Rodák z rakouského Thalu, kde najdeme i jeho muzeum, má na kontě víc publikací. Mnozí si jistě vzpomenou na tu s názvem Total Recall, která se stala celosvětovým bestsellerem a ve které rekapituluje svůj neuvěřitelný životní příběh. Zároveň v ní udává dohromady čtrnáct zásad, kterými si během svých kariér řídil a které evidentně fungují. K některým se vrátí i tady, přičemž je tentokrát zastřeší sedmička dalších, kterými dokáže maximálně motivovat, ačkoli si dovedu představit, že možná nadpoloviční většina čtenářů a čtenářek se nedozví nic, co by si už nemyslela nebo co by už nevěděla. Ale i to je dobré, protože si díky knize potvrdí, že daný přístup v jejich úsilí a snažení bude s největší pravděpodobností fungovat. Když fungoval i u Arnolda …

Ostatní by měli uvedené rady taky následovat, protože není nic špatného na tom opisovat od těch, kteří dokázali velké věci. Arnold dokázal velké věci de facto ve čtyřech rozdílných sférách. Mimo jiné proto, že v začátcích měl jasnou vizi, nikdy se neštítil tvrdé práce, byla mu vlastní disciplína, nescházelo mu odhodlání, uměl komunikovat s lidmi, naučil se prodávat (jak obchodně, tak ve smyslu zviditelnění svých předností a dovedností), na věci se vždycky díval s optimismem … prostě dělal tak, aby byl užitečný, jak mu v dětství říkával jeho táta. Jaká byla pravděpodobnost, že to klučina z malé rakouské vesnice, narozený ve složitém období dva roky po konci druhé světové války, dotáhne až do pozice respektované globální celebrity? A přece se to stalo – i díky popisovaným sedmi věcem:

 










 

MĚJTE JASNOU VIZI. Existují dvě varianty, jak si plnit svoje velká přání. Buď půjdeme malými krůčky k velkému obrazu, anebo ten obraz už vidíme a jen ho zaostříme. V autorově případě platila druhá varianta, přičemž jeho vize byla čistá a ostrá jako vzpomínka, která se ještě nestala. Připomene, že už v deseti rokách věděl, že chce do Ameriky. Velkým vzorem se pro něj stal herec a kulturista Reg Park, a tak se jím nechal inspirovat. Významnou úlohu sehrál v jeho životě i slavný propagátor fitness Joe Weider, který ho pozval do USA. To znamená, že ani největší legendy by zřejmě nedokázaly velké věci, kdyby jim nevypomohli jiní lidé. Nenechal se odradit těmi, kdo mu říkali, že nemá šanci s takovým přízvukem a vypracovaným tělem v době, kdy nejlepší role dostávali „drobci“ typu Dustina Hoffmana. A odmítnul si změnit jméno, protože – jak se později potvrdilo – Arnold Schwarzenegger zabere v titulcích před názvem filmu opravdu hodně místa, což vypadá v případě velké hvězdy fakt dobře!

NIKDY NEMYSLETE V MALÉM. Na úvod kapitoly píše, že koncem roku 1987 zabil 283 lidí. Samozřejmě na stříbrném plátně a samozřejmě se jednalo – s výjimkou Terminatora – o záporáky, jelikož v té době už se s pozdějším kamarádem Sylvestrem Stallonem přetahoval o post nejfamóznějšího akčního hrdiny. Následně se rozhodnul přesedlat na komedie a už první počinem v novém žánru, kterým byla Dvojčata, vytřel zrak všem pochybovačům. Dále přidá příběh z doby kulturistické kariéry, a neopomene uvést pohled Jamese Camerona při práci na Titaniku, načež v rámci povzbuzení vyzdvihne, co řekl Edmund Hillary poté, co jako první člověk vylezl na Mount Everest. V knize jinak víckrát zmíní i citáty, které rozhodně stojí za zamyšlení. Jako třeba tenhle: „Vždycky miřte na Měsíc. I když ho minete, stejně skončíte mezi hvězdami.“

