Zmíněná herečka a zmíněný herec byli do Chaosu obsazeni nedlouho po své velké premiéře v rámci slavné franšízy od George Lucase, resp. v rámci MCU. Tomuto projektu se však nevyhnuly rozsáhlé přetáčky a dotáčky. Původní knižní předlohu, jejíž autor (o kterém zápletka ledacos prozrazuje) je podepsaný také pod Voláním Života: Příběhem netvora, adaptovalo nebo se na její adaptaci podílelo více scenáristů, byť kredit si za svou práci vysloužil jediný … Zkrátka to vypadá, že tohle kdysi ambiciózní dílko bylo od prvopočátku odsouzeno k neúspěchu. Nicméně se všeobecným předpokladům dokázalo vzepřít (tak jako sedm roků zpátky Sedmý syn). A navíc přineslo zajímavé a dokonce i viditelné myšlenky.
Faktem zůstává, že ze všech počinů Douga Limana má tento nejblíže spíše k Jumperovi, neboť cílovou skupinou budou vzhledem k obsazení dvou nejpodstatnějších rolí především teenageři, ačkoli své fandy a fanynky si patrně najde i jinde, jelikož na rozdíl od všech Hunger Games a Dárců a Hostitelů a Divergencí nabízí určitý přesah. A nejde ani tak o to, že působí dojmem, že v audiovizuální podobě musí fungovat o poznání lépe, než v té tištěné. Protože současné vizuální efekty jsou už prakticky neomezené. A nejde ani o to, že ač se odehrává na jiné planetě v roce 2257, nějakým způsobem reflektuje současná témata, což filmu spadajícímu do sci-fi žánru téměř vždycky výrazně přidává na kvalitách.
Absence žen se naštěstí stane záhy minulostí, protože mladá Viola přežije nehladké přistání vesmírné lodi. Pochopitelně vzbudí veliký zájem, ale nikdo se z ní okamžitě nepokusí strhnout oblečení, ani neproběhne nápad na hromadné znásilnění. Přestože Daisy Ridley jest v této úloze s blonďatou parukou velmi uhrančivá. Být v podobně příjemném Novém Světě v době, kdy Země už byla zřejmě definitivně zpustošená, je samozřejmě fajn. Jenže bez žen je to vlastně to samé, jako být ve vězení. To znamená, že zdánlivá utopie se brzy po příletu stala dystopií. Ovšem možná na této jiné planetě existuje místo, kterému nevládne zlý starosta, nýbrž hodná starostka. A přesně tam se Viola s hlavním hrdinou vydá.
Jmenuje se Todd Hewitt. A když nechce, aby mu na mysl přišlo něco tajného či nevhodného, svoje jméno si neustále opakuje. Jeho myšlenky jsou postupem času čím dál vtipnější. Svým počínáním připomíná nesmělého, ve vztazích s dívkami nezkušeného teenagera, kterým kdysi byli snad všichni chlapi. Jenže v projektu pro teenagery holt nemůžete ukázat jakoukoli zběsilou snahu o osouložení mladé ženy, třebaže je široko daleko jediná. Toddovy myšlenky jsou občas i dojemné. Ponejvíce tehdy, když si představuje, že dává Viole pusu – rozhodně nejfajnovější moment, který do toho Chaosu v podstatě přináší jednu z mála opravdu běžných a důvěrně známých věcí.
Chaos rozhodně není špatný film, i když na scénáři se dalo ještě zapracovat. Vzhledem k tomu, jak primitivně, ba až postapokalypticky, je město Prentisstown zařízeno (není se čemu divit, když v něm schází ženský element), si leckdo při sledování může vzpomenout na Posla budoucnosti, který rovněž těžil ze zajímavého námětu a který v kinech taky propadnul. A nabízí se pochopitelně jmenovat Potomky lidí, jelikož ani v Chaosu bez žen stoprocentně žádné děti nebudou. Tato sci-fi však nechce být nějakou příšerně temnou vizí, ba ani se nestydí za svoji předvídatelnost. Ale stejně pobaví. I proto, že velmi dobře balancuje vcelku nevšední témata se vcelku velkolepě působící akcí.
FOTO: cinema.de