Americká střední škola se může stát tím největším nepřítelem. Zvláště v době internetu a sociálních sítí. Evan Hansen žije s mámou. Není to úplně tak, že by byl samotářský typ. Hrozně rád by měl kamarády a dobře zapadal do kolektivu. Baví se jenom s jedním týpkem, který se za jeho kámoše nepovažuje, protože jejich rodiny se prostě znají. Ani na sádru se mu nechce podepsat. Nakonec tak učiní jediný člověk – Connor Murphy, který má rovněž svoje problémy. Nepíše sice dopisy sám sobě, nicméně právě takový Evanovi ukradne. Protože ho tedy Evan Hansen v rámci terapie adresoval Evanovi Hansenovi, dojde na nedorozumění, o kterém nedokáže říct včas pravdu, což vyústí do rozměrů, kdy už se odváží uvést věci na pravou míru buď jen hlupák, nebo ten největší poctivec.

Zmíněný Connor totiž krátce poté sám sebe sejme. A rodiče nechtějí slyšet, že jejich syn byl agresivní podivín. Chtějí slyšet, že to byl fajn kluk, co prostě měl svoje nálady. Že jinak měl alespoň jednoho dobrého kamaráda, kterému bude chybět, protože s ním trávil hodně času. Klidně tak, že společně lezli na stromy, přestože středoškoláci si obvykle užívají jiné kratochvíle. Zajímavé, že Connorova rodina z jeho smrti není nijak zvlášť zdrcená. Dokonce to až působí dojmem, že svůj smutek předstírají (a ještě k tomu nepřesvědčivě) akorát tehdy, když se v jejich okolí vyskytuje někdo cizí. Zato Alana (velmi dobrá Amandla Stenberg) – podle všeho velká šprtka, co taky řeší problémy psychického rázu, chce udělat maximum pro to, aby udržela živou památku svého mrtvého spolužáka, do jehož ségry Zoe je titulní postava jaksi zakoukaná.

Režisér Stephen Chbosky už tady ukázal, že coming-of-age stories budou jeho parketa. Na druhou stranu, že by zrovna tenhle počin s Loganem Lermanem a Emmou Watson nějak hodně výrazně vybočoval, tak to se úplně napsat nedá. Není však pochyb, že přátelství se Stewartem Sternem, scenáristou kultovního Rebela bez příčiny, sehrálo v Chboskyho kariéře významnou roli. Během sledování tohoto dílka jsem si dokonce vzpomněl na Fakultu, i když ta jde na trable středoškoláků a středoškolaček o poznání sofistikovaněji, nikoli tak přímočaře a předvídatelně. Tam nejsou žádné scény nadbytečné, zatímco v Milý Evane Hansene jich najdeme více, jelikož se v nich řeší třeba to, co už dávno víme – viz pokec na houpačkách.

 










 

Ale vztahy mezi postavami jsou rozvíjeny zajímavě, na čemž mají do značné míry svůj podíl ty lži. Ben Platt hrál tuhle roli už na divadle a s režisérovou pomocí se dokázal oprostit od teatrálnosti a rozhodně má zásluhu na tom, že tohle filmové zpracování neskončí někde v propadlišti a že si své diváky a divačky najde. Ovšem nabízí se otázka, jestli bude vyhledávaný třeba i za dvacet roků. Pro Kaitlyn Dever jistě další zajímavá zkušenost, byť tentokrát ztvárňuje do jisté míry obyčejnou holku, jakých se v Americe najde dost a dost. Tedy pokud pomineme tu ztrátu bratra, že ano. Nejsem si úplně jistý, jestli byl tenhle projekt tím pravým pro Amy Adams, která má nepochybně veliký rozsah, leč ve své kariéře podala už řadu nezapomenutelnějších výkonů. Naopak Julianne Moore trefně sedla role matky titulní postavy, která tráví většinu času v práci. Má co hrát, což platí obzvláště pro scénu, kdy se setká s rodinou Amy. Mimochodem, obě nejznámější herečky si také zazpívají.

Milý Evane Hansene je film, který paradoxně nepůsobí dojmem, že by měl být výhradně pro teenagery. Od podobných projektů se liší taky tím, že se jedná o muzikál. A od minimálně částečně podobných muzikálů, jako je třeba tick, tick … BOOM!, se liší pro změnu tím, že působí, jako kdyby se odehrával v nějaké alternativní realitě. Nějakou dobu není jisté, jestli především Evan sděluje pouze nám, tedy jestli si zpěv neodehrává jenom v jeho mysli, anebo jestli ho slyší i ostatní postavy, které se s ním zrovna nacházejí v jedné místnosti. Ukáže se, že ony nejenže ho slyší, ale připadá jim vlastně docela normální, že se i důležité věci sdělují zpěvem. De facto zcela absentuje jakákoli stylizace, pro daný žánr tolik typická. Jako kdybyste šli v práci na poradu a naplno se tam rozezpívali o probíraném tématu (kupříkladu u zemědělců by to mohla být podzimní sklizeň kukuřice). Samotné písničky, kterým nechybí kvalitní české titulky, nejsou pro zpestření. Snaží se něco vyjádřit – nejčastěji tedy aktuální rozpoložení dané postavy, byť se nedá tvrdit, že by příběh nejak zásadně posouvaly.


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de