Miroslav Ivanov

Jeden z našich nejvýznamnějších autorů literatury faktu Miroslav Ivanov se narodil ve východočeské Jaroměři (dříve Josefov nad Metují). Jeho otec byl původně dělníkem, ovšem po 1. světové válce zůstal u armády, kde se vypracoval do hodnosti vyššího důstojníka. Budoucí spisovatel vystudoval reálné gymnázium v rodné Jaroměři a krátce pracoval jako dělník a posléze i úředník v hutích na Kladně. Již rok po maturitě se přestěhoval do Prahy, kde začal na Univerzitě Karlově studovat češtinu a literaturu. Roku 1953 Ivanov úspěšně absolvoval precizní prací Vlastenectví Jaroslava Vrchlického a poté působil na UK jako odborný asistent na Katedře české a slovenské literatury. O sedm let později se stal redaktorem časopisu Hlas revoluce, což byl hlavní pilíř vydavatelství Svazu protifašistických bojovníků. Zkušenosti z četných zahraničních cest promítl nejen v cestopisech - např. Bohové odešli (1959), ale i v literatuře pro mládež - Bengt, tvůj kamarád ze Švédska (1964), Gaston, tvůj kamarád z Francie (1965) nebo Jak ledňáček bloudil Prahou (1978). V polovině 60. let se plně rozvinula Ivanovova spisovatelská dráha a kromě publikací přispíval i do časopisů Literární noviny, Květy, Nový život, Tvorba aj. Jeho náměty se staly inspirací mnohým režisérům a vznikly tak více či méně hodnotné snímky jako Lenin v Praze (1960), Znám já jeden krásný zámek (1969), Smrt na čekané (1972) nebo Akce Tetřev (1975). Jeho bezesporu nejznámějším dílem - režisérem Jiřím Sequensem mistrně zpracovaným - je drama Atentát (1964), vypovídající o kruté kapitole našich dějin, zvané "heydrichiáda". Původní název této předlohy z r. 1963 byl Nejen černé uniformy, literát jej však vzápětí změnil na již uvedený Atentát na Reinharda Heydricha. Toto okupační drama věnoval svému otci, který právě za heydrichiády zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Další dramatickou obžalobou fašismu se stala kniha A hořel snad i kámen (1975), kde Ivanov ve čtyřech kapitolách dokumentaristicky a syrově vylíčil nejen tragédii Lidic (10. června 1942) a Ležák (24. června 1942), ale i vraždění v samém závěru války ve valašské Ploštině a na Masarykově nádraží v Praze. Miroslav Ivanov se tématicky zaměřil i na dávnou minulost naší vlasti - Vražda Václava, knížete českého (1975), Český pitaval aneb Kralovraždy (1976) a příběh Kdy umírá vojevůdce (záhada kolem života i úmrtí geniálního bojovníka Jana Žižky z Trocnova - 1983). Své literární a historické znalosti zúročil i v příbězích z poměrně nedávné minulosti - např. Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi (1978), Novosvětská (o Antonínu Dvořákovi - 1984) či Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše (1998). Významné místo mezi jeho publikacemi mají i dokumenty, zkoumající pravosti rukopisů - Záhada Rukopisu královédvorského, Tajemství Rukopisu zelenohorského a Utajené protokoly. V 90. letech se tento klasik české literatury faktu věnoval dosud opomíjené a tabuizované kauze padesátých let - Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové. Dlouholetý předseda Klubu autorů literatury faktu Miroslav Ivanov umírá v Praze těsně před vánocemi v r. 1999 ve věku 70- ti let.