Kategorie: Speciál
Rozhovor: Tereza Sklenářová … část PRVNÍ
Autor: Tomáš Kordík -
Přečteno: 692x
DOKUMENT JOSEF GRUSS: JEN PRO TEN DNEŠNÍ DEN JE KE ZHLÉDNUTÍ TADY
Tereza Sklenářová: Na jméno Josefa Grusse jsem narážela často. Mám ráda prvorepublikové šlágry a onfiguroval jako textař u nejznámějších z nich. Jen pro ten dnešní den je hudebním synonymem pro první republiku. Přitom autora nikdo nezná. Pak jsem si spojila, že Gruss je ten poťouchlý mužíček z Eva tropí hlouposti, a také režisér skvělé komedie Hostinec "U kamenného stolu". No páni! Obdivuji renesanční lidi a to on navýsost byl. Herec, scenárista, režisér, textař-hitmaker, spisovatel humoristických románů, komik, vtipný ironický glosátor, ... Málokdo třeba ví, že průpovídku „Baarová má oči mandlové a Mandlová barové“ vymyslel on. Chtěla jsem se o Grussovi dozvědět víc. Vyhledala jsem jeho neteř, čímž jsem se v podstatě dostala k prameni. Chtěla jsem neprávem zapomenutého Grusse připomenout.
Není přece fér, že pomáhal vyniknout ostatním a sám zůstal ve stínu. Jeho písně jsou symbolem pro své interprety. Oldřich Nový zpíval Jen pro ten dnešní den, Slunečnici zpívala Inka Zemánková, R.A.Dvorský zpíval Sám já chodívám rád, E. F. Burian zpíval Chlupatý kaktus, ... Když myslíte, že je něco dobré a jste jediný, kdo to může udělat, tak musíte. Takže jsem lidem chtěla připomenout Grusse. Ale jak? Televizní medailon mi přišel jako nejvhodnější forma, i kvůli těm písničkám. O filmu Tereza jsem se dozvěděla až později. Gruss v něm hraje zbabělého opilce :-) Není to nic světoborného.
Je tam ještě někdo z těch méně známých prvorepublikových herců, o kom by tě lákalo natočit dokument? Třeba o jeho ženě, herečce Jarmile Švabíkové? Případně chystáš jakýkoli jiný další projekt?
O Grussově manželce, herečce Jarmile Švabíkové nevím mnoho. Byla přesvědčená komunistka a šel, resp. stále jde o ní drb, že byla aktivně zapletena do kauzy Jiřiny Štěpničkové. Jenže důkazy neexistují. Žádný dopis závistivých kolegyň s požadavkem trestu smrti se nedochoval a nejsou ani přímé důkazy o jeho existenci. Švabíková byla aktivní v jiných směrech, ale tohle byla asi skutečně pomluva. Bylo by bohulibé očistit její jméno, ale na samostatný dokument to nevydá a do krátkého medailonu o Grussovi se to nevešlo.
Zapomenutých zajímavých lidí, jejichž život bychom si mohli připomenout, je mnoho. Já sama další podobné projekty nechystám. Natáčení bylo zajímavé, ale přece jen martyrium. Filmová výroba je boj, všichni proti všem. A mně tahle bitevní pole nesvědčí. S o to větší láskou se budu nadále věnovat své archivní práci prodchnuté kontemplací nad imaginárními světy. :-) Ale ráda pomohu druhým s jejich archivními projekty.
Proč myslíš, že se Josef Gruss nikdy nedostal na hvězdnou úroveň Oldřicha Nového, Jaroslava Marvana, Nataši Gollové nebo Adiny Mandlové? Herecky za nimi rozhodně nezaostával …
Gruss nebyl tak groteskní jako Ferenc Futurista, šarmantní jako Oldřich Nový nebo krásný jako Raoul Schránil. Nebyl to typ, který by se stal idolem dívčích srdcí. Jeho spíše subtilní tělesná konstrukce ho předurčovala k rolím komických floutků a odmítnutých nápadníků. Hlavního milovníka hrál na divadle mnohokrát, ve filmu zřídka. Zároveň to nebyl svým vzezřením člověk, ze kterého by šla hrůza, aby mohl hrát velké dramatické postavy. On byl dobrý v miniaturách, v kabaretu, v konverzačkách. Byl to skvělý bavič, pohotový improvizátor, rozený vypravěč,. Třeba jako Miroslav Horníček, kterého film, dle mého, také náležitě nevyužil. To jsou všechno důvody, proč na něj nabídky těch velkých filmových postav nedopadaly.
Gruss měl několik oborů činnosti, nejen herectví. Ale měl smůlu na dobu. Nejvíc scénářů, písniček a románů napsal před válkou a za Protektorátu. Jenže po válce už se prosazoval jiný kurz. Od filmů, písní a knih takzvaně „bolely ruce“. A když se doba v 60. letech uvolnila, Gruss už byl definitivně „zahrabán“ v Národním. Byl sice aktivní v rozhlase, ale na předválečnou kariéru textaře a spisovatele už nenavázal. Umřel v roce 1971.
Viděla jsi úplně všechny filmy, ve kterých si Josef Gruss zahrál?
Jsem odjakživa „pilná studentka“, takže ano, viděla. Bála jsem se, aby mi neunikly nějaké zajímavé ukázky. Některé inscenace jsem ale projela jen rychloposuvem.
