Antonín Macek

Pocházel z vážené měšťanské mladoboleslavské rodiny, do které se 17. června 1872 narodil. Na jeho vývoj měla od počátku výrazný vliv matka. V kvartě přerušil pro nemoc studium na gymnáziu v Mladé Boleslavi, ale ani po zlepšení svého zdravotního stavu již ve studiu nepokračoval. Vyučil se řezbářskému řemeslu a v roce 1889 po řádně absolvovaných zkouškách, převzal výuční list. Později pracoval v mnoha profesích a od každého povolání získával mnohé postřehy, které pak využil ve své literární i redakční činnosti. Byl například kresličem v textilce, štukatérem, úředníkem v dělnické nemocniční pokladně. Ještě za svého pobytu v Českých Budějovicích po roce 1890 se zúčastnil na vzmáhajícím se revolučním hnutí. Mezi mimořádné Mackovy vlastnosti, zejména si neustále doplňoval znalosti s nejrůznějších oborů lidské činnosti a doslova měl encyklopedické vědomosti. Mezi jeho přednosti patřila i výborná znalost němčiny, angličtiny i francouzštiny a španělštiny. V roce 1897 byl přijat do redakce Práva lidu stal se dělnickým novinářem. Postupně redigoval Rudé květy /1903-1920/; dětský časopis Jaro /1907-1909/; kulturní rubriku Večerního Práva lidu /1911-1920/; revue Sociální demokrat/1919-1921/; Komunista /1921-1922/ a satirický časopis Sršatec /1921-1922/. Patřil mezi nejaktivnější dopisovatele špičkového společenských časopisů jako byl Světozor, Zlatá Praha aj. Velmi se zajímal o české výtvarné umění a redigoval mimo jiné v roce 1906 Katalog výstavy Františka Kupky v Praze. Byl zaníceným bibliofilem a řídil časopis Český bibliofil a Český sběratel. Mezi jeho neobyčejně rozsáhlé redakční činnosti patří např. redigovaní knižnice Lidová knihovny; Lidové romány; Cesty a dobrodružství nebo Ottův Literární almanach /1916/. Od roku 1921 byl redaktorem Rudého práva a spoluzakládal Komunistickou stranu Československou. Do češtiny přeložil text Internacionály, a dále překládal soustavně části díla Anatola France, Voltaira, Uptona Sinclara a dal. Knižně debutoval poměrně opožděně v roce 1909 sbírkou básní : Mému dítěti a pod delší odmlce vydal další sb. básní : Kniha o ráji /1913/, Velký mír, Tři hodiny /1923/. Z prozaických prací vyšly během jeho života: sbírka povídek: Zbožní taškáři /1910/, Bezbožné povídky /1911/, Povídky z východu /1912/, Tichý svět /1918/. Jako autor dramatický zanechal svým čtenářům čtyři dramatické scény pod názvem Dáma a vrah /1920/. Antonín Macek zemřel v Praze 22. května roku 1923, ve věku nedožitých 51 let. Erkul