Díky její účasti se vybaví počin nazvaný Oslněni sluncem (aka Nemravné léto), který se také většinově odehrává u břehů Středozemního moře a ve kterém si také musíme delší dobu počkat, než se začne něco dít. U Temné dcery během expozice sledujeme Ledu, jak si prostě jenom užívá u moře. To je možné deset, možná patnáct minut. Ale bezmála půl hodiny? Za tenhle časový úsek představuje potencionální zápletku shnilé ovoce, hmyzák na polštáři nebo eventuální přítomnost Roberta Pattinsona a Willema Dafoea na nedalekém Majáku. Teprve potom dojde na konflikt s místní obávanou rodinou, a také na ztrátu Nininy dcery a její panenky, ale že by se poté Temná dcera proměnila v působivé drama, které má grády, tak to zcela určitě ne!
Existují v podstatě pouze dva důvody, proč zhlédnout tento na tři Oscary nominovaný film. Žádným z nich rozhodně není adaptovaný scénář, protože se nelze zbavit dojmu, že Maggie Gyllenhaal sice chtěla tenhle příběh odvyprávět, nicméně vlastně sama nevěděla proč. Sledujeme dvě časové roviny, z nichž ta, ve které hlavní hrdinka vypadá jako na Oscara rovněž nominovaná Jessie Buckley, má být stěžejní, jenže během jejích úvodních cca pěti minut jasně rozpoznáme celou pointu, takže zbývající minuty této linky, kvůli kterým se stopáž vyšplhala ke dvěma hodinám, prakticky už nemají, co by nabídly. Mimochodem, teprve potřetí v historii se stalo, že by byly dvě herečky nominované za stejnou roli ve stejném snímku – v minulosti se to přihodilo dvakrát Kate Winslet. Jednou s Judi Dench za Iris, poprvé ovšem s Glorií Stuart za Titanic.
Temná dcera (správně by mělo být Ztracená dcera, což dává o malinko lepší smysl) je film, kterému do jisté míry pomáhá účast Eda Harrise v roli správce, ze kterého na malém prostoru učinil velmi zajímavou a lehce tajemnou postavu, která by se přitom patrně neztratila ani v počinu typu Smrt v labyrintu, jehož děj se rovněž odehrává v Řecku. Nic to však nemění na tom, že tenhle režijní debut ségry Jakea Gyllenhaala (který se do režie zatím nepustil) jen těžko skrývá obsahovou prázdnotu, kterou nezachrání ani unikátní středomořské sluníčko, ani taneční kreace. A už vůbec ne ta nekonečná ambivalence hlavní hrdinky ve vztahu k vlastním potomkům, kterou stoprocentně nevyřešila ani závěrečná scéna. Kdyby se třeba alespoň ukázalo, že ta panenka je ve skutečnosti Chucky nebo Annabelle …
FOTO: cinema.de