POŘÁDNĚ MAKEJTE. Právě jako Arnold, když se v osmdesátkách připravoval na svoje nejslavnější role, případně když v dekádách předtím posiloval, aby získával tituly Mr. Universe a Mr. Olympia. V rámci disciplíny je určitě dobré si dávat i drobnější denní cíle. K dobru nejen v téhle pasáži přidá situace z „guvernátorské“ éry, které tuplem vyžadovaly správné řešení a rozhodování, neboť byly skutečné a zdaleka by neovlivnily pouze jednotlivce. Současně připomene, jak je důležité si umět zorganizovat den. Kdo to dovede, tomu ani po odečtení těch osmi hodin na spaní nebude připadat, že „to v současnosti rychle utíká“. Jeho příběh ukazuje i na důležitost zdravého sebevědomí. Za normálních okolností je navíc přece naprosto v pořádku se pochlubit nějakým úspěchem. Jenže s takovou mnozí v České republice tvrdě narazili. Některé bolševické praktiky jsou zkrátka ve společnosti pořád hodně hluboko zakořeněné. Ale to jsme asi ždibet odbočili.

 










 

PRODÁVAT, PRODÁVAT, PRODÁVAT. Vysvětlit veřejnosti, o čem je kulturistika, zavzpomínat na schůzku s Tomem Pollockem (tehdejším velkým zvířetem ve studiu Universal) ohledně realizace Dvojčat, navést lidi tak, aby pochopili, že Terminátor není o násilí, nýbrž o varování před technologiemi ... Tohle bylo potřeba učinit pro požadované cíle. Zároveň se vrátíme do doby brigadničení v železářství ve Štýrském Hradci. Dostaneme příležitost se zamyslet nad přístupem spočívajícím v tom smyslu, že už je hotovo, byť zatím není. Takže nikoli „chci se stát astronautem“, nýbrž „jsem astronautem“. Rádi se na pár odstavců přesuneme zpátky do dnů, kdy rozjel kampaň, aby stanul v čele státu Kalifornie. V této souvislosti nebude od věci zmínit tenhle dokument na Netflixu, protože se 7 zásadami pro život se v podstatě velmi pěkně doplňuje.

ZMĚŇTE PŘÍSTUP. Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Když se tvrdí, že něco nejde nebo nefunguje podle představ, není to o tom si stěžovat a nadávat, ale přijít s vlastním řešením. Třeba navzdory jejich nedostatku zařídit roušky a zdravotnické potřeby na začátku pandemie. Nebo klidně zakopat díru, která na silnici nehnutě zela cca tři měsíce. A v momentě, kdy ji Arnold se svým týmem zakopal, se ozvali z úřadu, že se tam mělo ještě něco předělávat. Bullshit! Výmluva! Autority obvykle nemají rády superhrdiny, protože kvůli jejich schopnostem často v očích veřejnosti vypadají jako hlupáci. Epizodku s dírou v silnici v knize nenajdeme, ale v případě téhle kapitoly není od věci ji připomenout. Vedle toho stojí poznamenat, že by nás nemělo rozhodit si přiznat, že jsme například pro výhru ve sportovním zápolení neudělali dost. A našel se i vhodný prostor pro připomenutí příběhu Alexe Honnolda, o kterém vypráví dokument Free Solo, jelikož i on svým činem posunul hranice nemožného.

