A to z jednoduchého důvodu – režisér Patrick Hughes dokázal oba žánry velice umě zkombinovat v Zabijákovi a bodyguardovi a Zabijákově ženě a bodyguardovi. Jenže po zhlédnutí Muže z Toronta se znovu nabízí otázka, jestli se náhodou opravdu nejedná o pseudonym používaný tehdy, když skutečný tvůrce nechce být z nejrůznějšího důvodu s daným projektem spojován. V minulosti se pro takové účely používalo jméno Alan Smithee a jeho existenci dali zavděk například Kiefer Sutherland, Dennis Hopper či Ric Roman Waugh. Tohle vede – v souvislosti s faktem, že první dva Hughesovy počiny, tedy Red Hill a Expendables 3, příliš mnoho kvalit nepobraly – k myšlence, že bijáky ze „Zabijákovské“ série klidně mohl ve skutečnosti tajně režírovat například David Leitch nebo Renny Harlin, zatímco tohle dílko stvořil Joe Carnahan nebo Pierre Morel.

Scenáristy přitom můžeme vinit minimálně z padesáti procent, jelikož nedokázali napsat jediný vtipný dialog. Narážce na to, že černoch zabil bílou ženu, se v daných souvislostech možná pousmějeme, ale nic to nemění na tom, že na cca 105 minut je to sakra málo. Během expozice se příběh ještě vyvíjí poutavým způsobem. Především proto, že titulní postavu provázejí nejasnosti. Černý klobouk a oblečení v kombinaci s ostrými předměty, kterými získává z nepohodlných osob potřebné informace, dává tušit, že se jedná o mimořádně nebezpečného chlapíka, který svou jinakostí připomene až Chigurha (Javier Bardem) z Tahle země není pro starý, byť ten si vypomáhal ještě sofistikovanější metodou. Na druhou stranu není jisté, jestli „Toronťan“ nesází pouze na „mind games“, tj. jestli by byl ve skutečnosti schopný násilně ubližit.

Proti němu stojí Teddy Jackson – naprostý břídil, který na internet nahrává bizarní videa, na která se stejně nikdo nekouká, a který chce prorazit s novým sportem, kterým je bezkontaktní box. Až se nechce věřit tomu, že by někdo, kdo zvorá, co se dá (ne náhodou se pro to u příbuzných a známých vžil výraz „zteddyovat“), mohl klofnout tak sympatickou manželku, jíž ztvárňuje Jasmine Mathews. Teď plánují společný víkend na chatě ve Virginii, jenže kvůli nekvalitnímu toneru dojde k záměně. Teddy se dostane na místo, kde drsní hoši chtějí vylákat informace z osoby, kterou drží pověšenou ve sklepě. Zápletka tedy spočívá v tom, že dojde k záměně profesionálního zabijáka s vystrašeným popletou.

 










 

Na podobném principu je založený třeba i kultovní El Mariachi, kde dojde k nedopatření zahrnující nelítostného zločince a mírumilovného kytaristu. Vzhledem obou postav, který ledacos naznačuje, se evidentně ani v jednom z počinů nechce nechat nikdo zmást. Ostatně Muže z Toronta nikdy nikdo neviděl. Ani paní, která mu zadává jeho vražedné úkoly a se kterou se přitom zná už dvacet roků. Teddy má zkrátka při vydávání se za obávaného násilníka slušnou porci štěstíčka. Jenže ho pořád nemá tolik, abychom se u toho dobře bavili. Od akce na slunném Portoriku se do značné míry utápíme v jednoduchých scenáristických řešeních, kde o tuctovost není nouze.

Ani akční scény nemají moc co nabídnout. Tedy pokud nepočítáme nepřehlednost a fakt, že byly s velkou pravděpodobností natáčeny jinou snímkovou frekvencí, jinou kamerou, anebo byly v postprodukci zrychleny. Na tenhle přístup v kombinaci s do očí bijící digitálností bohužel doplatila i sekvence z tělocvičny, která by navíc zasluhovala nápaditější choreografii. S rozpočtem okolo 75 milionů dolarů se toho rozhodně dalo pro potěchu žánrových fanoušků a fanynek udělat více. Když už zmiňuju jeho debut, tak dodám, že takový Robert Rodriguez nepotřebuje balík peněz, aby stvořil vytříbenou akci, na jakou se bude dlouho vzpomínat a ke které se mnozí budou opakovaně rádi navracet.

Muž z Toronta nedokázal naplno využít ani toho, že má ve svém středu Woodyho Harrelsona a Kevina Harta, kterým akční komedie rozhodně nejsou cizí (viz Zombieland či Centrální inteligence). Zápletka zahrnující venezuelského politika, uříznutý prst v sáčku od křupek a explozivní výbušninu na první pohled taky slibovala lepší zábavu. Očekávané počínání mužských postav (včetně dalších ‚mužů‘ z různých koutů planety) zapříčinilo, že více zaujmou ty ženské – jak Lori, tak její svůdná kamarádka Kaley Cuoco, tak odhodlaná venezuelská manželka Lela Loren, tak zkušená agentka FBI Kate Drummond a pochopitelně taky Ellen Barkin, která to zase hraje na všechny strany. Přesto lze s určitostí tvrdit, že celkově vzato najdeme na Netflixu řadu povedenějších akčních komedií.

FOTO: cinema.de