';

Recenze: C’mon C‘mon

Vydáno dne 27.01.2022 (835 přečtení)
V kinech právě můžeme vidět tenhle obecně vesměs vychvalovaný počin s Joaquinem Phoenixem. 

 










 

Vychvalovaný patrně předešvím proto, že jsou v něm děti a všechny divačky si jistě budou u malého Jessieho v podání Woodyho Normana říkat, jak je roztomilý (akorát by mu možná zkrátily vlasy). Johnny jezdí po Státech a dělá rozhovory s malými dětmi. Někdy i s dětmi imigrantů. Vyptává se jich především na jejich pohled na budoucnost. Někdy připojí otázku, co by učily svoje rodiče, kdyby rodiče byly jejich dětmi. A samozřejmě nemůže chybět otázka, co by na sobě změnily, eventuálně co je činí šťastnými. Zvláštní práce. Ještě zvláštnější, než uklízet místa, kde došlo k vraždě – viz Jarní úklid s.r.o. nebo Krvavá romance.

V každém případě v tomto počinu strávíme hodně času telefonováním. Poprvé mezi Johnnym a jeho ségrou Viv, která bydlí v Los Angeles a se kterou se před nějakou dobou pohádali kvůli matce trpící demencí. Přiletí tedy za ní a za jejím synem, kterému je cca devět roků. Potřebuje ho pohlídat, protože její bývalý manžel, Jesseho otec, na tom není dobře. Zjevně se jedná o nějakou mentální poruchu, takže bude nutné se o něj postarat. Johnny se ochotně ujme svého synovce. Hlídání na několik dnů přece zvládne každý. Kór člen rodiny, byť se od jeho narození prakticky nevídali. Jenže se postupně nelze zbavit dojmu, že si chce Viv od Jesseho především vorazit, takže setrvává v Oaklandu, přestože by tam už být nemusela a hledá výmluvy pro to, aby se nemusela vrátit domů.

Tohle je jedna z interpretací, na kterou režisér Mike Mills jistojistě nepomyslel. Muselo mu být ale jasné, že se pouští do zápletky, která tady byla už několikrát, nejpamátněji v Koljovi. Obecné poučení by mělo spočívat v tom, že s dětmi to někdy není snadné. Jsou zranitelné a zlobí, leč přesto je skvělé je mít. Naprostá většina z těch zpovídaných dětí (plus Jesse) jsou prezentovány jakožto přechytračená stvoření, která vlastně dospělé (zdánlivě) k ničemu nepotřebují. Dvě nejdůležitější postavy nepřekvapivě zažijí chvíle radosti i starostí a nám je brzičko jasné, že všechno dobře dopadne. Film chce totiž navzdory některým dramatičtějším momentům pohladit a okatě si zajistit přízeň tím dětským představitelem a jeho vrstevníky, kteří snad dávají v rozhovorech s Johnnym svoje autentické odpovědi, tj. nejde o text ve scénáři.

 










 

Režisér zřejmě tušil, že při neorginálním příběhu, třebaže má být „jako ze života“, bude potřebovat něco, čím se odliší od ostatních snímků s dětmi, kterých existuje celá řada. A proto bez vyjímky každý určitě dokáže vyjmenovat nějaké, které jsou velice povedené. Tady jakoby se pokusil povýšit celou věc na umění jednak těmi rozhovory, jednak citacemi z různých prací (např. Mothers: An Essay on Love and Cruelty), změnou videologu na radiolog, psaním obsahu SMS zpráv přímo do obrazu (třebaže jsme to taky viděli mnohokrát) a samozřejmě černobílým provedením. Díky němu sice někdy více vynikne pozoruhodné rozložení mizanscény (např. scéna na pláži, která ovšem podle všeho nebyla natáčena s komparzem), nicméně jinak zřejmě neexistuje důvod, proč by C’mon C’mon měl černobílou vyžadovat. Snad jedině kdyby šlo o způsob, jak se vyrovnat se zesnulým potomkem, ale nic takového neplatí. Naštěstí.

C’mon C’mon je film, který si nepochybně užijí více ti, kteří mají děti, s čímž Mike Mills počítá. Ostatní ocení především další výborné vystoupení Joaquina Phoenixe, jenž si evidentně výtečně sednul s Gaby Hoffmann, jejíž matka Viva (k níž zjevně odkazuje jméno její postavy) byla kdysi modelkou u Andyho Warhola. Vzhledem ke konceptu, kdy kupříkladu ty citace rozbíjejí plynulost vyprávění, se jen složitě daří dostat do příběhu a mít o Jesseho strach, když se ztratí. Dvakrát. Nejvíce pobaví, když si hraje na sirotka. Nejvíce zaskočí, když Johnny svého synovce učí, že si klidně může zařvat a sprostě zanadávat, když má vztek. A co nejvíce dojme? Vůbec nic. Leda kdyby Jesse býval ve vaně telefonoval sprchou matce, že se mu po ní stýská a chce, aby si pro něj už přijela. Nicméně se dá pochopit, že si tenhle biják vzhledem ke své podbízivosti vysloužil kladné ohlasy, stejně jako nepřekvapí názory, že se jedná o přeceňovaný kýč.

FOTO: Aerofilms
Hodnocení autora: 5/105/105/105/105/105/105/105/105/105/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení