Recenze: Gladiátor

 

 

„Jsem Maximus Decimus Meridius. Velitel severní armády. Generál legie Felix. Věrný služebník pravého císaře Marca Aurelia. Zavraždili jste mi syna. Zavraždili jste moji ženu. Ale já se pomstím teď, nebo v příštím životě!“ Památný monolog z filmu, který na začátku století působil jako zjevení a dodnes platí za mistrovské dílo, jaké sráží akorát větší porce klišé. Nedá se vyloženě tvrdit, že by s ním Ridley Scott dosáhnul svého režijního vrcholu, ale rozhodně jím tenkrát připomněl, že netřeba se obávat historických hrdinských eposů. Ačkoli kdo ví, jestli by tenhle počin vůbec vzniknul, nebýt Mela Gibsona a jeho o pět roků staršího Statečného srdce. A zároveň si díky Gladiátorovi uvědomíme, že John Milius s Barbarem Conanem vlastně předběhnul dobu o bezmála dvě dekády, William Wyler s Ben Hurem dokonce o čtyři, jelikož ani jeho jedenáctioscarový klenot dodnes nezestárnul!

V roce 180 n. l. se dvanáct roků trvající tažení Marca Aurelia blíží ke konci. Generál Maximus Decimus Meridius mu pomohl vyhrát hustou bitvu nad Germány a teď se těší za svou ženou a svým synkem. Císaři je věrný a má jeho plnou důvěru, což je něco, co vladařův skutečný syn Commodus složitě skousává. Svého otce tedy zavraždí a sám se ujme vlády nad Římem. To není dobrá zpráva pro Maxima, jehož následně zavane osud do gladiátorské arény. Není to dobrá zpráva ani pro Commodovu sestru Lucillu, protože její bratr zjevně obtížně odolává tomu, aby se s ní dopustil incestu. A už vůbec to není dobrá zpráva pro jejího syna Lucia Vera, který jest právoplatným dědicem trůnu, a proto se v blízkosti svého psychopatického strýce nachází v extrémním nebezpečí.

Pro Olivera Reeda, jenž ztvárňuje Proxima, co se angažuje v gladiátorském byznysu, šlo o úplně poslední roli. Z Russella Crowea naopak učinila mezinárodní superstar a zařídila mu zisk prvního Oscara. V současnosti jest prakticky nemyslitelné, aby za úlohu v tomto žánru někdo cennou sošku získal. Také Joaquin Phoenix mohl ze své účasti v Gladiátorovi těžit. Na rozdíl od Connie Nielsen, u níž nedává dobrý smysl, že se k dalším hollywoodským velkoprodukcím dostala v podstatě až po bezmála dvaceti rokách s Wonder Woman. Nikdy není snadné obstát, když je jediná herečka obklopena samými herci. Rodačce z dánského Frederikshavnu se to tady však povedlo a i ona svým projevem výrazně přispěla k tomu, že při sledování dialogových scén máme mnohdy pocit, že trio scenáristů David Franzoni, John Logan a William Nicholson opisovalo od Shakespeara.

 

 

Strukturu přitom vytvořili poměrně nevšední – s ohledem na fakt, jak se film nazývá, jelikož prvního souboje se dočkáme až po necelé hodině, zatímco do Kolosea na Maximův gladiátorský souboj poprvé zavítáme až bezmála po hodině a půl. To čekání se ale rozhodně vyplatí. Dav si snadno získal na svou stranu, což bylo důležité, jelikož se nás tenhle biják snaží vcelku zdárně přesvědčit o tom, že gladiátoři jsou starověkou obdobou současných fotbalistů, protože ti se můžou stát nefalšovanými hrdiny, potažmo rockových hvězd, protože na ty také lze natrefit ve sportovních arénách. A současně se dá vzhledem k těm intrikám a machinacím tvrdit – jelikož se pohybujeme na území dnešní Itálie – že nám jsou ukazovány počátky mafie. Gladiátor skutečně není počinem pouze o „fightech“, jakkoli ten s účastí tygrů neztratil ani čtvrt století poté vůbec nic ze svojí působivosti.

Gladiátor nepotřebuje dlouhé rozepisování, neboť se proměnil v kultovní záležitost. Jako taková bude zřejmě už navždycky fascinovat nejen odvahou, ale také statečností a nebojácností (OK, vím, že tahle slova mají prakticky stejný význam) hlavního hrdiny, jenž ve své podstatě vlastně nechtěl nic jiného, než vrátit se domů. Nechtěl si hledat problémy, jenže ty si ho vzhledem k době našly samy. A to jenom proto, že se přátelil s lidmi, kteří měli ušlechtilé cíle. Ani po té velké ztrátě tedy nesložil zbraně a nespokojil se s tím, že prostě bude nějak přežívat ... Chtěl žít. Jeho příběh nám byl naservírován ve velkolepém stylu. Vskutku mistrovská ukázka filmařského řemesla na té nejvyšší úrovni. Takže není divu, že ač se nacházíme u Středozemního moře, z některých scén fakticky až mrazí. Zvláště když je podporuje epická hudba (třebaže některé motivy nápadně připomínají tu, jaká později zazněla v Pirátech z Karibiku). Jen kdyby se tolik nedbalo těch obehraných klišé.

INFORMACE O OBSÁHLÉ BONUSOVÉ SEKCI JSOU K DISPOZICI TADY

RECENZE FILMU GLADIÁTOR II JE K DISPOZICI TADY

INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI FILMU GLADIÁTOR II JSOU K DISPOZICI TADY

FOTO: cinema.de