Naďa Hajdašová

Dnes již pozapomenutá převážně sólová tanečnice Naďa Hajdašová, vl. jménem Marie Parmová (1914) se narodila v Praze, o rodinném prostředí, kde vyrůstala, toho příliš nevíme - pouze to, že pocházela z dobře situované rodiny, která jí umožnila taneční průpravu u primabaleríny Jelizavety Nikolské. Své první baletní krůčky si jako šestnáctiletá odtančila v ostravském divadle pod taktovkou mladého šéfa baletu Saši Machova, poté následovalo angažmá v Brně a dokonce i v egyptské Káhiře (1931-32). Po návratu z exotických krajů zakotvila v Praze a v Národním divadle prožila úctyhodných 19 baletních let (1947-1966). 30. léta se nesla v duchu mondénních tanečních vystoupení, tedy vystoupení tanečního páru s prvky akrobacie, zvedací techniky a skluzy, to vše zvýrazněno nádhernou třpytivou róbou tanečnice a bezvadně střiženým frakem partnera. Jeden z těchto velmi žádaných a populárních tanečních párů tvořila i Naďa Hajdašová a Boris Milec (1906-1984), kteří svá úspěšná vystoupení mondénního tance oživili příležitostně i stepem. Lze říct, že již zmiňované desetiletí bylo pro tuto nadanou mladou tanečnici vrcholem kariéry, mimo jiné si zahrála, či spíše zatančila v několika situačních komediích - Okénko (1933), Barbora řádí (1935), Sextánka (1936), Pozor straší! (1938). Zahlédnout na tanečním parketu jsme ji mohli i v dodnes populárním "pamětnickém" snímku Dva týdny štěstí (1940) vedle tehdejší hvězdy Adiny Mandlové... Poté vycestovala se do USA, kde reprezentovala na světové výstavě a několik let zde zůstala - zaměřila se převážně na revuální tanec. Po 2. sv. válce se vrátila do vlasti, obohacena tanečními zkušenostmi i jazykovými schopnostni a pokračovala v nastartované kariéře sólistky ND, kde se jejím jednoznačným triumfem stala Odetta v Čajkovského Labutím jezeře. K filmu se však už nevrátila, po zbytek své aktivní kariéry se věnovala pouze baletu a v r. 1958 byla jmenována Zasloužilou umělkyní. Zemřela r. 1969 v pouhých 55 letech a pochována je na Vyšehradském hřbitově.