Nikoli LV-426, nýbrž Jackson’s Star je kolonie, která nás bude zajímat. Těžko soudit, jestli je pojmenovaná po Samueli L. či po Michaelovi, případně po někom, kdo se stal významným mezi roky 2024 a 2142, ve kterém se příběh odehrává. Kolonie se nachází na místě, kam nedopadají sluneční paprsky, a proto možná zamrzí, že vetřelci nedorazí sem – i s ohledem na to, že by tady měli více nepřátel. Trochu to tady zavání Blade Runnerem, kterého Ridley Scott poslal do kin tři roky po původním Vetřelci. Teď se raději pustil do Gladiátora II a do produkce seriálu Blade Runner 2099, který vzniká na Barrandově (patrně i díky tomu, že se kámoší s Matthewem Stillmanem ze společnosti Stillking Films). Každopádně, šestaosmdesátiletý filmař zůstal s Walterem Hillem u producentských povinností, takže režisérovi Fedemu Alvarezovi ve finále do práce mluvil více než tvůrce Vetřelců, tedy James Cameron, který se s uruguayským kolegou před natáčením sešel, aby mu dal nějaké rady, a který zrovna 16. srpna 2024 slaví sedmdesátku!

Tentokrát byla premisa taková, že se časově nacházíme mezi jedničkou a dvojkou. A protože strávíme většinu času v uzavřeném prostoru vesmírné stanice s omezeným počtem lidských postav a jednou syntetickou bytostí, získáme snadno pocit, že sledujeme spíše remake originálu, akorát s omladinou, jaká touží po lepším životě bez vykořisťování společností Weyland-Yutani a pro jakou je naprosto zásadní mluvit sprostě, tj. tahle omladina se chová jako dnešní omladina, přičemž není jisté, jestli se právě takhle bude chovat omladina i za 118 roků. Jedině snad v případě, že by v jejím světě bylo trendy dělat to, co dělali předchůdci před 118 rokama.

 










 

Máme tady tři holky, dva kluky a jednoho „synteťáka“, který se jmenuje Andy, do příběhu zasáhne ještě podstatněji, než Ash a Bishop, a David Jonsson jej hraje fakt výborně. To znamená, že v rámci série poprvé není nejpozoruhodnější postavou člověk nebo ten „dokonalý organismus“, který na rozdíl od Predátora nemá tendence lovit, ale chce pouze přežít. Svou inteligencí však na tu Calvinovu nedosahuje, což dává omladině šanci situaci zvládnout, ač nemají kam utéct. Ze stanice, která ovšem více než klaustrofobii přináší chaos, kvůli kterému není jasné, kde přesně se zrovna nacházíme. Děj zároveň uhání v místy až videoklipovém sestřihu zběsile kupředu, takže můžeme snadno přehlédnout nějaké důležité informace, které nejsou servírované s patřičným důrazem.

Další věc, první Vetřelec vzniknul v roce 1979 a technologie na USS Nostromo vypadá futuristicky. Tvůrci Romula, o kterém jsme si už psali v souvislosti se srpnovou Future Night, zvolili stejnou, což není dobré z jednoduchého důvodu, protože my víme, že technologie jsou ve 3. dekádě 21. století mnohem dál, než byly v závěru 70. let 20. století. Že by tedy lidstvo kvůli AI skutečně zakrnělo/zlenivělo, ustrnulo ve vývoji a započal by jeho postupný návrat k Planetě opic? Vždyť jedinou vychytávku tady představuje rentgenová svítilna. Jinak máme spíše pocit, že sledujeme události, které se už staly, a ne takové, co se mají teprve ve 22. století stát. Technologicky jsme přeci schopní už teď podniknout daleké vesmírné výpravy, ale dosud se nenašel nikdo, kdo by je chtěl zaplatit. To je nejklíčovějším důvodem, proč se zatím neuskutečnily.

 










 

Režisér Fede Alvarez se rozhodnul pro oldschoolové pojetí, což platí i pro triky. Tenhle návrat ke kořenům někteří fanoušci a fanynky jistě ocení, na druhou stranu nutno dodat, že v současném Hollywoodu rozhodně není první, kdo by se snažil jakkoli odkazovat na původní film(y) – viz také ty mariňácké pušky. Každopádně, Alvarez se tvářil býti tím správným režisérem pro tuhle ságu, jelikož ve své tvorbě předvedl, že dovede pracovat s napětím a nemá problém s tím, aby přitvrdil. Tedy s výjimkou Smrti ve tmě, kde v rozhodující moment jaksi couvnul. Tentokrát necouvne. Ale co se snah o inovaci týče (gore efekty jsme v rámci série už viděli), nevede si nejoptimálněji. Snad s výjimkou toho, že syntetická bytost jest poprvé afroamerického původu. Jinak Facehugger přece vyžaduje moment překvapení, aby nepřipomínal lezoucího pavouka, zatímco xenomorph by neměl evokovat dinosaura. Alespoň, že bylo upuštěno od twistu, že by Rain (Cailee Spaeny) byla dcerou Ellen Ripleyové.

Vetřelec: Romulus vypadá vizuálně hezky. A co víc, je to opravdu horor, což se o všech současných „hororech“ tvrdit nedá. Především vlastně proto, že v tomto případě se postavy nechovají jako idioti, aby se mohlo stát něco děsivého (tj. žádné dementní škádlení vesmírné kobry). A hlavně: Je to doopravdy Vetřelec, což Covenant tak docela není a Prometheus – počin, na jehož premiéře se diváci a divačky hodně smáli na místech, kde si to tvůrci rozhodně nepřáli – taky ne, ačkoli napodruhé zanechal přeci jen lepší dojem. Určitě bude zajímavé sledovat, jak si Romulus povede z hlediska tržeb i diváckého hodnocení (v Itálii a Římě to vzhledem k názvu, který bude samozřejmě vysvětlen, asi bude OK). Nicméně, jeho úplně nejvíc největší přínos vlastně spočívá v tom, že ukazuje, jak obrovsky kvalitní, ba přímo nadčasové, jsou Vetřelec a Vetřelci.

FOTO: Falcon