Recenze: Říše slunce

 

Japonsko okupuje Čínu, ale v Šanghaji pod diplomatickou ochranou bydlí Briti, kteří si tady dokonce postavili domečky jako v Liverpoolu. Jednou z rodin jsou i Grahamovi, kteří mají prostředky a žijí si dobře. Máma Mary a táta John mají synka Jamieho, který má rád letadla a který se kvůli tomu ve městě při davové tlačenici ztratí. Rodiče jsou odvedeni pryč. Sám se vrátí domů, protože na něj matka stihla zavolat, aby tam počkal. Jenže tam nikoho nenachází. Kromě místní hospodyně, která mu dá facku za to, jak se povýšeně choval. Den opakovaně střídá noc a nikdo nepřichází, tudíž se vrátí do města, kde jej pronásleduje klučina z ulice. Jamie se dostane až ke dvěma americkým prospěchářům Frankovi a Basiemu. Útok na Pearl Harbor na Havajských ostrovech už proběhnul, načež se všichni tři nedopatřením dostanou do japonského internačního tábora. Čili hlavní hrdina tady nebude putovat jako Válečný kůň Joey.

Sice pochází Jamie z hodně dobře situované rodiny, ale v žádném případě se nejedná o nějakého rozmazleného zbohatlického skrčka. Jde v podstatě o chameleona, který se dokáže přizpůsobit okolním podmínkám a prostředí. U klučiny ze Jdi a dívej se máme pocit, že ho hrůzné zážitky z války nadobro poznamenají a odnese si z nich natolik silné trauma, že nebude moct nikdy vést plnohodnotný život. U klučiny z Nabarveného ptáčete máme v závěru pocit, že navzdory zlu a zlobě, kterým čelil, přeci jenom našel v temnotě světlo, které mu umožní na ně zapomenout a bude se mu v životě dobře dařit. Jamie Graham se taky ocitá v nepříjemných situacích, kdy mimo jiné musí přihlížet tomu, jak lidé v táboře za mizerných podmínek umírají. Nikdy ho ale nebudeme litovat.

 

 

Proč? Protože ač věkově stále patří na základní školu, zjistí si hned základní informace, tj. co, kde, kdy, jak, proč, kde, kdo, s kým a za kolik. Prakticky asi neexistuje nic, co by nedokázal díky své síti, do které zřejmě spadá i šéf tábora seržant Nagata, zařídit, přičemž to nedělá pouze proto, aby se nenudil, nýbrž proto, že ví, že je dobrý obchodník, kterému tím pádem nechybí ani kvalitní přesvědčovací schopnosti. Kdepak, z tohohle kluka určitě něco vyroste! A z jeho představitele vyrostl jeden z nejpozoruhodnějších hereckých chameleonů posledních tří dekád! Jsou dětští herci, u kterých se ukázalo, že excelovali právě díky své dětské přirozenosti. Sice začali v brzkém věku, leč nevyužili toho k tomu, aby se v dospělosti dostali mezi hollywoodskou elitu. Christian Bale nejenže to dokázal, ale zároveň se mu pro jeho všestrannost skutečně povedlo vyhnout jakékoli škatulce.

Obvykle je to tak, že děti potřebují, aby jim dospělí byli oporou. V případě Jamieho to funguje prakticky v opačném gardu. Tedy, kromě toho, že si najde jednu spřízněnou duši, potažmo tedy náhradního otce, kterého spatřuje v podrazáckém Basiem (John Malkovich), jehož ale paradoxně ještě víc potřebuje jeho parťák Frank (Joe Pantoliano). Jamie kvůli požadovanému přátelství s Basiem neváhá podniknout riskantní akci, která znamená nepozorovaně prolézt skrz plot na sousední letiště, kde trénují piloti kamikadze, včetně o něco staršího klučiny, se kterým se skamarádí.

 

 

Nicméně v jádru ještě pořád zůstává chlapcem, který musí objevovat svět. Proto mu nic neříká obří plakát na film Jih proti severu, který se rovněž odehrává v době válečné. Proto si hraje v sestřeleném japonském letadle. Proto nevnímá reálné nebezpečí při své euforii z letadel P-51 („Cadillac mezi letadly“) – jakoby sám sebe přesvědčil o tom, že děti neumírají, takže zcela nerozumí snahám doktora Rawlinse ho ze střechy stáhnout do bezpečí. Proto si taky myslel, že to, co bylo ve skutečnosti svrženou jadernou bombou na Nagasaki, bylo boží přijetí duše paní Victorové z tábora na nebesa. Suverénně nejkomplexnější postava celého filmu.

Říše slunce je film, na který jsem se osobně hodně těšil. Současně se však nabízela otázka, proč není oslavován tolik jako jiné počiny v režii Stevena Spielberga. Na rozdíl od jeho jiných projektů, úvodní scéna nepředstavuje de facto film ve filmu. Dojemné scény, které umí naservírovat tak, jako málokterý režisér, příliš nefungují, přestože si scénář Toma Stopparda (neboli zlínského rodáka Tomáše Sträusslera) nakonec rozhodnul sám zrežírovat z důvodu zpřetrhání rodinných vazeb, resp. vazeb mezi rodiči a potomkem, což je téma, které se prolíná celou jeho kariérou, byť tady v trochu jiném smyslu, než třeba v autobiografických Fabelmanových. Říše slunce, kterou někteří považují za režisérův trénink na Schindlerův seznam, zkrátka postrádá něco, co by z ní učinilo výjimečnou záležitost. Ale co to přesně je? Patrně nedostatečná expozice a způsob vyprávění, který po nás chce, abychom si domysleli v elipsách zanechané okamžiky, které jsme přitom pro větší plynulost a působivost měli jistojistě vidět ve finálním sestřihu!

RECENZE NA FILM PRONÁSLEDOVÁNÍ NA MOŘI JE K DISPOZICI TADY

FOTO: cinema.de