiéry   scén odehrávajících se v   zahraničí především. V   italském hotelu určitě   neměli telefony z Tesly   Stropkov a jihoamerický   obchodník zpravidla neměl   doma barevný televizor Tesla.   Veletrhy se dle představ   výtvarníka scény   odehrávaly nejspíš v   nějaké místnosti o   velikosti kantýny a čím   více krepového papíru, tím   lépe. Ale to jsou jen   druhotné detaily. Jak jsem   napsal, děj je na jednu   stranu dost nereálný, na   druhou stranu mu nechybí   překvapivé zvraty, rozchody   a návraty, prohry a   vítězství. V tom byla síla   tvůrce scénáře, pana   Dietla. Někdy je to   zbytečně rozvleklé,   povinných 13 dílů bylo   potřeba něčím vyplnit,   jinak by to šlo sestříhat   do 10 dílů a bylo by to   daleko svižnější. Celé   dílo nemá jednu hlavní   postavu, ale hned tři.   Poněkud směšně působí   obsazení Jaroslava   Satoranského, Michala   Dočolomanského a hlavně   Petra Kostky do rolí, kdy   měli zobrazovat cca 24 -   25leté studenty VŠ.   Maskéři si s omlazením   herců v prvním díle a s   jejich postupným stárnutím   moc práce nedali (lépe   řečeno se na to dost   vyflákli), pokud   nepočítáme změnu brýlí.   Ty, které nosí Petr Kostka v   posledních dílech, snad   ukradli Nadě Urbánkové, to   byla fakt síla:-) K hereckým   výkonům: Petr Kostka   chvílemi dost přehrává,   ale někdy to není na škodu.   Jaroslav Satoranský - jeho   postava je vzorný a hlavně   nudný inženýr bez vady   charakteru, až v posledních   dílech to nejspíš začalo   být panu Dietlovi už hloupé   a trošku si s jeho postavou   pohrál a ukázal ji v jiném   světle jako pedanta a   sociopata, což bylo určitě   ku prospěchu. Michal   Dočolomanský tu hraje svůj   standard - švihák, schopný   člověk, který se dostane do   PZO aniž by byl členem KSČ   resp. KSS a ani po něm nikdo   z příslušných tajných   orgánů nechce podepsat   žádný vázací dokument.   Původ jeho výborné   angličtiny pro jistotu   zůstává nevysvětlen. No   tohle samozřejmě tehdy   vůbec nesmělo být ani   zmíněné, to dá rozum. Ve   vedlejších rolích velmi   dobře zahrál Jiří Vala   (vedoucí konstruktér),   Václav Voska, Jiří Adamíra   (ředitel PZO), ten se mi   opravdu líbil, a Jiří   Císler - ten tu naprosto   exceloval a celý ten   chvílemi nezáživný děj   dost oživil. Naproti tomu   ženské postavy byly dost   slabé, dílem díky špatně   napsaným postavám a jejich   dialogům, dílem díky   nevýrazným výkonům   hereček. Asi nejhorší byla   role Veroniky ztvárněná   Monikou Švábovou, to je mi   líto. Tady se pan Dietl jako   scénárista nevyznamenal a   Evžen Sokolovský jako   režisér herečky nezvládl.   Co napsat závěrem? Není to   určitě žádný skvost, na   druhou stranu to není až   takový propadák, jakým byly   některé jiné seriály z   těch dob. Těm, kdo tu dobu   nezažili, budou některé   věci nepochopitelné (co   vlastně dělal předseda ZO   KSČ v továrně, proč   nemohla Ivana letět na druhý   den do Milána - co to byla   výjezdní doložka a   devizový příslib?). Těm,   kdo tu dobu zažili jako já,   to připomene tehdejší   stále větší zaostávání   za vyspělým světem a   nemohoucnost systému to   změnit, což je hezky vidět   v příběhu ukradeného   technického řešení   textilního stroje. V ČSSR   byl jakž takž hotový   prototyp vyrobený napůl   načerno s tím, že ho nikdo   nechtěl vyrábět, v Japonsku   už ho mezitím stačili   dovyvinout a dát do sériové   výroby.

Technici
:)))) to je úsměv který mi   leze na rty když se dívám   na tento seriál. Mám   podobnou profesi jako naši   inženýři a jsem rád že   žiji dnes v této době a   nemusím se brodit   ideologickým bahnem jako   hrdinové tohoto seriálu.   Některé věty jsou opravdu   perly, které stojí za to.   Zaujalo mě velmi jak (neznám   jednotlivé postavy protože   to zase tak nejím) jeden z   mladých inženýrků na své   vlastní svatbě láme do   podniku kde pracuje svého   bývalého kolegu... být na   jeho místě mám obavy o   nevěstu...

KVALITNÍ SERIÁL...
Skvělý Dietlův scénář,   skvělé herecké obsazení   (potažmo i výkony), a - na   tehdejší dobu - výborně   řemeslně natočené (střih,   kamera, zvuk, script,   dramaturgie).

A to vše (i) s ohledem na   dobu, kdy byl stvořen (a   tudíž na jeho „jistou“   ideologičnost - nikoli však   prvoplánovou).

Tenhle seriál - jak bude   stárnout - půjde ještě   nahoru. Až se „uklidní“   ty současné   protisocialistické nálady na   tehdejší kinematografii   (resp. TV tvorbu). Bude to   „vděčný“ seriál „PRO   PAMĚTNÍKY“ - jak už to u   všech takových   kvalitních(!) děl bývá.  

Škoda, že se   totéž nedá říci o   většině současných -   navýsost stupidně   připitomělých -   „takyseriálů“…