Duben

Recenze: Manželé Stodolovi

Vydáno dne 28.02.2024
Jednosměrná výprava do nitra temnoty lidské duše. 

 










 

No, ono to s tou temnotou filmu Manželé Stodolovi zase tak temné nebude, byť v některých okamžicích ožijí vzpomínky na Henryho: Portrét sériového vraha. Ten si možná některé vraždy vymyslel, zatímco Dana a Jaroslav je prokazatelně spáchali. Tvůrci nepovažovali za nutné si s nimi promluvit a celý příběh pojali po svém. Nechtěli být věrní skutečnosti, v jejich záměru jim šlo o princip a nikoli o fakta. To je na jednu stranu velmi pozoruhodný přístup, nicméně na tu druhou by se pak tenhle počin klidně mohl jmenovat třeba Standa a Andula. Jenže názvem přímo odkazuje k zabijáckým manželům, kteří své vraždy seniorů uskutečnili na začátku století/tisíciletí, takže není od věci o celém případu vědět více před cestou do kina. Lépe řečeno, nejlepší bude mít alespoň obecné povědomí o jejich životě předtím, než se potkali. To pomůže vysvětlit, proč se ke zločinům uchýlili, jelikož sériovým vrahem se nikdo nerodí, ale stává se jím až během života.

Uvedené je samozřejmě v ničem neomlouvá, stejně jako není polehčující okolností, že se vraždami nikdy nechtěli proslavit. Zkusili to jednou, k jejich velkému překvapení to u policie prošlo, a tak pokračovali, přestože na rozdíl od Zodiaca dělali chyby. Jim navzdory je z okolí nikdo nepodezíral. Pozůstalí jedné z obětí dokonce požádali Jaroslava, aby nebožtíkovi, kterého sám zabil, počestně zazvonil na funuse. Bohatě by stačilo, jak nám ukazuje film, kdyby sousedka (Dana Syslová), kterou se snažili velmi amatérsky zastrašit, všechno ohlásila. Při následné konfrontaci s hodným a zlým poldou by se nepochybně přiznali, resp. minimálně on by se dozajista přiznal.

Danin manžel je totiž zjevně jednodušší povahy, což si ona dobře uvědomuje, tj. rozhodně neplatí, že by se jednalo o vzájemné využívání a závislost. Jaroslav (velmi dobrý Jan Hájek) potřebuje, aby mu někdo říkal, co má dělat, ať už se jedná o cokoli. A Dana na sebe ráda bere úlohu Lady Macbeth a dle libosti si s ním manipuluje. Spíše ho ale má jako takovou hračku. A dokud ji baví si s ní hrát, nezůstane se známým, co o ni má velký zájem a k tomu má konexe na USA. Komunikaci s ostatními lidmi a s policií obstarává sama, protože ví, že svou citlivost a slabost dovede přesvědčivě zahrát. Dokud ji ve slabší chvilce nezastihne její vlastní labilita. Do konce letošního roku poběží v kinech ještě dost českých bijáků, ale troufám si tvrdit, že tak působivých a památných hereckých výkonů, jaký předvádí Lucie Žáčková, držitelka Českého lva za Kobry a užovky, už uvidíme jenom nemnoho.

 










 

Nijak ho nesnižuje fakt, že se tvůrci chtěli soustředit na toxicitu vztahu, který ale sám o sobě toxický není, když ji ochotně poslouchá na slovo, protože přemýšlet sám za sebe může být dřina a není to tolik pohodlné. Toxický by byl v případě, kdyby se k páchání těch svinstev navzájem hecovali a pojali by to jakou soukromou soutěž. Psychologická stránka příliš nefunguje – do nitra postav nedostaneme příležitost plnohodnotně nahlédnout. Tvůrci se naštěstí nesnaží ji vykompenzovat explicitně násilnými scénami, jelikož to by v českých podmínkách pravděpodobně nemělo kýžený efekt. Sází se ovšem na bezútěšnou atmosféru, jaká v podivném venkovském bezčasí může u některých senzitivnějších diváků a divaček skoro určitě vyvolat až stavy úzkosti. To se u českých projektů v současnosti věru nestává často.

Manželé Stodolovi, jak už je teď asi jasné, pochopitelně nejdou mainstreamovou cestou jako Kajínek, nýbrž spíše tou artovější, přičemž platí, že artovější v tomto případě neznamená nudný, ani bizarní, čemuž se takovému Arvédovi vyhnout nepodařilo! Tato skutečnost mimo jiné znamená, že se nedočkáme žádných závěrečných dodatků, které by cokoli dovysvětlovaly nebo které by o čemkoli informovaly, jak to tak chodívá. Z tohoto titulu je zároveň patrné režisérovo zaujetí pro věc, podpořené evidentně vcelku jasnou vizí, kterou zjevně ovlivnil nižší rozpočet, nicméně ten vlastně k filmovým Manželům Stodolovým (kteří nemají nic společného se Stodola Bandem) sedí. Zato ona režijní vize se jistě nebude zamlouvat všem, ačkoli na Tallinn Black Nights Film Festivalu nepřekvapivě zaujala.

FOTO: CinemArt
Hodnocení autora: 7/107/107/107/107/107/107/107/107/107/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Dokonalé dny

Mohutně oslavovaná japonsko-německá novinka od Wima Wenderse, která to dotáhla až k nominaci na Oscara v kategorii... celý článek

DVD

Recenze: Lidé pod schody

Na Blu-ray nedávno vyšla i tahle poněkud bizarní podívaná, pod kterou se podepsal jeden legendární hororový... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz