Recenze: Cizí jazyk

 

 

Dvě mladé holky, Fanny a Lena, se seznámí na jazykovém pobytu. První jmenovaná pochází z Francie, takže mluví francouzsky (ale i trochu německy). Míří tedy do Lipska, kde bude bydlet u té druhé, která je Němka, a proto mluví německy (ale i trochu francouzsky). Fanny to ve škole neměla lehké. Zažívala od spolužáků a spolužaček šikanu, takže věří, že v sousedním státě to bude lepší. Tím nám v podstatě odpověděla na otázku, jestli viděla trilogii Fakjů pane učiteli (neviděla). Každopádně, s Lenou si začne hodně rozumět. Ale jak už se tak někdy může v saské metropoli mezi nedospělými dívkami stát, jedna si některé události trochu přikrášlí, aby tu druhou zaujala. Kdyby se to provalilo, mohl by vyvstat problém. Holky přece nemají rády, když jim někdo lže, a to nejen v období dospívání. A je celkem jedno, jestli jde o chlapce nebo o jinou holku.

V první řadě nutno podotknout, že z filmu přímo sálá, že jej režírovala žena. Protože takhle citlivě podaný vztah mezi dvěma ženami by muž-režisér patrně podat nedokázal. Abdellatif Kechiche si poradil čistě a pouze z toho důvodu, že v Životě Adéle nikoho samotný vztah pořádně nezajímal, jelikož šlo hlavně o odvážné milostné scény. Ale Summertime či Portrét dívky v plamenech jsou dalšími zářnými příklady výše uvedeného. Leckomu patrně už došlo, že také vztah Fanny a Leny se posune nad úroveň přátelství. Francouzka hledá soucit a porozumění a Němka je zřejmě úplně první kamarádkou, která jí obojí neváhá poskytnout. Během sledování jsem si dokonce vzpomněl na drama Tání. To se sice odehrává ve dvou časových rovinách a pojednává o jiných věcech, ale dá se napsat, že má v jistém smyslu podobnou atmosféru. A také jej režírovala žena, která se narodila v Evropě.  

Prakticky už od expozice tedy přemýšlíme nad tím, jestli se vedle hezké scény, kdy Lena učí Fanny, které slovo má v němčině který (ne)určitý člen, dočkáme i odvážnější milostné. Lilith Grasmug a Josefa Heinsius před kamerou spolupracují natolik odhodlaně a uvěřitelně, že pomalu získáme pocit, že si spolu něco začaly i v reálném životě. Poměrně výrazná úloha připadne i matce každé z nich (Chiara Mastroianni, Nina Hoss). Zatímco matka Fanny je temperamentní, tudíž neváhá ztropit i menší výstup, za který by ji v 19. století jistě obvinili z hysterie, matka Leny v podstatě naplňuje pojem „studená Němka“. Jde totiž o to, že se po čase přesuneme z Lipska do Strasbourgu, abychom si mohli udělat obrázek, co se drobných i významnějších rozdílů týče.

 

 

Tak na jednu stranu by měly být spíše drobnější, protože Strasbourg se nachází na francouzsko-německé hranici. Při online spojení zase snadno vysledujeme, že v Lipsku jsou studenti a studentky vesměs pragmatičtí, zatímco ve Strasbourgu arogantní. Matka Fanny pracuje coby tlumočnice v Evropském parlamentu, který představuje ve filmech vskutku nevídanou lokaci. Rozdíl spočívá taky v tom, že v Alsasku pokračuje rasismus vůči obyvatelům s arabským původem. Nabízí se ovšem otázka, jestli je to pravda, anebo jestli to tak vnímá režisérka a scenáristka Claire Burger, potažmo její spoluscenáristka Léa Mysius. No, a když se k tomu všemu přidá manželská nevěra, může to být pro dívčinu v citlivém teenagerovském věku teprve komplikace.

Cizí jazyk na Berlinale sice nominaci na Zlatého medvěda ve vítězství neproměnil, nicméně šanci zaujmout má i tak nejen na festivalech, nýbrž i v běžné distribuci. Vlastně vůbec nepůsobí rušivě nebo dokonce zcestně, že vedle vztahu dvou dospívajících dívek byla zakomponována také politika – ať už prostřednictvím učiva o sjednocení Německa nebo těch levicových demonstrací, kterých by se měla účastnit aktivistická nevlastní starší ségra Fanny. Měla by ... Cizí jazyk zkrátka obsahuje spoustu mezinárodně srozumitelných témat a okamžiků, jaké jsou servírované natolik působivě a emotivně, že se z paměti jen tak nevytratí. A zároveň můžeme při sledování snadno získat pocit, že jsme se s oběma nejdůležitějšími hrdinkami už v minulosti setkali. To svým způsobem platí také pro představitele pana Wernera, protože s těmi brýlemi dost připomíná Stevena Spielberga. Nicméně, tenhle počin určitě stojí za zhlédnutí, třebaže hrstku hlušších míst obsahuje.

INFORMACE O TOM, KDY A KDE BUDE FILM KE ZHLÉDNUTÍ, JSOU K DISPOZICI TADY

FOTO: Film Europe