Na úvod jedna nesmírně důležitá informace: Jak můžeme vidět na titulní straně, autor Roman Anton měl v roce 1996 u příležitosti příprav na otevření restaurace Planet Hollywood skutečně na starosti osobní ochranu Arnolda Schwarzeneggera, jenž Zpověď bodyguarda prý sám četl. Jeho rakouský spolužák Peter Urdl založil v Thalu, přímo v domě, kde se představitel Terminátora v roce 1947 narodil, stylové muzeum, které se stalo oficiálním partnerem této publikace. A proto každý, kdo si ji zakoupí, najde uvnitř volnou vstupenku do tohoto muzea nedaleko Štýrského Hradce. Není to skvělé? Je to skvělé! A ještě skvělejší je fakt, že se dozvíme rozličné příhody z pobytu světových celebrit v Praze. Od člověka, který musel být připraven kvůli nim i umřít, kdyby šlo opravdu do tuhého.

Tím pádem je taky nepřekvapivě poznal i z jiné stránky, než jak je veřejnost vídá na jejich koncertech, případě v jejich filmech. Jak naznačeno, většinově se bavíme o polovině devadesátek, avšak na nějaké promlčení by se hrát nemělo. Ani tehdy, kdy už jedná z osobností, o kterých tady je řeč, není živá. Tím spíše, když se do jejich blízkosti dostanete díky práci bodyguarda. Roman Anton nechává nahlédnout do soukromých záležitostí slavných klientů a klientek vesměs pouze tím, co ten který den ve službě uviděl, tj. naštěstí nikdy nepřekročí senzacechtivou hranici bulvárních plátků. Respektuje soukromí. Jednu kapitolu, jaké obecně většinou mají méně než pět stránek, zasvětí stručnému a nutno dodat, že u Arnolda v některých ohledech taky malinko nepřesnému, životopisu. A jelikož se považuje za jeho velkého fandu, určitě by měl znát i krátkometrážní T2 3D: Battle Accross Time.

 










 

Kurz pro bodyguardy, na kterém namistrovaní rusáci [sic] dostali za vyučenou, absolvoval právě v době, kdy se u nás masivně začalo podnikat. Jenže spousta jedinců si tuhle možnost vyložila po svém, včetně někdejšího autorova zaměstnavatele, což vyústilo ve scénu pomalu jak z bijáku typu Bony a klid, Vekslák nebo Nahota na prodej. V každém případě se díky kontaktům dostal na post, který by mu kdekdo mohl závidět. Zvláště poté, co padla idiotská železná opona. A tak je většina knihy věnována dnům, kdy měl Roman Anton na starost Karla Gotta, a především Arnolda Schwrzeneggera, Tinu Turner a Michaela Jacksona, jenž v roce 1996 způsobil při svém koncertu naprosté šílenství. Někteří a některé z vás si to nepochybně budou pamatovat dodnes.

Michael Jackson byl jedním z nejúspěšnějších zpěváků historie, ale zároveň jej provázely kontroverze spojené s abnormálním zájmem o děti, což bude v konkrétních situacích rovněž zmíněno. Tenkrát jim koupil hračky a vydržel si s nimi delší dobu hrát. Ovšem vybrání dvou holčiček z davu, které s ním pak šly na hotelový pokoj, bylo docela podezřelé. Možná o to víc, že jedna z nich asi ještě ani neměla tušení, o koho se jedná. V každém případě platí, že z čistě strážcovského hlediska byla ostražitost na místě, neboť na některých místech v Praze se objevily plakáty s nápisem „Tref si svého Jacksona“. A při té neskutečné hysterii není divu, že majitel obřího ranče Neverland nakonec bodyguardům povolil kvůli svojí bezpečnosti mít u sebe zbraně. Nefalšovaný zlatý hřeb těchto kapitol představuje přítomnost jedinečné Terezy Pergnerové, která měla díky pořadu Eso obrovskou hromadu příznivců i příznivkyň a které pro její výjimečné vystupování a atraktivitu šlo sotva něco odmítnout.

