U Žhářky se na první dobrou se jistě nabízí srovnání s Carrie. Ovšem tady se vydáváme trochu jiným směrem. Kdysi byli Andy a Vicky vystaveni experimentálnímu zacházení, což u nich vyvolalo nadpřirozené schopnosti. On se stal telepatem, ona má telekinetické schopnosti. Tohle zajímavé zjištění, že neobyčejných postav tady máme více, se dozvíme už během expozice. Jejich děťátko se jmenuje Charlie a jedná se o holčičku, která zapaluje věci. Její pyrokineze představuje něco, co se bude muset naučit ovládat, protože členové nevyzpytatelné organizace DSI jsou jí na stopě – jak už to holt ve filmech bývá, když uvádějí postavu, která výrazným způsobem vybočuje.

Věci zapaloval například už El Diablo v Sebevražedném oddílu, Avengera Hulka zase mění vztek ve velké zelené monstrum. Rozpočty zmíněných spektáklů se pohybují okolo 200 milionů dolarů. V obsazení nechybějí nejpřednější hollywoodští herci a herečky. A rovněž obsahují povětšnou precizní vizuální efekty (ačkoli výjimky by se našly), na které jde z rozpočtu podstatnější částka. A teď tedy přichází neznámý režisér Keith Thomas, aby se pokusil nám s rozpočtem okolo 10 milionů dolarů naservírovat něco velmi podobného. Něco, co by jej pomohlo dostat do širšího povědomí, jako se to podařilo Fede Alverezovi s remakem kultovního Evil Dead, Davidu F. Sandbergovi se Zhasni a zemřeš (recenze) nebo Michaelu Doughertymu s Halloweenskou nocí.

Pravda, poslední jmenovaný ve svém bijásku mísil horor s komedií, kdežto Žhářka jede po celou dobu na vážno. Triky jsou většinově, tj. nikoli pokaždé, velmi solidní, ale to nic nemění na tom, že vzniklo obsahově nepříliš napínavé béčko, jaké o kategorii výš nepošle ani účast Zaca Efrona (jeho kariéra a výběr rolí by možná stály za podrobnější rozbor) a Kurtwooda Smithe (darebák Clarence Boddicker z RoboCopa), v jehož případě jde o vítané cameo. Díky vizuálu jsem si vzpomněl na počiny jako Válečná banda, Dark Angel nebo Singularity (recenze u všech tří), které však měly oproti Žhářce právě výhodu v tom, že ač svým způsobem vyprávěly o seriózních věcech, příliš seriózně se nebraly.

 










 

Adaptace knižní předlohy, která byla napsaná v roce 1980, se chopil Scott Teems, jenž pomohl Davidu Gordonu Greenovi zprznit Halloween zabíjí. Potencionálně zajímavé linie (např. práce životního kouče, experimentální pokusy) film pouze naťukne. A když už to konečně vypadá, že bychom si na hlavní hrdinku mohli na základě jejích skutků a snahy být navzdory své výjimečnosti pokud možno dobrým člověkem udělat nějaký názor, naskočí závěrečné titulky. Přítomnost záporáckého Rainbirda ničemu moc nepomáhá, jelikož fakticky nepůsobí nijak hrozivě. I přesto, že vizáží trochu připomene zlosyna z výtečného Kyborga.

Žhářka (neplést tedy s pyromankou) je další titul od Blumhouse Productions, což je dobré před zhlédnutím vědět. Výrazně to totiž zkrotí velká očekávání, jaká se s velkou pravděpodobností objeví při zjištění, že se jedná o adaptaci románu od Stephena Kinga (kniha). S každým dějstvím jde kvalita dolů, což bude do značné míry dáno jednak pozdější absencí Sydney Lemmon a jednak nezáživným děním v budově DSI. Samotná postava Charlie rozhodně se svou pyrokinezí není nezajímavá, jak se ostatně přesvědčil i pan Irv Manders (John Beasley). Potenciál na rozjetí celé franšízy tady určitě byl. Na druhou stranu, když se ji nepodařilo stvořit ani po této adaptaci z roku 1984, kdy byla taková možnost ještě vyšší … Žhářka se svým pitváním žáby a krvácením z očí a pálením bytostí zaživa není žádný vyložený průšvih. Také proto, že finální scéna jest úsměvně roztomiloučká, tedy že se tvůrci nerozhodli, třebaže tomu okolnosti v podstatě docela nahrávaly, zvolit finále á la Next.

FOTO: cinema.de