Rodák z chilského městečka Tocopilla se údajně narodil proto, že jeho matku znásilnil její žárlivý a impulzivní manžel. Už tohle jakoby způsobilo, že se Jodorowskyho tvorba bude docela vymykat. V roce 2019, krátce po svých devadesátinách, přiletěl do Prahy, a tak jsem se vypravil na setkání, kde měl moderátor připravenou řadu otázek. Chtěl začít zlehka, jednou velmi obecnou. No, a Jodorowsky svou odpověď protáhnul na celou hodinu! Přitom stačilo v tomhle prvním případě říct jen ano/ne. Ale tak už se to u tvůrců, kterým není cizí anarchismus, psychosomatika a samozřejmě surrealismus, holt někdy stává. Faktem zůstává, že jeho rukopis nejde dost dobře srovnávat ani s Buñuelem, ani s Godardem, ani s Lynchem a ani úplně ne s Gilliamem.

Ve stejném roce, kdy k nám příkaz bolševických sviní přijely tanky a kdy George A. Romero šokoval se svou prvotinou Noc oživlých mrtvol (recenze), se i autor, který měl v té době na kontě už komiks Anibal 5, stal filmovým režisérem, neboť si premiéru odbyl snímek Fando a Lis, který pro svou kontroverznost a jinakost vyvolal nepokoje a pobouření, na základě čehož byl v Mexiku zakázán. Na tento druh umění zkrátka obecenstvo tehdy nebylo připraveno. Teda, tehdy … ono dost možná nebude připraveno ani dnes, jelikož chybí tradičnější vyprávěcí struktura a díky autorově zálibě v surrealismu (opravdu surrealismu, nikoli dadaismu) se dočkáme nějakých těch znepokojujících obrazů, jaké dodnes neztratily nic ze své působivosti, což může klidně vést až k odchodu některých znechucených diváků a divaček z kina.

Nestandardní bude už úvodní scéna, ve které si žena vesele pochutnává na kytce. Zjišťujeme, že se jedná o částečně ochrnutou Lis, kterou její přítel Fando naloží na kárku/trakař a vydají se do země zaslíbené, která nese název Tar, ovšem s Lydií pochopitelně nemá nic společného, neboť její příjmení se píše s dlouhým „á“. Tam je všechno v naprosté harmonii a souladu. Vládne tam láska, pohoda a není tam výjimkou, že strom našel útočiště v listu. Jenže aby se tam člověk dostal, musí podstoupit strastiplné putování snad až biblických rozměrů, neboť se po většinu času pohybujeme ve vyprahlé, lomovité krajině, jaká by se náramně vyjímala v post-apokaliptické sci-fi typu Posledního souboje. Nicméně, protože není jasné, jestli se tam už vůbec někdy někdo z lidí dostal, není nepravděpodobné, že Fando a Lis vyrazili opačným směrem, a že skutečná cesta může vést třeba přes libivou oblast, nikoli nepodobnou nádherné japonské zahradě. Za předpokladu, že se nejedná o místo zcela vybájené.

 










 

Jestli Tar existuje, dozajista tam nejsou blázni a úchyláci, kterých si užijeme dost. Ovšem dojde i na válení v blátě, malování ve špíně, traumatizující zážitky z děství, opětovné setkání s matkou, škrcení vlasy, pití krve, Fandovy občasné násilnické sklony vůči Lis, střetnutí s afroamerickou dominou, přítomnost háďátek, lidské rození prasátek, vysvlečené ženy, vyřezávání genitálií panence … a kdyby náhodou někomu ve výčtu chybělo hořící pianino, tak ten se taky dočká. Na první pohled to může vypadat všechno jako maximálně odstrašující záležitost, ale ono to prostě nějakým prazvláštním způsobem funguje, přičemž výraznému fyzickému prožitku hodně napomáhá zvuková stopa.

Fando a Lis rozhodně není pro každého. Současně se ale jedná o počin, který výborně demonstruje rozmanitost a versatilitu filmu jakožto méda. Na začátku přitom tentokrát nebylo slovo (nedá se tvrdit, že by Jodorowsky chtěl v tomto debutu vehementně řešit náboženství – to si nechal na později), nýbrž divadelní hra od Fernanda Arrabala, kterou se filmová verze Fanda a Lis inspiruje a která na jevišti zaručeně nemůže tolik zaujmout a fungovat. Film působí, že ani nebylo zapotřebí scénáře. Jakoby se věci vymýšlely asociativně přímo na místě, anebo s mírným předstihem, aby bylo možné zajistit lidi a rekvizity. Bohužel, někdy se ta absurdita stáčí až příliš artovým (tj. bizarním) směrem. V každém případě se dá tvrdit, že vstup Alejandra Jodorowskyho do světa hraných celovečeráků byl ještě troufalejší a ráznější, než tomu bylo třeba u Ingmara Bergmana. V podstatě celosvětového věhlasu však dosáhnul až díky počinům Krtek a Svatá hora, které jsou tedy aktuálně také ke zhlédnutí v kinech.


INFORMACE O UVEDENÍ FILMU JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: Film Europe