Nejprve si podtrhněme, že se skutečně jedná o 13. obvod, nikoli o 13. okrsek, ba ani o okrsek 13. Zajímá nás konkrétně čtvrť Les Olympiades s vysokými věžáky, která vznikla v 70. letech 20. století jakožto pocta olympijským hrám v Grenoblu, které se konaly v roce 1968 a na kterých brala československá výprava čtyři medaile, z toho dvě skokan na lyžích Jiří Raška. Každý věžák nese název jednoho města, ve kterém se hry v minulosti konaly (např. Sapporo, Mexico, Athény, Tokio). Ulice se zase jmenují podle sportů (např. Oštěpařská, Disková). Nás však nebudou samozřejmě zajímat lidé. Nejsou staří, ale zároveň nejsou ani úplně nejmladší. Někdo by možná řekl, že ještě stále pořádně neví, co si počít se životem. Něco takového bychom ale mohli spíše prohlásit o hrdinech bijáků typu Rumový deník či Prázdniny v Provence. Tam jejich svérázné počínání funguje. A ani tady se při sledování těch nejdůležitějších postav rozhodně nudit nebudeme.

Émilie má asijské předky a bydlí v bytě, který patří její babičce. Pracuje v call centru, což sice není vysněná práce, ale zato je celkem mizerně placená. Nic naplat, bude potřebovat spolubydlící. Camille by mohla být fajn holka, kdyby se neukázalo, že je to chlap. Nejde o transsexuála – prostě má jen ženské jméno jako Mandy Patinkin, Chandler Muriel Bing nebo Michael Carmen Pitt. Émilie se chviličku zdráhá, nicméně záhy souhlasí a s Camillem-afroameričanem, co učí na vysoké škole, rozjede neúnavný sexuální vztah. Skutečně čistě sexuální, protože se dohodnou, že nezačnou tvořit pár. Problém nastane, když se ukáže, že jeho charisma a zkušenosti v posteli jsou pro ni (a jak později zjistíme, tak nejen pro ni) natolik okouzlující, že to prostě dál nedovede vést pouze v rovině „přátel s výhodami“. Když se s ní jednu noc odmítne vyspat, naštve se a celý vztah posune – i díky své spontánnosti a žárlivosti – někam, kam nechtěla. Zatmívačka.

 










 

Roztmívačka. Nora je sympatická žena, která jde po třicítce studovat na stejnou školu, na které učí Camille. Vzhledem k tomu, že je o víc jak dekádu starší, než většina jejích spolužáků a spolužaček, složitěji zapadá. Napadne ji tedy koupit si blond paruku a v ní vyrazit na párty, kde se s ní kluci chtějí fotit, protože se domnívají, že se jedná o Amber Sweet – holčinu, která si vydělává na sexuálních livechatech, podobně jako hrdinka české Jedné noci (recenze). To, že se ve skutečnosti nejedná o jednu a tu samou ženu, se nepodaří rozklíčovat včas, a tak Noře nezbude, než ze školy zmizet. Nejmíň za měsíc potom se přesune do neprosperující realitky, ve které působí i Camille, který v podstatě zlomil nad vzděláváním mladých hůl. Ona má zkušenosti, neboť v oboru prodeje nemovitostí pracovala u svého strýce, se kterým udržovala intimní vztah. Navzdory původnímu prohlášení, že vztah s Camillem zůstane čistě pracovní, změní názor. A kdo ví, s kým si začne Émilie a s kým Amber Sweet.

Změna profese je u Camillea i u Nory určitě pochopitelnější, než u hrdinky komedie Miluji tě modře (recenze), jelikož ta změnila práci jenom kvůli product placementu. V Paříži, 13. obvodu má k té změně každý svůj dobrý důvod. Chápeme, proč ji udělali. Chápeme, proč Émilie poprosí ségru, která jí je podobná, aby chodila místo ní za babičkou. Chápeme, proč si Nora zaplatí na livechatu čas s Amber Sweet. A nakonec vlastně i chápeme, proč Amber Sweet souhlasí s tím, že si začne s Norou povídat i mimo livechat. Dokonce si ukazujou svoje fotky. Takže to není tak, že by holky, které pracují na sexuálních livechatech, byly pouhými robotkami, co se za všech okolností musí oprostit od jakýchkoli emocí. Takovýhle nápad přesto představuje v podstatě vždycky celkem ošemetnou záležitost, která se musí naservírovat velmi pečlivě, aby nepůsobila nechtěně směšně.

Režisér Jacques Audiard je až příliš zkušený na to, aby nějakou nechtěnou směšnost dopustil. Ve své tvorbě neváhá jít z nejrůznějších úhlů pohledu až na dřeň, což tedy neplatí pouze pro jeho drama Na dřeň, nýbrž taky pro klopýtající western The Sisters Brothers (recenze), pozoruhodného Dheepana (recenze) či  nekompromisního Proroka. Všechny z uvedených projektů zároveň ani tak ne svou syrovostí, jako svou vyzrálostí napovídají, že je s velkou pravděpodobností režíroval někdo, kdo už přesáhnul minimálně padesátku a má řadu životních zkušeností. Paříž, 13. obvod natočil těsně před sedmdesátkou a je jasně vidět, že všechny složky svojí profese má precizně zmáknuté, což je jeden z důvodů, proč nejde od filmu odtrhnout oči.

 










 

Nevyhýbá se ani explicitnějším sexuálním scénám a nahotě, které k postavám v daném věku a vzhledem k jejich charakterům zkrátka patří. Sexu a nahoty si užijeme dost, přičemž nikdo nesouloží oblečený, tudíž jsou všichni evidentně z naší planety, jak říká Julie Delpy. Protože jediná, kdo souloží částečně oblečená, je přece Evička Tričko. Každopádně nepřekvapí, že se pod scénář spolupodepsala i Céline Sciamma a že jednu z těch čtyř nejdůležitějších úloh, totiž Noru, ztvárňuje zrovna Noémie Merlant, které natáčení podobných scén není cizí, jak rovněž dokazují skvělé tituly Portrét dívky v plamenech (recenze) nebo Curiosa (recenze). Lucie Zhang, Makita Samba a Jehnny Beth možná nemají za hranicemi Francie tolik hvězdný status, ale to v žádném případě neznamená, že by si rodačka z Paříže pokaždé kradla společné scény pro sebe. Sledovat všechny čtyři je natolik poutavé, že bychom bývali uvítali, kdyby měl film delší stopáž než těch 105 minut. I proto, že neustále nutí k přemýšlení, a to nejen nad tím, co jsme viděli nebo co právě sledujeme.

Paříž, 13. obvod je počin, který díky jisté režii a výborným hereckým výkonům neustále drží v popředí ty interesantní a poutavé vztahy mezi postavami. A interesantní a poutavé vztahy mezi postavami jsou přece základem každého povedeného dramatu, ačkoli Paříž, 13. obvod můžeme označit spíše za pohádku pro dospělé. Vlastně taky díky té vizuální stylizaci, která postrádá, až na drobnou výjimku barvu. Jak říká Agnieszka Holland: „Každý režisér si chce alespoň jednou natočit černobílý film.“ Jacques Audiard si vybral Paříž, 13. obvod a dobře udělal. Ostatně k tomu vybízel také fakt, že kromě dílka Moje noc s Maud vycházel ze tří grafických novel od Adriana Tomineho. Tahle podívaná zkrátka ve finále vykouzlí úsměv na tváři, což snad bude platit i pro české sportovce a sportovkyně na letošních olympijských hrách v Paříži.


FILM JE MOŽNÉ ZHLÉDNOUT TŘEBA TADY


FOTO: Aerofilms