';

Recenze: K zemi hleď! (Netflix)

Vydáno dne 28.01.2022 (737 přečtení)
Leonardo DiCaprio a Jennifer Lawrence ztvárňují astronomy v tomto novém netflixovském filmu Adama McKaye, který jím rozhodně opět má co říct. 

 










 

Kdesi v Michiganu se nachází astronom profesor Mindy. Kate Dibiasky s piercingem v nose je skoro taky astronomka a právě objevila kometu, která má za půl roku zničit naprostou většinu veškerého života na Zemi. Zapomeňme na Chicxulubský kráter – tahle kometa promění filmy Rolanda Emmericha ve skutečnost! Nikdo nechce, aby byl takový zkázonosný vesmírný objekt pojmenovaný po vás, ale přesně to se Kate stane. Následuje cesta do Bílého domu za prezidentkou paní Orleanovou, která společně se svým synem, šéfem jejího štábu, nevěnuje informaci o blížícím se zániku světa pozornost. A zdaleka není sama.

Takhle, nabízí se určitě otázka, co asi tak americká prezidentka zmůže proti vesmírnému tělesu, jaké se řítí rychlostí počítanou v kilometrech za sekundu? Postaví snad za pět měsíců obří vesmírnou loď, která se stane novodobou Noemovou archou, avšak ne pro jeden pár od každého druhu, nýbrž pro spoustu lidí, snad nejen amerických voličů? Michael Bay najal v boji proti asteroidu Bruce Willise a Bena Afflecka. Orleanová má zběsilého a co hůř, taky nekorektního válečného veterána Draska, který se má stát tím, kdo přinese na milovanou modrou planetu klid. Lidé potřebují hrdiny – modly, ke kterým můžou vzhlížet, ať se jedná o sportovce, úspěšné herce a herečky, politiky nebo v současné době internetu klidně i chlapce, který s velkým nasazením zachrání koťátko ze stromu.

 










 

Režisér Adam McKay opět sází na satiru, resp. tentokrát spíše až sarkasmus, přičemž používá stejné nebo velmi podobné výrazové prostředky, jako ve svých předchozích počinech, tj. Sázce na nejistotu a Vice (např. záběry nenechává dozrát nebo střihá jinam, aniž by nechal postavu dokončit větu; případně využívá zdánlivě naprosto nesouvisejících prostřihů). Nastavuje zrcadlo společnosti a věří, že se mnozí proberou a obrátí svou pozornost od rozcházejících se pseudocelebrit k důležitějším věcem, které nás jakožto lidstvo posunou dopředu. A ne že nás budou vracet kamsi na úroveň Planety opic. Vypadá to ale, že posunout dál nás nedokážou ani vládci velkých korporací, kteří mnohdy sledují svoje vlastní plány, a buď jsou nedůvěřiví, nebo jim je osud ostatních totálně u p****e. Viz Peter Isherwell z BASHe v podání Marka Rylance.

Tenhle miliardář zasluhuje uznání za to, co vybudoval, kór když se evidentně jedná o autistu, čímž K Zemi hleď! znovu upozorňuje i na lidi s touto poruchou. Ovšem tenhle počin vůbec obsahuje spoustu podtémat. Neváhá si rýpnout do bývalého prezidenta, mírně zesměšní moderátory televizních zpráv i jejich čtecí zařízení, pozastaví se nad mediálními analýzami, nad poněkud nerozumným užíváním léků, nad umlčováním těch, co mají co říct, čímž by mohli přinutit ostatní, aby mysleli sami za sebe a ne aby za ně myslely televize nebo internet. Dále se si posvítí na praktiky tajné služby a zpravodajských služeb obecně, zpochybní lidské schopnosti důvěřovat a domluvit se … A velmi, velmi opatrně si udělá legraci ze současné, takřka všudypřítomné snahy o superkorektnost. V této souvislosti se nabízí otázka, že jestli bude K Zemi hleď! nominován na několik Oscarů … Pochopili ho vzorní členové Akademie vůbec?

 










 

O cenných soškách hlasují i jejich držitelé Meryl Streep, Leonardo DiCaprio a Jennifer Lawrence, kteří však určitě dobře vědí o záměrech Adama McKaye. Připočíst rozhodně musíme Cate Blanchett v hezké roli svobodomyslné zprávařky a Rona Perlmana, jehož Draska snad ani nemohl hrát nikdo jiný. Jonah Hill dostal úlohu, o kterých se dobře ví, že mu jdou. Timothée Chalamet rozhodně překvapil, jelikož působí dojmem, že tentokrát nic nevymýšlel a prostě se jen snažil držet krok se svými známějšími, zkušenějšími a obecně lepšími hereckými kolegy a kolegyněmi.

K Zemi hleď! je film, který v žádném případě nechce přivírat oči nad některými palčivými skutečnostmi. Zároveň platí, že výborně funguje především jako celek, takže se těžko vyzdvihnuje nějaká konkrétní scéna, byť k tomu Oválná pracovna, ložnice u Brie, kometa na nebi, nervózní výstupy, poslední večeře se small talkem, následující dopad nebo ta mezititulková můžou svádět. Jenže i ty ostatní nabízejí řadu lidských nedostatků 21. století. Ne, tenhle biják není jako Melancholia, protože nepodává věci neprimující formou. To je ale možná současně jeden z důvodů, proč diváky a divačky s největší pravděpodobností neprobudí k tomu, aby se zamysleli. Samozřejmě s faktem, že jsou už zlenivělí a zahlcení řadou titulů, jaké se snaží něco říct. Nicméně i kdyby se při sledování tohoto dílka alespoň na chvíli cítili provinile, dá se to považovat za dobrý začátek. Třiapadesátiletý filmař z Pensylvánie zkrátka znovu stvořil povedený film. Třebaže se nedosahuje kvalit Vice (i proto, že se trochu opakuje, jakkoli řemeslo ovládá mistrně a jeho styl jest nezaměnitelný), a taky postrádá Margot Robbie ve vaně.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení