Speciál: O knize Easy Rider & Co.

Titulní strana napoví, že půjde o rebely, motorky, hippies a drogy, přičemž upřednostněny jsou filmy, ve kterých se objevuje všechno. To znamená, že se nedočkáme povídání ani o Přineste mi hlavu Alfreda Garcii, ani o Vanishing Pointu, ani o Dirty Mary, Crazy Larry, ani o Faster, Pussycat, Kill, Kill! ani o Trainspottingu (drogy), který vyšel ve stejném roce, jako tato publikace. Na Pekelnou jízdu, Grázly z vidlákova či Burácení bylo logicky příliš brzy. Zároveň už název prozradí, který počin si vyslouží nejvíce pozornosti. Easy Rider, u nás uváděný pod distribučním názvem Bezstarostná jízda, je tu rozpitváván na osmadvaceti stránkách doslova ze všech možných úhlů pohledu.

Skutečně dojde na všechno od hereckých výkonů, jmen hlavních postav, kamery Lászla Kovácse, režie, hulení, komplikované osobnosti Dennise Hoppera, přístupu Petera Fondy až po postavu advokáta George Hansona a jeho představitele Jacka Nicholsona, který poněkud cimrmanovsky až v pozdějším věku zjistil, že jeho otec nebyl jeho otec, nýbrž jeho dědeček, a maminka byla ve skutečnosti jeho sestra. Dále se řeší revolta proti establishmentu, CIA podávající drogy nepřátelům, zase hulení, svoboda, hulení, Sam Spade, Mark Twain, hláška „Zvorali jsme to“, ale také spousta dalších věcí.

 

 

Kniha je rozdělena do tří základních kapitol – Rebelové bez příčiny, Rebelové bez ducha (ta se dále štěpí na pět podkapitol) a Rebelové bez východiska. Prostřední je převážně o Easy Riderovi, poslední zmíní Malé životní etudy, Dvouproudou asfaltku, Strašáka nebo Poslední film. I ta první vyjmenuje několik rebelských/sjetých/exploitačních bijáků, jaké by nepochybně stály za zhlédnutí (kór když se v některých objevili skuteční členové motorkářských gangů), zvláště pak Pekelné krásky, Divocí andělé a další tematicky spjaté projekty z dílny Rogera Cormana, Motorpsycho, Psychomania, Pekelní andělé na motocyklech, Ďáblice na motorkách, Bury Me an Angel, Dívka na motocyklu, Pekelní krvaví ďáblové, Pak přišel Bronson, Northville Cemetery Massacre a samozřejmě Vlkodlaci na motocyklech. Bohužel ve většině případů prozradí autor kompletní příběh, tj. včetně finále.

Také Divoch, který to do značné míry všechno odstartoval, bude rozebrán podrobněji. Řešit se bude nejen potřeba tehdejších mladých patřit do nějakého gangu, ale hlavně Marlon Brando, jenž sám hodně jezdil na motorce, avšak po Divochovi přestal, protože tuhle činnost zpopularizoval. Zahrnutý je i jeho přístup a vztah k ostatním včetně Mary Murphy. Nechybí citace tohoto vynikajícího, leč zároveň vpravdě rebelantského herce. Respektive citací autor knihy využívá rovněž od jiných kritiků a teoretiků a dále je rozebírá, přičemž v několika případech nám předhazuje, že jeho vlastní názor na dané dílo je jediný správný a respektovatelný.

 

 

Poznámky k jevům či titulům (např. Hopperova návštěva Prahy; Zabriskie point) vždy uvádí v závěru každé kapitoly, což vůči čtenářům není úplně fér, jelikož se nedá tvrdit, že by jimi zcela šetřil. Stejně jako fakt, že kniha nabízí mnohdy vyloženě intelektuální počtení – viz kupříkladu věta: „Smyslem pro paradoxnost lidského chování, ústícího v důsledku iluzornosti zvěcněného myšlení i cílení do tragikomických masakrů a osamocenosti, připomíná Modrá Elektra Glide nejlepší filmy režiséra Johna Hustona.“ V porovnání s prací Adriany Šteflové jde o hodně silný kalibr, který se patrně nebude zamlouvat každému. Klid na čtení je rozhodně žádoucí a nedoporučuje se jakékoliv rozptylování.

Mnohé postřehy jsou potom velice zajímavé, ačkoliv přestože Easy Rider představuje pro autora totéž, co bible pro křesťany nebo korán pro muslimy, nepodaří se jej předsvědčit o tom, že právě toto dílo patří k motorkářské špičce. Vždyť ani nebylo první a u zrodu Nového Hollywoodu bylo takových více. Jenom se v nich nevyskytovalo tolik tváří a jmen, která to dotáhla nejdál, co se diváckého povědomí týče. Případy komerčních filmů s uměleckým přesahem, které o něčem vypovídají, bychom tedy měli hledat jinde, tak jako nejednoznačnost v dobrém slova smyslu, snahu o autenticitu, pohled na stereotypizace či „iluzorní identitu“. Na volnost a svobodu bylo už také nahlíženo nezapomenutelnějším způsobem. Alespoň tu ale máme knihu s neobvyklým tématem, která přinutí k zamyšlení, byť to čtenáři nezřídka zbytečně znesnadňuje.

FOTO: cinema.de