ZAVŘETE PUSU, OTEVŘETE MYSL. Jedním z lidí, od kterých se toho Arnold hodně naučil, byl kamarádův táta Fredi Gerstl, který netrpěl žádnými předsudky a byl jedním z mála, kdo si neklepal na čelo, když mu pozdější hollywoodská superstar představila svoji vizi. Zároveň přidá úvahu, že nejvíce se dá naučit v reálném čase a v reálném světě (což svým vystupováním a smýšlením potvrzuje kupříkladu jedna česká herečka), než někde ve vysokoškolské učebně, což samozřejmě neznamená, že studovat VŠ je zbytečné. Za zamyšlení rozhodně stojí skutečnost, že máme jednu pusu a dvě uši, takže bychom měli více poslouchat než mluvit, tj. dávat pozor, když někdo něco říká, přičemž může být jedno, jestli se jedná o prezidenta (z těch amerických Arnold potkal od Lyndona B. Johnsona všechny) nebo, proč ne, třeba o Čendu z Horní Dolní, protože i ten může přece něčemu sakra dobře rozumět. Stát se houbou (nikoli hřibem, nýbrž tou mycí) a vstřebávat nové poznatky, na základě kterých se stáváme vzdělanějšími a tím pádem i lepšími lidmi, by se v ideálním případě mělo stát samozřejmostí. Protože, jak já říkám: „To, že už nechodím do školy, neznamená, že se přestanu učit.“

 










 

ROZBIJTE SVÁ ZRCADLA. Pochopitelně ne doslova, nýbrž obrazně, jelikož hned v první kapitole jsme naopak nabádání k tomu, abychom se na sebe nezdráhali do zrcadla často dívat. A eventuálně se dostali do pozice Juniora Bevila z Kokosů na sněhu, akorát tedy s trvale kladným účinkem. Větší část téhle kapitoly tvoří povídání o tom, jak příjemné je dávat ve smyslu darovat. Kniha tedy nabízí návod nejen pro to, co pro dosažení své vize dělat, ale i pro to, co nedělat, tj. nezávidět a nevidět chybu jako něco devastujícího, jelikož právě jimi se člověk učí a bez nich se při tvorbě velkých věcí kolikrát neobešli ani ti nejvěhlasnější vědci. A navrch bude přidán příběh ze cvičení ve Wisconsinu, který by mohl posloužit jako námět na (krátkometrážní) film, neboť – ač se zdánlivě může jednat o maličkost – přinesl cennou zkušenost s překonáváním překážek a posílením sebedůvěry. A přesně o to jde.

Buď užitečný – 7 zásad pro život je kniha, kterou by i křesťané měli číst místo bible a muslimové místo koránu. Mimo jiné taky proto, že se v ní skrývá spousta moudrosti, která se opírá o četné životní zkušenosti skutečného lídra, o kterém se dá bez větších pochybností tvrdit, že nepromarnil jedinou minutu života, resp. všech čtyř životů. Ten, kterému se věnuje teď před osmdesátkou, zahrnuje i mailing s užitečnými tipy, přičemž si troufám tvrdit, že z nás nejsem jediný, komu od Arnolda takové emaily chodí. Ale ještě na skok k samotné knize, protože ta je dramaturgicky natolik vybalancovaná, že není snadné se odtrhnout od čtení. Nic v ní nechybí, nic v ní nepřebývá. Takže není třeba se dívat s nedůvěrou na ty široké mezery mezi řádky. A netřeba váhat, jestli ji koupit nebo ne, protože v pomyslném terči seberealizace míří rovnou na desítku.


KNIHA JE PATRNĚ NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI V E-SHOPU DOBRE-KNIHY


P.S.: Co se knih o osobním rozvoji týče, stejně jako tuhle Arnoldovu nejde nedoporučit Cestu na vrchol a ještě dál, kterou napsal bývalý legionář Stanislav Gazdik. Zahrnuje jednak popis jeho patrnácti roků ve francouzské cizinecké legii, a jednak také rozepsané přebohaté zkušenosti, které získal, a hodnoty, které ctí, což z něj při takové kombinaci činí příklad hodný následování. A nechybí ani bonusy, třeba ve smyslu ukázek sebeobrany. Obě zmiňované knihy zkrátka snadno přinutí čtenáře a čtenářky nejen k přemýšlení, nýbrž i ke změně jejich dosavadních nedobrých návyků. S Arnoldem zatím asi ne, ale se Stanislavem Gazdikem nabídneme už brzy u nás na FDb rozsáhlý rozhovor!

FOTO: dobre-knihy.cz, cinema.de