Recenze: Balerína

 

 

Když byla ještě dítě, přišli si pro ni členové sekty z Halštatu, se kterou si není radno zahrávat. Tedy, ono to ve finále vypadá, že pověst o ní je jedna věc, ale realita je poněkud jiná. Každopádně, otec byl její součástí a musel zaplatit za svou zradu. Srdnatě vzdoroval, dokud jej naprosto školácká chyba, kterou by neudělala snad ani cvičená opice, neposlala do věčných lovišť. Osiřelé holčičky se ujal Winston, avšak než se jí zeptal, jestli chce do rodiny Ruska Roma, počastoval ji moudry, kterým v žádném případě nemohla rozumět. Moudrost a prozřetelnost pana Miyagiho či Pai Meie byla zkrátka někde docela jinde. Na rozdíl od kamarádky Tatiany (Juliet Doherty), která by přeci jen radši baletila, než zabíjela, Eve zkrátka plní zakázky, protože si myslí, že si zabijácký úděl sama vybrala. A to by bylo, aby ji náhoda (nebo je to osud?) nenasměrovala na cestu pomsty.

Ta ji zavede i do Prahy. Fakticky do Prahy, tj. nikoli do jiného města, které by to naše hlavní pouze suplovalo. Tedy, výjimka se najde, protože pro našince působí trochu zvláštně, když vidíme Anu de Armas procházet kolem Národního divadla a teprve potom jí bude řečeno, že má razit do Prahy. Režisér Len Wiseman se podílel i na vzniku Underworld série, která se u nás taky točila (recenze). A stejně jako u Zúčtování 2 (recenze), také tentokrát nám do Prahy tvůrci napasovali zločineckou sebranku. Zamíříme rovněž na náplavku, nicméně na rozdíl třeba od první Mission: Impossible, Balerína nám sem turisty sotva nenažene, neboť památky do popředí nedává. Navíc se pohybujeme za tmy, jelikož při zabíjení není dobré se nechat exponovat denním světlem. Na něj si musíme počkat de facto až na finále, kdy zavítáme do té malebné horské vesničky. Změna prostředí vítaná, jenom kdyby se, a to platí pro tenhle film obecně, přesuny mezi jednotlivými a zjevně dosti vzdálenými místy dařilo smysluplněji naservírovat, a kdyby zimní prostředí bylo rafinovaněji využito v souvislosti s akčními sekvencemi.

Těch se tady během těch dvou hodin nachází fakticky dost, přičemž jsou pravidelně dávkované. Neakční scény mezi nimi bývají dost krátké, což vzhledem k žánru pochopitelně rádi uvítáme. Tím spíše, že málokdy mají, čím zaujmout. Zrovna jako „nečekané“ twisty, které vskutku nepřináší nic originálního. Akce naštěstí ve větší míře nápaditost nepostrádá. Dojde na pistole, nože, brusle a cokoli dalšího, co je zrovna po ruce. Vůbec nejnapínavější souboj svedou plamenomet s hadicí, resp. oheň s vodou. Pěstní souboje bohužel často zase působí poněkud uměle, za což do značné míry může zvuková stopa. Zároveň se o žádném ze záporáků nedozvíme nic, co by jej odlišilo od ostatních. Ze všech se tak v podstatě stávají obyčejní pěšáci, u nichž dopředu víme, že Eve nemůžou při sebelepší vůli ohrozit. Lhostejno přitom, jestli se jedná o chlapy, nebo o ženy.

 

 

Ani hlavní záporák, tedy „Kancléř“, nevyvolává dojem někoho, komu by měl patřit svět. Čili obavy Anjelicy Huston, ředitelky Ruska Roma, složitěji chápeme. U akčního bijáku přece představuje nebezpečný úhlavní záporák naprostý základ, aby optimálně fungoval. V momentě, kdy se hrdinovi či hrdince nepovede jako protipól dodat silného protivníka, nedá se pomýšlet na výhradně nadšené ohlasy. V tomto případě to nevyváží ani vynikající a náročný herecký výkon (jak fyzicky, tak z hlediska načasování) v podání Any de Armas. Akci si zkusila třeba už v Není čas zemřít (recenze). Tady svým počínáním strčí do kapsy jak například Scarlett Johansson coby Black Widow (recenze), tak vlastně i leckterého novodobého akčního hrdinu. A kdyby snad náhodou někoho zajímalo, jak by dopadla při eventuální přímé konfrontaci s Johnem Wickem, ten byl měl vědět, že Balerína mu dá příležitost to zjistit. Prozradit se bez spoilerů dá akorát to, že setkání s Keanu Reevesem to pro zmíněnou herečku bude docela jiné, než tomu bylo před deseti rokama v Nebezpečném pokušení (recenze), potažmo před devíti v Krvavém zjevení.

Balerína se tváří, že nechtěla spadnout do provařených klišé, leč nakonec se tenhle záměr stejně nezadařil. Během akčních scén se opakovaně děje především to, že když už ji mají záporáci na lopatkách, nesmyslně vyčkávají, až se sebere, než aby ji hned dorazili, jak to dělá ona, protože správně nechce ponechat nic náhodě – přesně tak, jak to má být. Nicméně, silné ženské akční hrdinky ani tolik nemusí mít divácké sympatie. Hlavně musí být uvěřitelné. Začaly samozřejmě už před Brutální Nikitou, jejíž představitelka Anne Parillaud tady má cameo. Mezi ty nejpřednější patří Michelle Rodriguez, Milla Jovovich, Zoe Saldana, Kate Beckinsale, Linda Hamilton, Michelle Yeoh, Zhang Ziyi. A po Baleríně k nim oficiálně můžeme přiřadit Anu de Armas. Díky ní, jasné režijní vizi, solidnímu řemeslu a té cestě do Prahy je Balerína pořád, těm nedostatkům navzdory, celkem fajnovou žánrovou podívanou. V hodnocení by byla tak na sedm a půl hvězdičky, po zaokrouhlení tedy na osm. 

P. S.: Vskutku není Balerína jako Balerína.

FOTO: Vertical Entertainment