 










 

Tina Turner nepřekvapivě přilákala na stadion Bohemky taky slušný počet lidí. Dozvíme se, že kvůli nepozornosti jednoho sekuriťáka došlo na drobný incident s fanouškem, jehož se podařilo zpacifikovat. Při této příležitosti nebude od věci zmínit dvě věci. Zaprvé, trochu zamrzí, že Roman Anton nedá věci do širších souvislostí. Že ze svého odborného pohledu kupříkladu nerozebere atentát na Ronalda Reagana, který – ve finále naštěstí bez smrtelného následku – kvůli Jodie Foster provedl John Hinckley Jr. Nepochybně by byl zajímavý i pohled týkající se okamžiků, během kterých byl Václav Klaus v Chrastavě postřelen airsoftovou pistolí. Zadruhé, tyhle osobnosti, ať už jsou v soukromí sebetišší, se na pódiu často naprosto promění v dominantní umělce, jelikož jsou zcela ve svém živlu.

Ještě než přejdeme k řádkům, které budou příznivce akčních bijáků interesovat ponejvíce, bude dobré uvést, že Zpověď bodyguarda obsahuje i období, ve kterém bylo nutné „dohlížet“ na Mistra Karla Gotta. Tady bych se ovšem nerad pouštěl do nějakého rozepisování, protože v devadesátkách, po těch čtyřech nedemokratických dekádách, prostě ledacos chodilo jinak. Situace kolem zasedání Mezinárodního měnového fondu byla rovněž pestrá, leč z jiného důvodu. Snahy anarchistů o vyvolání masivnějších nepokojů se do značné míry podařilo realizovat. A bankéřům, jakými byli třeba právě autorem chráněný Richard S. Fuld Jr., mohlo jít dokonce o život ... Zamrzí, že se tady těch bodyguardských příhod celkově nevyskytuje více. Vždyť Roman Anton se téhle práci věnoval deset roků. Na druhou stranu, v srpnu 1996 se mu dostalo té veliké cti, že měl na starosti „Dub“. Tak znělo krycí jméno ikony, která do té doby prorazila ve světě kulturistiky a stříbrného plátna. Docela úspěšnou politickou dráhu měla teprve před sebou.

 










 

Když představitel Barbara Conana dorazil do Prahy v roce 2015 kvůli natáčení reklamy, o jeho přítomnosti se zase tolik nevědělo. Kdežto necelých dvacet roků předtím byla plná ulice Na Příkopě, protože tam tedy proběhla výstavba další pobočky restaurace Planet Hollywood, jejímiž tvářemi dále byli Sylvester Stallone, Bruce Willis a Demi Moore. Arnoldova procházka po Karlově mostě skončila pro jednoho neposedného turistu sražením na zem. Následná projížďka na lodičce po Vltavě nepřekvapivě přinesla Romanovi Antonovi jeden z největších zážitků. Ještě větší, než velkolepé dopravní manévry, a patrně i než opakovaná letmá setkání s prezidentem Václavem Havlem, jenž si možnost potřást rukou se světovými celebritami, navzdory takřka každodennímu náročnému programu, nenechal ujít. Respektive ony si spíše nenechaly ujít příležitost potřást si rukou s ním.

Zpověď bodyguarda je kniha, která rozhodně stojí za přečtení! Přestože jest každý odstavec oddělený mezerou, informací se stejně dozvíme hodně. A vůbec nevadí, že jsou občas ryze edukativního rázu – nejen co se týče bodyguardské práce. Na poutavosti dodává, že je všechno psáno v přítomném čase, na rozdíl od monografie Kaskadér aneb Jak dobýt Hollywood, které by to však s velkou pravděpodobností naopak spíše uškodilo. Naplno budeme také přesvědčeni o tom, že práce osobního strážce někdy – vedle neustále nutnosti předvídat – sestává i z běhání podél auta, kde hrozí třeba neúmyslné přejetí nohy nebo zásah obřím plyšákem do spánku. A taky se přesvědčíme, že pouto mezi bodyguardem a klientkou zpravidla nekončívá jako mezi Kevinem Costnerem a Whitney Houston v tomto romantickém počinu. Nezbývá, než zopakovat, že tyhle čtivé memoáry se jistě budou v každé knihovně velice dobře vyjímat.


KNIHA JE PATRNĚ NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI V E-SHOPU DOBRE-KNIHY.CZ


FOTO: dobre-knihy.cz, arnieslife.com, ceskatelevize.cz