Dodnes si Pavel dobře pamatuje, jak ho starostlivý táta brával v dětství do lesa fotit zvířátka. Nafotil je snad úplně všechna kromě medvěda. Táta hodně jezdil v autě a jednoho dne se stalo, že místo něj přijeli policajti oznámit, že už se domů nevrátí. Co přesně se stalo, to se nedozvíme, leč pravděpodobně se tedy v autě rozbil. V dospělosti Pavel dál fotí a při jedné akci se znovu setká se svou dávnou kamarádkou Terezou, která si začíná uvědomovat, že zrovna chodí s týpkem, se kterým si vlastně příliš nerozumí, což je problém, jelikož její rodiče by naopak chtěli, aby s ním zůstala. S Pavlem se v noci projede na pouťové atrakci, a pak se opětovně potká s jeho dvěma ségrami a s jeho mámou, u které pořád bydlí. Tereze však dojde, že vlastně není pořádný chlap, což si Pavel vezme k srdci a vydá se do Tater na kurz, který vede jistý Weisner (nikoli Maisner), co má údajně zkušenosti z působení u amerických Navy SEALs.

Především díky Ondřeji Sokolovi jde určitě o nejzajímavější postavu celého tohoto počinu, přestože se brzy ukáže, že s jeho drsností a zkušenostmi to nebude až tak působivé, jak sám tvrdí. Musí se ale nechat, že „náborové“ video mu sestříhali pěkně, protože svůj účel splní. Sám přežívá v horách v maringotce, zatímco ostatní budou přespávat v okolních stanech. Jenže po úvodním jakž takž úderném projevu se hned dvakrát totálně shodí. Jednak po výšlapu při vyprávění o „konkvistadorech“, který naruší německá průvodkyně, druhak v momentě, kdy s blonďatou parukou u stolu naaranžovaného jako při romantické večeři vyučuje, jak nejideálněji jednat se ženou, aby nedokázala odolat.

A postupně se podepíše ještě pod pár dalších momentů, které z něj dělají politováníhodnou figurku, která se pouší do něčeho, na co absolutně nemá vlohy. To většinou končívá neslavně. Někomu to asi pořád může připadat legrační, jiní to budou považovat za Achillovu patu současných českých komedií, kdy se postavě záměrně přidělí over-the-top vlastnosti, které ji mají učinit lidovější (což přitom obvykle rovná se vstupu na tenký led), než aby se její počínání drželo v mezích uvěřitelnosti a legrace by spočívala v kontrastu, tj. v nemohoucnosti těch, kteří se na kurz přihlásili, případně ve shodě náhod, díky kterým byl kupříkladu některý z nich vždycky zdolal nějakou překážku tak, že by ani nevěděl jak. Jenže to je daleko složitější na napsání a u většiny současných českých komedií se nelze zbavit dojmu, že producenti nedoporučovali scenáristům, aby jim napsání scénáře trvalo déle než jeden víkend.

 










 

Potencionálně líbivou romantickou linku zase rozbíjí fakt, že se spolu s Terezou vypraví Pavla zachránit i jeho ségry (Sabina Remundová a Ester Geislerová) s dětmi, kterým se tvůrci snaží dát v jistém smyslu hlubší význam, jenže se jim to vůbec nedaří. Z daných okolností Tereza logicky nemá radost, přičemž nutno dodat, že její představitelka Tereza Voříšková Ramba znovu ztvárňuje nevyrovnanou, afektovanou bytost, což hodně zamrzí, jelikož její herecký rozsah sahá mnohem dál, jak dokazují tituly typu Po strništi bos, Zemský ráj to napohled nebo Laputa, kde ji rovněž hrála matku Ivana Chýlková. Nejvíce však tentokrát překvapil Jakub Prachař, jemuž hraje tátu táta a jenž na rozdíl třeba od Padesátky nestvořil jen jednoduchého týpka, jehož počínání bychom měli problém rozumět.

Buď chlap! naštěstí spadá ještě do dobrodružného žánru, který výrazně podporují Tatry, které zároveň ospravedlňují četnější přítomnost slovenských herců, což se u leckterých dalších českých projektů neděje (čistě z příběhového hlediska, tj. pomineme-li skutečnost, že to přináší peníze od slovenského fondu). Ačkoli nutno dodat, že takové Tyrolské Alpy by bývaly mohly být ještě příhodnější (protože by se tam kupříkladu dalo natrefit na tři Švédky), anebo se mohlo vycestovat do tajemných Karpat, kde sídlil Vlad III. Napichovač neboli hrabě Dracula. I když se vzhledem k tomu rutinnímu přístupu tvůrců nedá tvrdit, že by uvedená nadstavba v podobě změny pohoří přinesla větší napětí a zábavu. Alepsoň, že se dozvíme, jak je to s původem slova medvěd, s nímž se nepřekvapivě setkáme, a to v jediné opravdu pěkné scéně.

FOTO: Bioscop