Ve veselohře Eva tropí hlouposti, ke které napsala předlohu šestnáctiletá Fan Vavřincová, později podepsaná pod oblíbenou Takovou normální rodinkou, si Josef Gruss zahrál rozšafného Zdeňka. Řekla bys, že je to jeho nejlepší role?
Nejlepší filmová role. Měl zde prostor rozehrát svůj komický typ a byla to inteligentní komedie. V Grussově pozůstalosti se ale dochovaly stovky recenzí jeho výkonů v divadle. Mnohé dojmy jsem si vyslechla i od Grussových tehdejších hereckých kolegů z Národního divadla. Musely to být neuvěřitelné podívané! Bohužel divadlo je zážitek jednoho momentu. Polní tráva, co nepřetrvá, na rozdíl od filmů-pomníčků.
A je naopak nějaká role, u které bys řekla, že se do ní příliš nehodil?
Grussovou parketou byla komická nadsázka a ironie, doplněná improvizační dovedností, kterou si osvojil na avantgardních scénách. Určitě se moc nehodil do her, ve kterých účinkoval v Národním divadle v 50. letech: Vstanou noví bojovníci, Lidé bděte, Nezapomenutelný rok devatenáctý o Leninovi a Stalinovi, Anna proletářka, Nepřátelé, Ljubov Jarová …Svůj osobitý styl herectví a komiky v tomto období určitě uplatnit nemohl.
Tereza Sklenářová (vpravo) na fotce se Saskií Burešovou
Napsala jsem námět a scénář. Stojím si za tématem, za rešeršemi, za myšlenkami, které v dokumentu zazní. Ale nechtěla jsem, aby amatérská forma potopila obsah. Nemůžete přece natočit dobrý film, když nemáte s režií žádnou zkušenost. Oslovila jsem proto zkušenou režisérku, Libuši Rudinskou, jejíž střihové filmy mne bavily.
Byla jsi od začátku rozhodnutá, že stopáž bude okolo pětadvaceti minut nebo to vyplynulo až během příprav, případně po konzultaci s Českou televizí?
Do televize jsem přišla s návrhem na půlhodinovku, s jejíž výrobou ČT jako koproducent souhlasila. Během psaní scénáře a natáčení se ukázalo, že máme materiálů, rozhovorů, ukázek a témat na delší film, tedy na 40 či 52 minut. Navrhli jsme s paní režisérkou, že rozpočet navýšíme a vícenáklady doplatíme, ale změna v ČT neprošla. Nebyla vůle měnit už jednou odsouhlasený výrobní plán, navíc kvůli mrtvému neznámému umělci, od jehož medailonu, myslím, mnoho neočekávali.
Kolik natočeného materiálu se nakonec do finálního sestřihu nevešlo?
Měli jsme natočeno osm hodin materiálu Úžasně zajímavé věci, včetně setkání hereckých pamětníků v zákulisí Stavovského divadla. Neuvěřitelné historické zajímavosti od paní Petiškové a pana Rychlíka. Při natáčení jsme já, režisérka, zvukař i kameraman seděli mnohdy jako přikovaní a fascinovaně poslouchali každé jejich slovo. Mrzí mne, že se prakticky nic z toho do filmu nedostalo. Zejména tematika vztahu umělců ke komunismu v jeho počátcích. Zazní k tomu asi dvě věty. Ale v půlhodinovce by to bylo na úkor hlavního tématu, kterým byl samotný Josef Gruss a jeho životní dráha. Koho by zajímalo více, doporučuji aspoň příspěvek pana Rychlíka v publikaci Komunističtí intelektuálové a proměna jejich vztahu ke KSČ (1945-1989), kterou vydal Ústav pro studium totalitních režimů a Technická univerzita v Liberci v roce 2013. Poučné čtení.
Je ještě něco, co jsi o Josefu Grussovi objevila třeba až pozdě, že to do finálního sestřihu už nešlo zařadit? Nebo je něco, u čeho tě zkrátka mrzí, že se do něj nedostalo?
Bývala bych ráda zařadila mnohem víc ukázek z Grussových memoárů. Osobní až intimní postřehy, zamyšlení nad životem, bilancování. Bohužel nebyl prostor.
Už jsi to zmínila, že Josef Gruss je autorem textu k několika, i díky filmům, ve kterých zazní, dodnes známým písničkám jako Jen pro ten dnešní den, Slunečnice, Chlupatý kaktus, Sám já chodívám rád nebo Každý musí někdy něco mít. V repertoáru je má třeba Ondřej Havelka. Co ti řekl, když jsi ho požádala, aby v dokumentu promluvil?
Byl potěšen. Líbilo se mu, že o zapomenutém Grussovi chceme vytvořit de facto „fanouškovský“ film. Je to jeho oblíbený textař. Bez váhání souhlasil s účastí.
Jestli se nepletu, sama se v dokumentu taky jednou objevíš, ale zády ke kameře. Přitom jsi mohla před kamerou pokládat třeba Janu Přeučilovi nebo Kateřině Macháčkové otázky …
Osobnost tazatele není podstatná. Důležitá jsou sdělení. Při natáčení jsem s účinkujícími vedla rozhovor a schválně je žádala, aby odpovídali celou větou. Otázky jsme vystříhali a ušetřili prostor, kterého se při sedmadvacetiminutové stopáži zoufale nedostávalo.
DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
TŘETÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
DOKUMENT JOSEF GRUSS: JEN PRO TEN DNEŠNÍ DEN JE KE ZHLÉDNUTÍ TADY
FOTO: archiv Terezy Sklenářové
